Scrubs aneb Denní snění, zkušenosti a Údržbář

„I can´t do this all on my own…I am not Superman.“

Scrubs intro

Scrubs. Setkání, kte­ré vám změ­ní život. Ano, tohle se říká u mno­ha seri­á­lů, kní­žek, fil­mů a kdo­ví čeho ješ­tě, ale cel­kem čas­to to i pla­tí. Jako u mno­ha dal­ších seri­á­lů jsem i na tenhle nara­zil náho­dou. Nevěděl jsem, že je z nemoc­nič­ní­ho pro­stře­dí, ale cel­kem bar­vi­té hod­no­ce­ní mě nalá­ka­lo.

Myslím, že Scrubs dneska pat­ří už do žán­ru dra­me­dy (dra­ma a kome­die), ale netu­ším, jest­li tahle kate­go­rie exis­to­va­la v době jejich vzni­ku. Ono je to vlast­ně jed­no, pro­to­že na jejich kva­li­tě to nic nemění…takže může­me?

Mladý dok­tor John Dorian (pro všech­ny J. D. ), dokon­čil ško­lu a při­chá­zí do své prv­ní prá­ce v nemocnici…ovšem už v momen­tě, kdy pro­jde skle­ně­ný­mi dveř­mi pří­jmu, mu se zvu­kem zasta­vu­jí­cí se hud­by dojde, že tohle bude něco tro­chu jiné­ho než v učeb­ni­cích.

Za prvé na něho pro­chá­ze­jí­cí sestřič­ka oka­mži­tě vychr­lí asi dva­cet věcí, kte­ré je potře­ba udě­lat (nej­lé­pe ihned), za dru­hé ho uví­ta­jí kal­né zra­ky dva­cít­ky paci­en­tů, kte­ří čeka­jí na dia­gno­zu, ošet­ře­ní či hospi­ta­li­za­ci. J.D.mu zmrz­ne úsměch na rtech…a pak při­jde Perry Cox.

Cox…Cox…Cox…jeden z nej­cy­nič­těj­ších, ale taky nej­schop­něj­ších dok­to­rů, kte­ré nemoc­ni­ce má. Jeho cynis­mus pře­ko­ná­vá jen Bob Kelso, míst­ní pri­mář, kte­ré­ho ale nikdo nikdy nevi­děl něko­ho léčit (a ani nechce).

J.D. vplou­vá do slo­ži­té­ho a nikdy nekon­čí­cí­ho nemoc­nič­ní­ho ruchu sty­lem neu­stá­le se topí­cí­ho plav­ce, kte­ré­mu stou­pá voda v bazé­nu a oce­án­ská bou­ře se blí­ží ze všech stran. Do toho při­dej­te jeho den­ní sně­ní, kdy se pří­mo v nemoc­ni­ci zhmo­t­ňu­jí jeho sny, před­sta­vy a fan­ta­zie.

Na téhle pra­po­div­né bár­ce nemoc­ni­ce Sacred Heart pro­pla­ve­me tři­náct sérií, kte­ré doko­na­le mixu­jí dra­ma i kome­dii, cynis­mus i život­ní nad­hled, moud­rost i idi­o­cii, to všech­no ješ­tě pro­vá­ze­no J. D.ho vnitř­ní­mi mono­lo­gy a úva­ha­mi nad živo­tem, nemo­ce­mi, lid­mi a zatra­ce­ným smys­lem toho vše­ho.

Jo a pardon..do toho ješ­tě Údržbář. Nikdo neví, jak se doo­prav­dy jme­nu­je, ani co všech­no v nemoc­ni­ci dělá. Ale J.D. ho začne podiv­ným způ­so­bem pronásledovat…je to tako­vá čer­ná pří­tul­ná noč­ní můra, kte­rá vás pří­jem­ně děsí.

Základ: dram­tic­ké i vtip­né pří­ho­dy mla­dých dok­to­rů a chi­rur­gů

Navíc:

• J.D.ho den­ní sně­ní
• neza­po­me­nu­tel­né posta­vy
• morál­ní posel­ství
• absen­ce sla­bých dílů (až na posled­ní sérii)
• výbor­ný humor