Io non ho paura (2002)

rp 2389 1.jpg

Strhující pří­běh dvou chlap­ců, kte­ří se sená­mí za vel­mi podiv­ných udá­los­tí.

Michele žije v jed­né malé ves­ni­ce na Sicílii. Komunita oby­va­tel vede spo­řá­da­ný život, děti si spo­leč­ně hra­jí a pořá­da­jí mezi sebou růz­né závo­dy. Jednoho dne si hra­jí upro­střed pše­nič­ních lán, kde sto­jí polo­roz­pad­lý opuš­tě­ný dům. Při ces­tě domů zjis­tí, že Michelova malá sest­ra ztra­ti­la brý­le. Aby doma neby­lo peklo, vrá­tí se dese­ti­le­tý chla­pec zpět k domu a brý­le najde. Jenže kro­mě brý­lí obje­ví i pod­zem­ní díru zakry­tou ple­chem. Když nakouk­ne dovnitř, uvi­dí malé­ho špi­na­vé­ho chlap­ce, lek­ne se a ute­če. Znáte ale zvě­da­vost dětí a tak se na dru­hý den vrá­tí zpět. Brzy se sezná­mí s chlap­cem a začne mu nosit jíd­lo. Jenže je mu div­né, proč žije v díře a pát­rá po pří­či­ně. Jednoho veče­ra zjis­tí straš­li­vou prav­du. Obyvatelé ves­ni­ce i s jeho rodi­či v čele unes­li malé­ho Filippa a poža­du­jí výkup­né. Chlapec je zma­te­ný a o svém obje­vu niko­mu neřek­ne. Začne tak taj­né přá­tel­ství dvou malých chlap­ců, o kte­rém se nikdo nesmí dozvě­dět.

Český název: Jáma / Nemám strach
Režie: Gabriele Salvatores
Rok výro­by: 2002
Délka: 108 min
Země: Itálie / Španělsko / Velká Británie
Alternativní název: I’m not Scared

Hrají:
Giuseppe Cristiano ... ( Michele)
Mattia Di Pierro ... ( Filippo)
Adriana Conserva ... ( Barbara)
Fabio Tetta ... ( Teschio)
Giulia Matturo ... ( Maria
...a dal­ší

Musím říct, že se jed­ná o nád­her­nou podí­va­nou, kte­rou by jste měli vidět. Strhující pří­běh dvou chlap­ců, kte­rý začí­ná upro­střed sicil­ské pus­ti­ny. Režisérovi se poda­ři­lo sklou­bit dět­skou nai­vi­tu a přá­tel­ství s nechá­pa­vos­tí a chti­vos­tí dospě­lých. Desetiletý chla­pec ví, že není něco v pořád­ku, sna­ží se pomo­ci, ale má strach o tom něko­mu říct, pro­to­že komu­ni­ta dospě­lých je div­ná až nepřá­tel­ská. Dokonce i jeho vlast­ní rodi­če jsou jako poča­sí. Jednou jsou las­ka­ví a z toho nejdou pro ránu dale­ko. Navíc zde najde­me i prv­ky toho, co se děje i dnes a to, že lidé a zvláš­tě děti, jsou schop­ni pro­zra­dit nebo i zra­dit své­ho kama­rá­da i za malou odmě­nu.

Nejenom děj je ale na tom­to fil­mu vel­kou domé­nou. Kamera byla napros­to úžas­ná a na zábě­rech jsem nena­šel jedi­nou věc, kte­rou bych mohl vytknout. Hudba dopro­vá­ze­jí­cí nás celým fil­mem byla smě­si­cí pře­krás­ných ital­ských a špa­něl­ských melo­dií, kte­ré vás nene­cha­jí lhos­tej­ný­mi. No a o kra­ji­ně ani nemlu­vím. Nádherné sicil­ské obil­né plá­ně byly tím nej­lep­ším mís­tem, kde se mohl film natá­čet.

Největší pochva­lu bych chtěl ale dát hlav­ně dět­ským her­cům, pro­to­že jejich výko­ny byly pros­tě skvě­lé. Samozřejmě, že nej­lep­ší byl G. Cristiano, před­sta­vi­tel malé­ho Michele, kte­ré­mu jste věři­li kaž­dou reak­ci či pohyb těla. Jeho výkon byl napros­to úchvat­ný a věřím, že má před sebou vel­kou budouc­nost. Jeho hláš­ka „ta je čer­ná jak boty“ je pros­tě neza­po­me­nu­tel­ná!

Nemusí být vždyc­ky film plný bru­tál­ní­ho nási­lí, pří­šer či jiných zabi­já­ků, aby doká­zal divá­ka zaujmout. Já se bavil celých 108 minut toho­to fil­mu a až na tro­chu div­ný konec jsem veli­ce spo­ko­je­ný. Určitě vám ten­to film dopo­ru­ču­ji a nemě­li by jste si ho nechat ujít.

Hodnocení:
Přestože to není moc horo­ro­vý film, dávám 70%.