Kritiky.cz > Recenze knih > SEVERNÍ DEN

SEVERNÍ DEN

severníden
severníden
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

Pokud máte rádi pří­běhy s náde­chem tem­né fan­ta­sy a sci-fi,  urči­tě sáh­ně­te po kni­ze Ondřeje Blaha Severní den, odkud na vás bude ze všech strá­nek dýchat nejen tíži­vá atmo­sfé­ra všu­dypří­tom­né tem­no­ty a chla­du, ale i nej­růz­něj­ší zvra­ty a pře­kva­pe­ní. 

Strhující kni­ha, v kte­ré se odví­jí hned něko­lik dějo­vých linií najed­nou pro­střed­nic­tvím osu­dů jed­not­li­vých hrdi­nů, aby se v závě­ru jejich osu­dy navzá­jem pro­po­ji­li, vás zce­la pohl­tí a až do samot­né­ho závě­ru nene­chá jen tak vydech­nout.

Příběh se ode­hrá­vá na nehos­tin­ném ost­ro­vě jmé­nem Nordtag pře­zdí­va­ném Severní den, kam lidé před dvě­ma sty uprch­li „za lep­ším živo­tem“ z Kontinentu. Na tros­kách opuš­tě­ných skulp­tur postup­ně vybu­do­va­li nová měs­ta, aniž by coko­li tuši­li o stá­le funkč­ních mecha­nic­kých kon­struk­tech i jejich záhad­ných tvůr­cích. To se má však již brzy změ­nit...

Hned od začát­ku máme mož­nost sle­do­vat něko­lik roz­lič­ných osu­dů osu­dů hlav­ních hrdi­nů, jejichž živo­ty se v závě­ru v pří­bě­hu chtě nechtě pro­lí­na­jí, jiné nao­pak roz­chá­ze­jí. Jednou z hlav­ních a zásad­ních postav pří­bě­hu je Julius Birma, kte­ré­ho v úvo­du pozná­vá­me coby pro­spek­to­ra, kte­ré­ho tíží pře­váž­ně dlu­hy a vel­mi slo­ži­tá minu­lost.

Na něko­lik let se stá­hl do Mlžných hor, upro­střed samo­ty a při pod­ni­ká­ní nebez­peč­ných náklad­ných výprav se cítil nej­lé­pe. Napětí a nebez­pe­čí ho drže­ly v bez­peč­né vzdá­le­nos­ti od tem­ných vzpo­mí­nek. Ale zmí­ně­né výpra­vy byly až nepří­jem­ně čas­to neú­spěš­né. Jeho dlu­hy rost­ly, záhy nebyl sto je splá­cet, a tak začal utí­kat. Někdy pomys­lel i na to, zda vše neu­kon­čit, ale zako­ře­ně­ná hrdost a důstoj­nost by mu něco tako­vé­ho nikdy nedo­vo­li­ly.

Julius Birma se nebo­jí ris­ko­vat, a pro­to není divu, že při­jí­má nebez­peč­nou zakáz­ku, při níž má doru­čit nezná­mé­mu kli­en­to­vi šif­ro­va­nou depe­ši. Aby ji mohl doru­čit, musí se vydat napříč celou zemí, kde všu­de číhá tem­no­ta, nebez­pe­čí a strach.
 
Nebylo pod­stat­né, co a komu nese. Lákala ho ces­ta a nebez­peč­ná mís­ta, kam by nikdo jiný nevstou­pil. Pomáhala mu zapo­mí­nat na minu­lost, pomá­ha­la mu nepře­mýš­let nad budouc­nos­tí, o kte­ré byl pře­svěd­čen, že nic dob­ré­ho nepři­ne­se. Přítomný oka­mžik neza­tí­že­ný ničím dal­ším byl jeho odmě­nou, spo­lu se zla­tý­mi a stří­br­ný­mi šilin­ky na umo­ře­ní dlu­hu a kost­ka­mi haši­še na potla­če­ní pří­tom­nos­ti, pokud se nako­nec dosta­vi­la, ale bylo jí na něj pří­liš.
V hla­vě se mu již během dlou­hé­ho pocho­du začí­nal tvo­řit plán prů­zku­mu. Zodpoví otáz­ky, odha­lí dal­ší z dějin ost­ro­va. Po mno­ha letech opět přes­ně věděl, co chce i co ne.
To ješ­tě netu­šil, že se zane­dlou­ho k němu při­po­jí Hana Poloch, kte­rá prchá od své­ho despo­tic­ké­ho man­že­la s pomy­sl­né „zla­té kle­ce“. Aby však moh­la uprch­nout a začít nový život, i ona má své vlast­ní poslá­ní, kdy musí spáchat i ten nej­hor­ší zlo­čin tj. odstra­nit muže, ke kte­ré­mu postu­pem času nachá­zí zalí­be­ní. Dokáží oba spl­nit svo­jí taj­nou misi, aby dají vol­ný prů­běh svých citům a emo­cím?

Někdy vlast­ní tou­hy a pohnut­ky ustou­pí před zájmem spo­leč­nos­ti, kord když do vše­ho vstou­pí city a milost­né vzpla­nu­tí, jemuž lze jen těž­ko odo­lat a zabrá­nit. A pokud nena­lez­ne­te odva­hu včas říci prav­du, je mož­né, že už k tomu nikdy nedo­sta­ne­te pří­le­ži­tost, a to co mělo být již dáv­no vyřče­no, se roz­ply­ne do nico­ty času..

V kni­ze, kro­mě výše zmí­ně­né dvo­ji­ce, jež byla mému srd­ci nej­bliž­ší, máme mož­nost poznat i dal­ší osu­dy v podo­bě muže, jež chce vlád­nout a ovlád­nout celý ost­rov, dámu s jis­tým poslá­ním a neu­vě­ři­tel­ný­mi zna­lost­mi, a v nepo­sled­ní řadě i muže s pokři­ve­nou vizá­ží, jež se své kořisti jen tak lehce nevzdá­vá.

Každá z postav je jiná. Některé z nich vám budou sym­pa­tic­ké hned od začát­ku, jiné si nao­pak vaše sym­pa­tie vůbec nezís­ka­jí, a to je moc dob­ře, pro­to­že šká­la cha­rak­te­ro­vých vlast­nos­tí jed­not­li­vých postav je vel­mi pes­t­rá, čímž skvě­le pod­tr­hu­jí samot­ný pří­běh. Každá z nich má svůj vlast­ní sen, urči­té plá­ny do budouc­nos­ti, ve svém vlast­ním nit­ru mnoh­dy čelí nejen svým stra­chům, ale i chy­bám, za kte­ré lec­kdy musí nést váž­né násled­ky.

Bohužel ne vždyc­ky všech­no dopad­ne tak, jak si naplá­nu­je­me nebo pře­je­me, pro­to­že do vše­ho zasa­hu­jí vše­mož­né okol­nos­ti, na kte­ré musí člo­věk umět pruž­ně rea­go­vat, a co se původ­ně jevi­lo jako dob­rý nápad, nabí­zí poz­dě­ji jiné mož­nos­ti, a je jen na našich hrdi­nech, jak s nimi násled­ně nalo­ží.

Do toho vše­ho se z nebe spouš­tí neko­neč­ný déšť a s ním při­chá­ze­jí ti, kte­ré dosud nikdo nespat­řil. A hlav­ně - nikdy spat­řit nemě­li....

Z tex­tu je v závě­ru cítit všu­dy pří­tom­ný strach a hrů­zu z toho, že se věci dáv­no vymknu­ly kon­t­ro­le. Kdo jsou „Oni“ co před­vá­dě­jí zázra­ky, a mož­ná doká­ží zasta­vit i neko­neč­ný déšť? Přišli snad pře­vzít vlá­du, a to niko­li jen nad Středovým měs­tem, ale nad vše­mi měs­ty, nad celým Nordtagem?

Oni? Ani pořád­ně nevíš, kdo vlast­ně ti Oni jsou! Co ti říka­jí, je jed­na věc, co chtě­jí, věc dru­há... Mluví o tom, co neby­lo správ­né, o nové spo­leč­nos­ti, kde budou mít všich­ni obča­né stej­né možnosti...v čele bude stát někdo z z nás, oni nám jen pomo­hou zor­ga­ni­zo­vat jeho vol­bu. 

Netuším. Ty myš­len­ky, kte­ré hlá­sa­jí... je to jak nemoc. Šíří se rych­le jak pra­vé nešto­vi­ce nebo Černá nemoc. Pravidla Svitu. Uspořádání spo­leč­nos­ti, rov­nost. Nesmysly. 

Každý prah­ne po moci, Nejspíš i oni. Co ale vím, nepo­chá­ze­jí z žád­né­ho z nám zná­mých měst, na to bych vzal jed. Jejich akcent, zvy­ky, oša­ce­ní... Jsem pře­svěd­če­ný, že při­šli odně­kud ze Severu. Z mís­ta, kte­ré bylo osíd­le­no....

Bohužel prá­vě oni mají na svě­do­mí celou řadu nepřes­nos­tí a změn ve zně­ní oněch svaz­ků (knih). Bylo a je naší povin­nos­tí tyto chy­by napra­vit. Navrátit jim původ­ní prav­du. Vznikl seznam kon­krét­ních svaz­ků, kte­ré se nalé­za­jí na růz­ných mís­tech Severního dne, a spo­lu s nimi pak seznam změn, díky nimž zís­ka­jí původní auten­ti­ci­tu.  Někde byla změ­ně­na data, jmé­na, fak­tic­ké pří­či­ny. 

Samotný pří­běh je tak tro­chu pochmur­ný, plný chla­du, nehos­tin­né­ho kra­je, jemuž vlád­ne nepří­zeň poča­sí, nechy­bí tu tajem­né oso­by Stínu, jež se prav­dě­po­dob­ně sna­ží ovlád­nout celý ost­rov, ale kdo pak byli oni Předchůdci, a proč dochá­zí k pře­pi­su knih a hlav­ně jed­not­li­vých dějin, jež se mění ze dne na den.... tak jak někdo potře­bu­je v rám­ci „Vyšší moci“?

Ostrov Nordtag ský­ta­jí­cí trosky před­cho­zí civi­li­za­ce tzv. Předchůdců, ale i spous­tu tajem­ných mecha­nis­mů zva­ných kon­struk­ty, o nichž sko­ro vůbec nic neví­me, vyvo­lá­vá v nás spous­tu otá­zek, na jejichž odpo­vě­di si musí­me pro­za­tím počkat... Je to snad před­zvěst toho, na co dal­ší­ho se může­me těšit v dal­ších dvou dílech?

Autor doká­že skvě­le popsat dané pro­stře­dí, jeho atmo­sfé­ru tak, že se vám „zaže­re“ pří­mo pod kůži. „Když pro­chá­ze­la měs­tem, pře­pa­dal ji přes­to těž­ký pocit oko­lo žalud­ku. Ulice byly prázd­né, měs­to bez ply­no­vých lamp tem­né  a na té tem­no­tě neby­lo cosi v pořád­ku. Jako když se zachy­tá­va­jí kusy tuhé­ho masa mezi zuby, nebo písek, co škrá­be pod víč­ky....“

Skoro celý pří­běh může­me sle­do­vat na cestách, ve sty­lu puto­vá­ní, kde kaž­dý z „pout­ní­ků“ má k tomu svůj vlast­ní důvod, pohnut­ky, k nimž je při­mě­li urči­té okol­nos­ti.

Kniha je pře­hled­ně roz­dě­le­na hned do něko­li­ka čás­tí a jed­not­li­vé čás­ti na krat­ší kapi­to­ly, jež se dle kon­krét­ních postav pra­vi­del­ně stří­da­jí, a tím umož­ňu­jí, že se kni­ha nejen rych­le čte, ale snad­no vás vtáh­ne do děje. 

V úvod­ní čás­ti máme mož­nost se v krát­kos­ti sezná­mit s jed­not­li­vý­mi hlav­ní­mi posta­va­mi, jejich vnitř­ní­mi pohnut­ka­mi, a také s pro­stře­dím, ze kte­ré­ho pochá­zí. V závě­ru nao­pak vět­ši­na čte­ná­řů uví­tá dodat­ky a vysvět­le­ní toho, jak je vlast­ně ten­to fas­ci­nu­jí­cí svět „Severního teri­to­ria“ posta­ven.

Kdo se špat­ně ori­en­tu­je v tex­tu, jis­tě uví­tá kou­zel­nou mapu Nordtagu, díky kte­ré si může vytvo­řit doko­na­lej­ší před­sta­vu o tom, jak asi ten­to svět vypa­dá, jak se jed­not­li­vé oblas­ti roz­pro­stí­ra­jí napříč celé­ho ost­ro­va, a hlav­ně kudy se ubí­rá ona ces­ta našich hrdi­nů.....

Ústředním téma­tem kni­hy je mani­pu­la­ce jed­not­liv­ců a spo­leč­nos­ti ve pro­spěch vyš­ší­ho dob­ra, kde pro­střed­nic­tvím intrik, mani­pu­la­ce, hlá­sá­ní „sku­teč­né“ prav­dy, pod­plá­ce­ním, odstra­ňo­vá­ním pro­tiv­ní­ků si jdou pev­ně za svým cílem. 

Každá věc však něco sto­jí, vše v tomhle i jiných svě­tech má svou cenu..... věr­nost i zra­da...

Severní den je za mě moc hez­ky napsa­ná kni­ha, vel­mi čti­vá, od kte­ré jsem se jen těž­ko doká­za­la odtrh­nout a pře­čet­la jsem ji na jedi­ný zátah během dvou dnů. 

Svým pří­bě­hem hned něko­li­ka roz­lič­ných hrdi­nů si mě zce­la pod­ma­ni­la a s kaž­dou dal­ší pře­čte­nou strán­kou jsem byla zvě­da­vá, kam dál je osud zava­ne a co nové­ho si pro ně nachys­tá. A už teď se těším na dal­ší pokra­čo­vá­ní....

 

SEVERNÍ DEN

Napsal: Ondřej Blaho

Ilustrace na obál­ce, gra­fic­ká úpra­va, mapa a saz­ba: Martin Stehlík

Vydalo nakla­da­tel­ství  Mystery Press s.r.o.

Praha, 2024

První vydá­ní

Počet stran: 395

ISBN: 978-80-7588-637-8


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,94513 s | počet dotazů: 251 | paměť: 64056 KB. | 15.11.2024 - 09:22:18