Silent Hill

Vydejme se do měs­teč­ka Silent Hill, jak to rov­něž uči­ni­li hrdi­no­vé toho­to fil­mu! Matka hle­da­jí­cí svo­ji dce­ru a otec, kte­rý je hle­dá obě.

Malá Sharon je námě­síč­ná a doká­že pořád­ně vydě­sit rodi­če při svých noč­ních pro­cház­kách mimo domov. V tako­vých sta­vech čas­to mlu­ví o mís­tě zva­ném Silent Hill. Když při­jde k sobě, na nic si nevzpo­mí­ná. Její rodi­če začí­na­jí bojo­vat se zou­fal­stvím, neboť stav Sharon se nezlep­šu­je. Proto se její mat­ka Rose roz­hod­ne pro návště­vu ono­ho měs­ta, kde (jak dou­fá) vyře­ší záha­du jmé­nem Silent Hill.

Samotné měs­to je měs­tem duchů. Už něja­kou dobu opuš­tě­né, vylid­ně­né a nehos­tin­né vnu­cu­je Rose nebla­hé tuše­ní toho, co při­jde. Tohle si ale uvě­do­mí až dru­hý den ráno, když se pro­be­re poté, co v noci při vjez­du do měs­ta za hus­té mlhy nabou­ra­la a násled­ně ztra­ti­la vědo­mí. Ke vše­mu se jí za tu dobu, co byla „mimo“, ztra­ti­la Sharon. Jediným vodít­kem, kte­ré má Rose, jsou dce­rou nakres­le­né obráz­ky pone­cha­né v autě, jež vyob­ra­zu­jí budo­vy a mís­ta oprav­du nachá­ze­jí­cí se ve měs­tě.

Za krát­ko hlav­ní hrdin­ka pocho­pí, v čem je sku­teč­ná hrůza mís­ta, kde se ocit­la. Potká zmu­to­va­né kari­ka­tu­ry kdy­si lid­ských bytos­tí, setká se s oživlou tmou, kte­rá ničí vše živé, čeho se dotkne, nena­lé­zá ces­tu z měs­ta (pro­to ani nemů­že počí­tat s pomo­cí) a ke vše­mu se jí pořád neda­ří najít dce­ru. Ta však jako by za sebou schvál­ně nechá­va­la sto­py a nápo­vě­dy, aby ji mat­ka moh­la sle­do­vat na kon­krét­ní mís­ta. Rose ji nehod­lá opus­tit, a tak pře­ko­ná­vá všech­ny pře­káž­ky, z nichž vět­ši­na ji jde doslo­va po krku. Mimoto však postup­ně odha­lu­je his­to­rii měs­ta a pře­kva­pi­vě i stříp­ky minu­los­ti, kte­ré, jak se zdá, pří­mo sou­vi­se­jí se Sharon a se záni­kem Silent Hill.

Film se pocho­pi­tel­ně zamě­řu­je na hle­dá­ní malé Sharon její mat­kou. Všechny ty akč­ní pasá­že, krás­né tri­ky a postup­ně dáv­ko­va­ná odha­le­ní se všu­dypří­tomnou horo­ro­vou atmo­sfé­rou mís­ta půso­bí vel­mi dob­ře. Avšak dívat se na to, jak Rose sko­ro pořád před něčím utí­ká, by moh­lo půso­bit tro­chu mono­tón­ně.

Naštěstí byla do fil­mu zasa­ze­na dal­ší pří­bě­ho­vá rovi­na. Jde o to, že hlav­ní hrdin­ka vza­la dce­ru bez vědo­mí man­že­la. Ten má o obě vel­kou sta­rost, avšak Rose všech­ny jeho poku­sy o komu­ni­ka­ci nechá vyslech­nout hla­so­vou schrán­ku na mobi­lu. Ozve se mu, až když se jí ztra­tí Sharon a teh­dy man­že­la poprosí o pomoc. Ten nevá­há a vydá­vá se do Silent Hill. Místní poli­cie zaha­ju­je pát­rá­ní, ale neda­ří se jim najit ani Rose, ani Sharon. Navíc se vyšet­řu­jí­cí důstoj­ník cho­vá vel­mi podiv­ně a kaž­dý pokus o vlast­ní pát­rá­ní ze stra­ny man­že­la zpo­chyb­ňu­je a vymlou­vá mu tako­vé jed­ná­ní.

Druhá dějo­vá linie není zda­le­ka tak zají­ma­vá, jak by moh­la být. Původní nápad je zřej­mě ten, že něco odha­lí svým pát­rá­ním man­žel, něco obje­ví Rose a divák si sklá­dá všech­ny stříp­ky do jed­né mozai­ky. Bohužel Sean Bean toho moc neod­ha­lu­je. Vůbec mu není dopřán tako­vý pro­stor jako jeho herec­ké kole­gy­ni a fil­mo­vé man­žel­ce. Pochopitelně svůj díl záhad nakous­ne, ale v prů­bě­hu fil­mu se obje­vu­je poměr­ně spo­ra­dic­ky.

Ačkoliv jde o horor, bát se nebu­de­te, ale­spoň ne moc. Autoři zde nečí­ha­jí na divá­ka za kaž­dým rohem, aby udě­la­li „Baf!“, zby­teč­ně nepro­lé­va­jí krev, ba ani růz­ných zmu­to­va­ných „potvor“ zde neu­vi­dí­te mno­ho. Všechno toto osob­ně nebe­ru jako minus.

Jde o film, kde vás zají­má, jak se tedy věci doo­prav­dy mají? Pečlivě sle­du­je­te hlav­ní hrdi­ny a zkou­ší­te odha­lit prav­du dří­ve, než vám ji naser­ví­ru­jí. Až se něko­li­krát s výkla­dem sek­ne­te, vlo­ží­te svou ruku do ruky Rose (klid­ně si vyber­te jinou ruku, někte­ré se pova­lu­jí napros­to bez­pri­zor­ně) a nechá­te se vést prázd­ný­mi uli­ce­mi, tem­ný­mi chod­ba­mi, špi­na­vý­mi budo­va­mi na konec, kde vám bude (sko­ro) všech­no ve for­mě fla­shbac­ku do minu­los­ti vylo­že­no. Pak hlav­ní hrdin­ku nechá­te dokon­čit její úkol a záro­veň si v duchu uza­ví­rá­te sáz­ku, zda všech­no skon­čí dob­ře, nebo se na vás chys­tá dal­ší pře­kva­pe­ní. Jinými slo­vy u fil­mu se neu­nu­dí­te, ani od něj neo­de­jde­te roz­la­dě­ní napros­tou nesmy­sl­nos­tí pří­bě­hu a poto­ky zby­teč­né krve.

Hodnocení 1:

Výsledné hod­no­ce­ní je tedy z mé stra­ny klad­né. Líbili se mi hlav­ní hrdi­no­vé i obsa­ze­ní rolí ved­lej­ších, atmo­sfé­ra měs­ta, hud­ba a nako­nec i rozuz­le­ní. Tady si ovšem neod­pus­tím poznám­ku o (dle mého názo­ru) podiv­né pře­kom­bi­no­va­nos­ti úpl­ně na kon­ci, pro­to­že pak něko­lik věcí z dří­vějš­ka jak­si pře­stá­vá dávat smy­sl. Při tro­še dob­ré vůle si ale i tohle doká­že­te vysvět­lit. Každopádně Silent Hill je zají­ma­vý způ­sob, jak strá­vit dvě hodi­ny a zaslou­ží si pozor­nost.

Hodnocení 2:

Nemůžeme pře­hlí­žet, že film je adap­ta­cí popu­lár­ní PC hry. Faktem je, že já her­ní pro­stře­dí neznám, a tudíž nemo­hu srov­ná­vat, jak moc se fil­mo­vý děj drží původ­ní­ho pří­bě­hu, nako­lik hud­ba k fil­mu vychá­zí z hud­by ke hře a zda všech­ny fil­mo­vé posta­vy rov­něž mají své her­ní pro­tějš­ky. Každopádně z díla je cítit, že her­ní pří­bě­ho­vé poza­dí je mno­hem bohat­ší a pře­ve­de­ním na fil­mo­vé plát­no se něco málo ztra­ti­lo, což by také vysvět­lo­va­lo někte­ré nesrov­na­los­ti v ději a nut­né dovy­svět­lo­vá­ní tako­vých nesrov­na­los­tí s pou­ži­tím fan­ta­zie. Tudíž dopo­ru­čo­vat, či nao­pak nedo­po­ru­čit film pro znal­ce PC hry je pro mě o něco slo­ži­těj­ší než v Hodnocení 1.

Žánr: Horor

Režie: Christophe Gans

Scénář: Roger Avary

Rok: 2006

Délka: 127 min.

Francie/Japonsko /USA

Hudba: Jeff Danna, Akira Yamaoka

Hrají: Radha Mitchell (Rose Da Silva), Sean Bean (Christopher Da Silva), Jodelle Ferland (Sharon Da Silva/Alessa Gillespie), Laurie Holden (Cybil Bennett), Deborah Kara Unger (Dahlia Gillespie), Kim Coates (Thomas Gucci), Tanya Allen (Anna), Alice Krige (Christabella)