Smrt na Nilu (Death on the Nile) – Recenze – 70 %

SmrtNaNilu

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Shodou okol­nos­tí a růz­ných odkla­dů pre­mi­ér vstu­pu­jí do čes­kých kin v roz­me­zí dvou týd­nů hned dva fil­my, kte­ré nato­čil shake­spea­rov­ský herec a reži­sér Kenneth Branagh. Ke komor­ní­mu čer­no­bí­lé­mu auto­bi­o­gra­fic­ké­mu dra­ma­tu Belfast, nomi­no­va­né­mu na sedm Oscarů a vyprá­vě­jí­cí­mu o vyrůs­tá­ní malé­ho chlap­ce během nepo­ko­jů v Severním Irsku na kon­ci 60. let, si Branagh sám napsal scé­nář a zúro­čil v něm vlast­ní zážit­ky z mlá­dí a z teh­dej­ších udá­los­tí, vní­ma­ných dět­skou opti­kou. Ve Smrti na Nilu, nové výprav­né adap­ta­ci stej­no­jmen­né­ho detek­tiv­ní­ho romá­nu Agathy Christie, si zas zahrál hlav­ní roli Hercula Poirota, k němuž se vrá­til po své Vraždě v Orient expre­su z roku 2017, v níž tuto posta­vu slav­né­ho bel­gic­ké­ho detek­ti­va ztvár­nil popr­vé.

Photo © 20th Century Studios

Lokomotivu v zasně­že­ných horách tím pádem vystří­dal říč­ní par­ník v pro­slu­ně­ném Egyptě, kde boha­tá dědič­ka Linnet (Gal Gadot) trá­ví líbán­ky se svým novo­man­že­lem (Armie Hammer), jehož pře­bra­la své nej­lep­ší kama­rád­ce (Emma Mackey), kte­rá od té doby poho­du zami­lo­va­né­ho páru vtí­ra­vě naru­šu­je. Mezi ces­tu­jí­cí­mi nechy­bí řada Linnetiných pří­buz­ných, dáv­ných přá­tel a býva­lých nápad­ní­ků, něko­lik slu­žeb­nic, lod­ní per­so­nál a také zmí­ně­ný Hercule Poirot, toho času na dovo­le­né. Čas oddychu nicmé­ně skon­čí, když se k ces­to­vá­ní po Nilu, obdi­vo­vá­ní pamá­tek a deba­to­vá­ní se sva­teb­ča­ny při­dru­ží i vraž­da.

Smrt na Nilu je zce­la kla­sic­kou detek­tiv­kou, kte­rá je záměr­ně tro­chu retro, ať už zvo­le­nou sty­li­za­cí nebo zleh­ka pře­há­ně­ný­mi herec­ký­mi výko­ny. Svou kva­li­ta­tiv­ní úrov­ní a zpra­co­vá­ním si v ničem neza­dá s před­cho­zí Vraždou v Orient expre­su, s níž sdí­lí mno­ho aspek­tů, kte­ré ji odli­šu­jí od před­cho­zích adap­ta­cí téhož romá­nu z let 1978 (s Peterem Ustinovem) a 2004 (s Davidem Suchetem). Film půso­bí oprav­du vel­ko­le­pě, výteč­ná kame­ra se opá­jí his­to­ric­ký­mi paměti­hod­nost­mi Egypta, a i ostat­ní slož­ky jsou od kos­tý­mů až po fil­mo­vé sví­ce­ní vyšper­ko­va­né do detai­lů. Charismatický, ele­gant­ní a kul­ti­vo­va­ný pun­tič­kář Poirot opět doká­že v Branaghově podá­ní tu a tam zne­na­dá­ní pře­kva­pit svou hbi­tos­tí či sdíl­nos­tí při vyja­d­řo­vá­ní citů a emo­cí, při­čemž od minu­la naštěs­tí ubral na laš­kov­ném vystu­po­vá­ní i na mohut­nos­ti své­ho pěs­tě­né­ho kní­ru.

Leckoho by moh­lo zara­zit to, že ke zmí­ně­né vraž­dě dojde až v polo­vi­ně sním­ku. Předlouhá hodi­no­vá expo­zi­ce tak může mís­ty půso­bit dost roz­vlekle, a to zejmé­na v porov­ná­ní s násled­ným vyšet­řo­vá­ním zlo­či­nu, jenž vyzní­vá nao­pak tro­chu uspě­cha­ně. Důkladné před­sta­ve­ní jed­not­li­vých postav a vzta­hů mezi nimi hned v prv­ním děj­ství nicmé­ně fil­ma­řům umož­ni­lo uči­nit struk­tu­ru fil­mu více­mé­ně line­ár­ní a vyhnout se v ní mno­ha retrospek­ti­vám a vypra­věč­ským sko­kům v čase. Původní román se ve fil­mo­vé adap­ta­ci ostat­ně dočkal i dal­ších výraz­ných úprav, týka­jí­cích se jak slo­že­ní osa­zen­stva luxus­ní­ho par­ní­ku, tak i někte­rých ved­lej­ších záple­tek – jed­na z nich, v níž se krát­ce podí­vá­me do záko­pů prv­ní svě­to­vé vál­ky, je tře­ba věno­vá­na Poirotově kní­ru (a také jeho dáv­né lás­ce).

Herecké obsa­ze­ní není až tak hvězd­né jako v pří­pa­dě pět let sta­ré Vraždy v Orient expre­su, což sní­mek činí o něco méně vta­hu­jí­cím pro divá­ky zna­lé kniž­ní před­lo­hy, kte­rým tak kro­mě Branaghova výko­nu zůsta­ne k obdi­vo­vá­ní už jen honos­ná vizu­ál­ní strán­ka fil­mu. Zapeklité roz­plé­tá­ní postup­ně eska­lu­jí­cí­ho pří­pa­du je na dru­hou stra­nu ten­to­krát pře­hled­něj­ší a lépe ucho­pe­né a netr­pí na matou­cí nedo­ře­če­né drob­nos­ti. Celkově je tak Smrt na Nilusolid­ní detek­tiv­kou, kte­rá zejmé­na díky své dru­hé polo­vi­ně roz­hod­ně uspo­ko­jí, leč nijak zvlášť neo­hro­mí.

Vrcholem kri­mi­nál­ní­ho žán­ru v podo­bě sku­teč­ně napí­na­vé, pře­kva­pi­vé a vyna­lé­za­vé detek­tiv­ky kla­sic­ké­ho typu, obo­ha­ce­né navíc o důmy­sl­nou a ino­va­tiv­ní moder­ní nad­stav­bu, tak zůstá­vá sní­mek Na nože, ved­le nějž půso­bí Smrt na Nilu oprav­du až pří­liš tra­dič­ně, jen prů­měr­ně sofis­ti­ko­va­ně a pře­ko­na­ně, byť sama o sobě i tak sto­jí za vidě­ní, zvlášť pokud o jejím ději nemá­te na roz­díl od čte­ná­řů před­lo­hy jas­no pře­dem.

Photo © 20th Century Studios