Alone in the Dark II (2008)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Každý, jenž se dotkne sta­ré obřad­ní dýky se sta­ne ter­čem pomstych­ti­vé­ho ducha čaro­děj­ni­ce, kte­rý zabi­je kaž­dé­ho, kdo tak uči­ní. Edward Carnby se musí nedob­ro­vol­ně spo­jit se sku­pi­nou lidí, kte­ří chtě­jí udě­lat její­mu řádě­ní jed­nou pro­vždy pří­trž.

Český název: Sám v tem­no­tě 2

Režie: Michael Roesch, Peter Scheerer

Rok výro­by: 2008

Délka: 87 min

Země: USA / Německo

Hrají:

Rick Yune...(Edward Carnby)

Lance Henriksen...(Abner Lundberg)

Bill Moseley...(Dexter)

Rachel Specter...(Natalie Dexter)

Danny Trejo...(Perry)

...a dal­ší

 Když v roce 2005 nato­čil Uwe Boll Alone in the Dark pod­le stej­no­jmen­né hry, zved­la se mezi divá­ky i fanouš­ky hry obrov­ská vlna nevo­le a ze všech stran reži­sér sklí­zel jen samou kri­ti­ku. O si z toho však nic nedě­lal a v kli­du dál prznil dal­ší a dal­ší hry, tím že sku­po­val prá­va na jejich zfil­mo­vá­ní. Když se o tři roky poz­dě­ji roz­hod­lo duo scé­náris­tů prv­ní­ho dílu nato­čit dvoj­ku, dosta­li od Uweho požeh­ná­ní a on se jim pod to pode­psal jako pro­du­cent. V žád­ném pří­pa­dě však nejde o kla­sic­ké pokra­čo­vá­ní, nýbrž jen o oby­čej­né para­zi­to­vá­ní na „slav­ném“ názvu. Oba fil­my mají spo­leč­né jen tvůr­ce a jmé­no hlav­ní posta­vy. Kupodivu se však dru­hý díl dočkal od něko­li­ka kri­ti­ků i pochva­ly, což moc nechá­pu. Protože dle mého názo­ru jsou oba fil­my hod­ně špat­né.

Příběh o pomstych­ti­vém duchu čaro­děj­ni­ce, kte­rá zabí­jí kaž­dé­ho kdo se dotkne sta­ré obřad­ní díky zpr­vu nevy­pa­dal vůbec zle. Tedy mys­lím ten nápad. Bohužel jeho zre­a­li­zo­vá­ní už dost pokul­há­va­lo a to i za pří­tom­nos­ti něko­li­ka zná­mých tvá­ří. Lance Henriksen a Danny Trejo již něko­li­krát uká­za­li, že hrát v podob­ných bra­cích jim nedě­lá vůbec žád­né potí­že, ale proč na to kývl i Bill Moseley mi zůstá­vá záha­dou. K mému „úža­su“ Uwe pře­ke­cal i něko­lik her­ců z BloodRayne 2 (Michael Paré, Zack Ward a Natassia Malthe), kte­ří se tu mih­li ale­spoň na malou chví­li. Především u posled­ní jme­no­va­né mě to mrze­lo asi nej­víc, ale její chví­le (uká­zat něco navíc) měla tepr­ve při­jít a to kon­kret­ně ve fil­mu BloodRayne: The Third Reich.

Přitom sta­či­lo tak málo a mohl z toho být doce­la obstoj­ný film. Zvláště když se uká­za­lo, že záplet­ka se točí kolem něče­ho jiné­ho, než­li tomu bylo minu­le. Jenomže to by chtě­lo chtě­lo mno­hem sil­něj­ší pří­běh a pře­de­vším pořád­ně vypi­lo­vat všech­ny ty nedo­stat­ky, kte­rých tu byla celá fůra. S při­vře­ním oka by se dali ozna­čit spe­ci­ál­ní efek­ty (potaž­mo ztvár­ně­ní čaro­děj­ni­ce) za sluš­né, jen­že k tomu by bylo potře­ba vytvo­řit i dobrou atmo­sfé­ru a napě­tí. Což se nesta­lo. Zmatený střih, zdlou­ha­vé dia­lo­gy a málo akce srá­že­li kva­li­tu smě­rem dolů.

Alone in the Dark 2 se tak zce­la po prá­vu oci­tl mezi pod­prů­měr­ný­mi fil­my s nevy­u­ži­tým poten­ci­á­lem. Podobných kous­ků kte­ré sta­čí vidět jen jed­nou, je celá řada. I pro­to budu hod­no­tit úpl­ně stej­ně jako jed­nič­ku, pro­to­že ani jeden film mi za víc jak 20% nesto­jí.

Hodnocení:

20%