Do psychiatrické kliniky v Kellokoski (Finsko) přiváží řidič novou pacientku, bývalou kabaretní tanečnici Annu Lappalainenovou (Katja Kukkola). Během přijetí na kliniku se představuje ne svým jménem, ale jako „Princezna“, členka anglické královské rodiny. Tím odstartuje dlouhou bitvu mezi sebou a personálem kliniky o své identitě a právu si určit svou vlastní osobnost. Podle společnosti, a hlavně lékařů, je totiž nemocná, její diagnóza je manická deprese se symptomy schizofrenie. Stejně jako ostatní pacienti musí podstoupit různé léčebné postupy. Zůstává na klinice a jako „Princezna“ začne pomáhat ostatním pacientům a dalším lidem ve svém okolí. Z kliniky se stává její domov, „letní palác“. Jako členy svého dvora má první dámu Christinu von Heyroth (Krista Kosonen) a spolupacienty Saastamoinena (Peter Franzén) a Deana Kuronena (Pirkka-Pekka Petelius). Princezna se snaží konat dobro a šířit pozitivní energii na ostatní pacienty i personál kliniky.
Snímek Princezna byl natočen podle skutečných událostí. Anna Lappalainenová skutečně žila a přes 50 let svého života strávila v Psychiatrické nemocnici v Kellokoski. Byla předmětem dlouhé řady léčebných postupů, ať již starších metod, nebo novějších, které se začaly aplikovat ke konci 40. let (např. elektrošoky, isolace, apod.). Na klinice strávila princezna dlouhá léta, ale v závěru života byla převezena do nemocnice Nikkilӓ, kde také zemřela. Je to údajně také jediný psychiatrický pacient na světě, na jehož počest pak byla odhalena socha (na pozemku Nemocnice v Kellokoski).
Film Princezna je filmařským debutem finského režiséra Arta Halonena, který je znám spíše jako dokumentarista (Shadow of the Holy Book, Pavlov’s Dogs and The Stars’ Caravan). V roce 2005 získal cenu Finland Prize, obdržel i humanitární ocenění Evropské unie v roce 1998. Režiséra zaujal scénář Paava Westerberga z prostředí psychiatrické kliniky. Ve filmu se snažil zachytit atmosféru lékařského zařízení a léčebné metody z přelomu 40. - 50. let minulého století, z dnešního pohledu velmi drsné a nehumánní. Velké štěstí měl při výběru představitelky „Princezny“ (Katja Kukkola).
Ve filmu se dále objevuje finská herecká smetánka, mezi nimi upoutá Krista Kosonen (Věčný bojovník, Rok vlka), která vytváří s Katjou Kukkolou zajímavou dvojici. Své postavy ztvárnily opravdu věrohodně a postupně získávají sympatie ostatních postav i diváků. Doktora Grotenfelta zahrál Samuli Edelmann (Cesta na sever, Mission:Impossible-Ghost Protocol), jehož postava lékaře projde během působení na klinice vývojem. Od zaníceného lékaře pro moderní léčebné metody až po lékaře, který je k pacientům lidštější a citlivější. Dobře mu sekunduje Paavo Westerberga (Zamrzlá země, Mrazivé město) v roli doktora Lonky, jenž je od počátku vnímavější k osobnostem pacientů.
Snímek Princezna pak byl na mezinárodním filmovém festivalu v Montrealu nominován na cenu Zlatý Zenith. Některé scény ve filmu mohou působit na diváka depresivně, ale to je dáno prostředím kliniky a dobou. V konečném důsledku pak ale film dává šanci všem lidem, kteří jsou nějakým způsobem odlišní a nechtějí či nemohou se přizpůsobit „normální“ společnosti.
