Les mrtvých (2009)

Svobodova psy­cho­lo­gic­ká hra s divá­ko­vou mys­lí, při kte­ré zůstá­vá neje­den rozum stát.

V roce 1919 krát­ce po vál­ce se Michal roz­hod­ne vyu­žít teh­dej­ších pová­leč­ných pomě­rů k pochyb­né­mu obo­ha­ce­ní, aby si tak zís­kal obdiv své ženy Fantosy, kte­rá pochá­zí z boha­té rodi­ny a nyní jen kvů­li němu žije v chu­do­bě. K docí­le­ní své­ho cíle je schop­ný udě­lat sko­ro coko­liv a v jeho hla­vě se zro­dí tro­chu zvrá­ce­ný plán. Jedné noci man­žel­ský pár vyra­zí do hlu­bo­ké noci napříč tem­ným lesem, ve kte­rém údaj­ně stra­ší a potu­lu­jí se zde krve­žíz­ni­ví dezer­té­ři, kte­ří už mají na svě­do­mí něko­lik vražd. V lese je čeká nejed­no nemi­lé pře­kva­pe­ní, kte­ré zapří­či­ní Michalovo zatem­ně­ní mys­li. Jeho zdra­vý rozum jde stra­nou a jeho mysl ovlád­nou zvrá­ce­né před­sta­vy, žár­li­vost a strach. Pomalu pře­stá­vá roze­zná­vat co je rea­li­ta a co jen jeho noč­ní můra. Všechno tak může vyvr­cho­lit v obrov­skou tragé­dií, ale co když to všech­no je sku­teč­ně prav­da a nebo­hý Michal se stal jen lout­kou v ďábel­ské hře toho­to podiv­né­ho mís­ta.

Režie: Jiří Svoboda
Rok výro­by: 2009
Délka: 82 min
Země: Česká repub­li­ka

Hrají:
Jan Dolanský ... (Michal)
Lívia Bielovic ... (Fantosa)
Dusan Lenci ... (Epstein)
Matej Hádek
Emil Horváth
... a dal­ší

Česká repub­li­ka nepat­ří mezi země ve kte­ré by se natá­če­li horo­ro­vé fil­my jako na běží­cím páse a pro­to je kaž­dý dal­ší sní­mek brán s vel­kým povdě­kem. Otázkou však zůstá­vá kolik z nich se nějak nesma­za­tel­ně vry­je do pamě­ti divá­ků ať už svým pes­t­rým a zají­ma­vým dějem, nebo otřes­ným scé­ná­řem a ješ­tě hor­ší­mi výko­ny. Les mrtvých se zařa­dil někde upro­střed, pro­to­že svým netra­dič­ním poje­tím urči­tě divá­ky zaujme, ale je nato­če­ný tak cha­o­tic­ky, že ne kaž­dý jej pocho­pí. Režisér Svoboda pat­ří mezi nej­zná­měj­ší čes­ké reži­sé­ry, ale svou kari­é­ru pře­de­vším věno­val natá­če­ní dra­ma­tům a pro­to čes­kou veřej­nost doce­la pře­kva­pi­lo, že se po dlou­hých letech vrá­til opět k horo­ro­vé­mu žán­ru a nato­čil psy­cho­lo­gic­kou ducha­ři­nu.

Začátek děje je zasa­ze­ný do obdo­bí po prv­ní svě­to­vé vál­ce, kdy se pros­tí oby­va­te­lé tepr­ve vzpa­ma­to­vá­va­li z těž­kých časů a sna­ži­li se zno­vu posta­vit na vlast­ní nohy. Stejně tak se sna­ží vše­mož­ně zaba­vit a tla­čí se k novu zave­de­ní svých sta­rých zvy­ků. Ústředními posta­va­mi je zde man­žel­ský pár mla­dých lidí, kte­ří nepro­ží­va­jí zrov­na dva­krát růžo­vé obdo­bí. Zatímco dív­ka byla zvyk­lá na luxus svých rodi­čů a chce se pořád jen bavit, uží­vat si sexu­ál­ních rado­vá­nek a cho­dit do spo­leč­nos­ti, její man­žel se vše­mož­ně sna­ží obcho­do­vat, aby jí mohl dát všech­no co chce. Jenže jak už to tak bývá je pěk­ný smo­lař a tak se roz­hod­ne pro radi­kál­ní řeše­ní. Čest a morál­ka musí jít stra­nou a je potře­ba obe­jít záko­ny k dosa­že­ní své­ho cíle. Jenže kaž­dé zaká­za­né ovo­ce sebou nese i důsled­ky, kte­ré dří­ve či poz­dě­ji vyplu­jí na povrch. Navíc pokud člo­věk něco oprav­du chce, tak musí něco obě­to­vat a sní­žit se i k tako­vým věcem jako je pod­lost, zra­da, nási­lí a mnoh­dy i samot­ná vraž­da.

Samotný film hned od začát­ku začne budo­vat mra­zi­vou atmo­sfé­ru a divák se tak brzy dočká prv­ní krve. Pod rouš­ky mlhy a tem­né noci se sezná­mí­me s podiv­ný­mi oby­va­te­li lesa a jejich zvyk­lost­mi. Zde sice pořád nic nena­svěd­ču­je tomu, že by se mělo jed­nat o horor, ale za malou chví­li to reži­sér doce­la sluš­ně roz­ba­lí. Začne si pohrá­vat s divá­ko­vou mys­lí za pomo­cí něko­li­ka cha­o­tic­kých stři­hů a na sobě nezá­vis­lých scé­nek, při kte­rých zůstá­vá rozum stát. Ihned je jas­né, že se ve fil­mu budou stří­dat fik­tiv­ní před­sta­vy s rea­li­tou a postu­pem času se do toho­to kolo­to­če zaple­te i samot­ný divák, tak­že z toho začne mít pěk­ný guláš. Nejen samot­ný hlav­ní hrdi­na, ale i vět­ši­na divá­ků ztra­tí občas pře­hled nad danou situ­a­cí což byl urči­tě reži­sé­rův prvot­ní záměr, jen­že mnoh­dy to začal už dost pře­há­nět a pod­le mě v tom měl cha­os i on sám. Nejlepší asi je dívat se na tenhle film napros­to zhu­le­ný či jinak omá­me­ný, pro­to­že z toho bude­te mít sto­pro­cent­ně skvě­lý záži­tek. Každý dru­hý stříz­lík totiž bude jen nevě­říc­ně hle­dět a tápat v ději. Tvůrcům se totiž dru­há polo­vi­na fil­mu zača­la dost vymy­kat z rukou a přes­to­že se zde najde něko­lik veli­ce pěk­ných a solid­ně nato­če­ných scén, zma­te­ný divák je ani nedo­ká­že pořád­ně oce­nit. Přiznám se, že i já sám jsem měl občas co dělat, abych se ve všem zori­en­to­val.

K vytvo­ře­ní doce­la solid­ní mys­te­ri­óz­ní atmo­sfé­ry hod­ně dopo­mohl i sluš­ně zvo­le­ný hudeb­ní dopro­vod. Vystřídalo se zde něko­lik hudeb­ních žánrů a vět­ši­nou se přes­ně tre­fil do prá­vě pro­bí­ha­jí­cí­ho děje. Najdeme zde něco z tvrd­ší muzi­ky a stej­ně tak tře­ba i z lido­vek. Herecké výko­ny jsou však vel­kým kame­nem úra­zu. Byli hod­ně nevy­vá­že­né a přes­to­že se Jan Dolanský oprav­du sna­žil, sám na to všech­no nesta­čil. Jeho part­ner­ka mu totiž evi­dent­ně nestí­ha­la, stej­ně tak i polo­vi­na kole­gů. Její před­nos­ti však byly zase úpl­ně jin­de. V lech­ti­věj­ších scén­kách se doká­za­la pro­mě­nit v solid­ní dra­či­ci. Dolanský si už za svou kari­é­ru zvy­kl hrát vše­li­ja­ké vyhu­le­né típ­ky, tak­že mu posta­va vyši­nu­té­ho Michala moc pro­blémy nedě­la­la. Přestože na inter­ne­tu je dost čas­to kri­ti­zo­ván, tak mě se jeho výkon doce­la líbil.

Les mrtvých je hod­ně roz­po­ru­pl­ný film. Na jed­nu stra­nu se reži­sé­ro­vi sku­teč­ně poda­ři­lo nato­čit něco napros­to šíle­né­ho, ale na tu dru­hou v tom byl tako­vý cha­os, že jsem se v tom ztrá­cel i já. Myslím si, že v tom nebu­du sám, ale o tom to pře­ce je. Za celý film jsem se nudil jen málo kdy, pro­to­že jsem spí­še nevě­říc­ně hle­děl na to co se děje na obra­zov­ce a musel hod­ně napí­nat mozko­vé závi­ty, abych si to dal všech­no dohro­ma­dy. Podle mě může být ten­to film klid­ně hod­no­ce­ný jako nad­prů­měr­né dílo, pro­to­že na něj jen tak někdo neza­po­me­ne, jako záro­veň může spad­nout i do odpad­ních vod díky své­mu cha­o­tic­ké­mu poje­tí.

Hodnocení:
60%