Long khong (2005)

Pětice přá­tel se dva roky po skon­če­ní stu­dií vra­cí zpět do rod­né­ho měs­teč­ka, aby se zde setka­li se svým kama­rá­dem Ta, kte­ré­mu prá­vě zemřel otec. Chtějí mu vzdát posled­ní hold a navští­vit chlap­co­vu nevlast­ní mat­ku Panor, kte­rá byla jejich uči­tel­kou. Jejich cílem je sta­rý dům dál po prou­du řeky. Na tom­to odlehlém mís­tě se však sku­pi­na stu­den­tů nese­tká s vlíd­ným při­je­tím. Místo toho muse­jí čelit čer­né magii a děsi­vým voo­doo prak­ti­kám. Nadešel totiž čas zúčto­vá­ní za sta­ré křiv­dy z minu­los­ti…

Český název: Voodoo: Umění ďáb­la 2

Režie: Pasith Buranajan, Kongkiat Khomsiri, atd…

Rok výro­by: 2005

Délka: 100 min

Země: Thajsko

Alternativní název: Art of the Devil 2

Hrají:

Napakpapha Nakprasitte...(Aajaan Panor)

Namo Tongkumnerd...(Ta)

Hataiwan Ngamsukonpusit...(Kim)

Akarin Siwapornpitak...(Paw)

Chanida Suriyakompon...(Nut)

...a dal­ší

Po nud­né jed­nič­ce, kte­rá abso­lut­ně nevy­u­ži­la svůj poten­ci­ál, při­šla na řadu hned násle­du­jí­cí rok dvoj­ka. Šel jsem do ní s vel­ký­mi oba­va­mi, že se vše bude opa­ko­vat, ale ten­to­krát mě Thajci doce­la mile pře­kva­pi­li. Naštěstí spo­lu oba díly moc spo­leč­né­ho nema­jí a hlav­ní záslu­hu na tom má i fakt, že ten­to­krát do reži­sér­ské­ho křes­la used­lo hned něko­lik reži­sé­rů. Každý z nich si sebou při­ne­sl vlast­ní vidi­nu úspě­chu, kte­rou sice nedo­ká­za­li napl­no zužit­ko­vat, ale vznik­la z toho nako­nec ale­spoň prů­měr­ná (a hlav­ně stra­vi­tel­ná) podí­va­ná. Nebýt zby­teč­ně pře­kom­bi­no­va­né­ho závě­ru, moh­lo to dopad­nout ješ­tě mno­hem lépe. Ale to už bychom po nich chtě­li asi moc.

Především se tu pořád­ně při­tvr­di­lo, což jsem samo­zřej­mě při­ví­tal s ote­vře­nou náru­čí. Sice musí­me pře­kous­nout troš­ku vlaž­něj­ší úvod, ve kte­rém se sezna­mu­je s naší par­tič­kou stu­den­tů a pře­de­vším uči­tel­kou. Žádná posta­va v tom­to fil­mu nemá křiš­ťá­lo­vě čis­té svě­do­mí, tak­že jsme se měli na co těšit. Především po pří­cho­du do les­ní cha­ty (domu) se koneč­ně začne při­ost­řo­vat. Nastává „bru­tál­ní“ podí­va­ná (tohle ber­te s rezer­vou) a na scé­nu při­jde i něko­lik gore scén. Tady nás potě­ší pře­de­vším zábě­ry z vět­ší dál­ky, kdy není vidět gumo­vi­tost rekvi­zit. Co je však hlav­ní, koneč­ně se dočká­me ponu­ré atmo­sfé­ry, kte­rá nás už neo­pus­tí až do kon­ce fil­mu. Nečekejte však žád­né ner­vy drá­sa­jí­cí scé­ny.

Jistým pří­no­sem byly i vzpo­mín­ko­vé scé­ny, kte­ré nám ale­spoň tro­chu objas­ní celou záplet­ku. Ke kon­ci už to ovšem tvůr­ci dost pře­kom­bi­no­va­li a mys­lím si, že se v tom tak tro­chu ztra­ti­li i oni sami. Dvojka však v koneč­ném hod­no­ce­ní nedo­padla zas až tak hroz­ně, jako tomu bylo u prv­ní­ho dílu. Bylo tu napě­tí, krva­věj­ší podí­va­ná, vyu­ži­tí voo­doo prak­tik (ta s háč­ky na začát­ku byla luxus­ní) a opět se tu obje­vi­lo i něko­lik pohled­ných here­ček. Každopádně bych vám dopo­ru­čil před (nebo během) sle­do­vá­ní fil­mu jíst. Zvláště při scé­ně s polév­kou by jste to nemu­se­li roz­cho­dit…

Hodnocení:

50%