Man from Deep River (1972)

Umberto Lenzi nevě­dom­ky tím­to dob­ro­druž­ným sním­kem nastar­to­val zla­tou éru kani­bal­ských fil­mů.

Fotograf John Bradley momen­tál­ně fotí krá­sy pří­ro­dy na thajsko-barmské hra­ni­ci. Společně se svým prů­vod­cem se vydá­va­jí po prou­du řeky, aby zís­kal co nej­lep­ší sním­ky z nepo­sk­vr­ně­né džun­gle. Jednoho rána se John pro­bu­dí a zjis­tí, že jeho prů­vod­ce někdo zavraž­dil. Chvíli poté je sám napa­den a zajat domo­ro­dým kme­nem, kte­rý ho odne­se do své ves­ni­ce. Musí sná­šet špat­né zachá­ze­ní a je nucen pro domo­rod­ce pra­co­vat. Přestože jim nero­zu­mí, zís­ká­vá na svou stra­nu dce­ru náčel­ní­ka kme­ne, kte­rá si ho vez­me pod svo­ji ochra­nu a musí jí slou­žit. John se poku­sí i o útěk, ale mar­ně, pro­to­že je brzy dopa­den a odvle­čen zpět do ves­ni­ce. Brzy ztrá­cí pojem o čase a začne si zvy­kat na svůj nový život. Stává se prá­vo­plat­ným bojov­ní­kem kme­ne, ale v kout­ku duše pořád mys­lí na návrat do civi­li­za­ce.

Český název: Vymítač kani­ba­lů
Režie: Umberto Lenzi
Rok výro­by: 1972
Délka: 92 min
Země: Itálie
Alternativní názvy: Deep River Savages / Paese del sesso sel­vag­gio, Il

Hrají:
Ivan Rassimov ... (John Bradley)
Me Me Lai ... (Marayå)
Pratitsak Singhara ... (Taima)
Sullalewan Suxantat ... (Karen)
Ong Ard ... (Lahuna)
...a dal­ší

Tento dob­ro­druž­ný sní­mek Umberta Lenziho odstar­to­val éru kani­bal­ských fil­mů, kte­rých již v dneš­ní době exis­tu­je spous­ta. Stal se odra­zo­vým můst­kem pro své násle­dov­ní­ky a ozna­čil počá­teč­ní hra­ni­ce, kam až se dá v tom­to horo­ro­vém žán­ru zajít. Brzy byl však pře­ko­nán mno­ha dal­ší­mi fil­my, ve kte­rých se bru­ta­li­ta stup­ňo­va­la a nejen Lenzi, ale hlav­ně Deodato zašel mnoh­dy až za hra­ni­ce pří­pust­nos­ti. Pro všech­ny horo­ro­vé fan­dy a hlav­ně fanouš­ky kani­bal­ských fil­mů nasta­ly zla­té časy, pro­to­že oba páno­vé se pře­ko­ná­va­li a natá­če­li stá­le dal­ší a dal­ší fil­my o lido­žrou­tech. Nejznámějším a zřej­mě i úpl­ně nej­lep­ším fil­mem je Cannibal Holocaust (1980), hned po něm Ultimo mon­do can­ni­ba­le (1977). Oba měl na svě­do­mí Deodato. Avšak ani Lenzi nezů­stal poza­du a nato­čil Mangiati vivi (1980) a Cannibal Ferox (1981), kte­rý se už ovšem vel­ké­ho úspě­chu nedo­čkal.

Atmosféra fil­mu spí­še než horor při­po­mí­ná dob­ro­druž­ný film, ve kte­rém se obje­ví i kus roman­ti­ky. K vidě­ní byl i zají­ma­vý ritu­ál, kdy si dív­ka vybí­rá ženi­cha. Jelikož si Lenzi v té době ješ­tě moc netrou­fal na bru­tál­ní scé­ny, tak za celý film uvi­dí­me jen pár „bru­tál­ních‘‘ scén. Na dru­hou stra­nu je nut­no při­znat, že si opět vyslou­žit obrov­skou kri­ti­ku ochrán­ců zví­řat, pro­to­že ve fil­mu máme šan­ci vidět men­ší masa­kr hned něko­li­ka zví­řá­tek. Nejimpozantnější je zřej­mě pod­ře­zá­vá­ní kro­ko­dý­la, seká­ní opič­ky a sou­boj kob­ry s pro­my­kou. Našlo by se ješ­tě pár dal­ších pří­kla­dů, ale to bych vyzra­dil úpl­ně všech­no. Docela se divím čes­ké­mu názvu toho­to fil­mu, pro­to­že kani­ba­lo­vé se v tom­to fil­mu obje­ví až sko­ro na kon­ci a ješ­tě jen tak na tři minu­ty. Dočkáme se však i zná­mé­ho oku­so­vá­ní masa a seká­ní kon­če­tin. Přesně tak, jak jsme na to zvyklí u podob­ných fil­mů. Dokonce máme mož­nost spat­řit i impo­zant­ní způ­sob muče­ní, nebo spí­še tvr­dou zkouš­ku, kdy se z muže stá­vá bojov­ník, nebo co se děje s ženou, kte­ré zemře man­žel.

Mezi nej­vět­ší plu­sy celé­ho fil­mu pat­ří nád­her­ná nepo­sk­vr­ně­ná pří­ro­da, ze kte­ré mě ple­sa­lo u srd­ce. Kameramanům se poved­ly napros­to fan­tas­tic­ké zábě­ry z divo­či­ny a i díky dob­ré­mu stři­hu moh­li nabíd­nout divá­kům oprav­du sluš­nou podí­va­nou. Do toho vše­ho hrá­la úžas­ná hud­ba Daniele Patucchiho, kte­rý přes­ně věděl co zabe­re a za celý film zazně­lo hned něko­lik skvě­lých melo­dií. Hodně sluš­né byly i herec­ké výko­ny obou hlav­ních akté­rů.

Charismatický ital­ský herec Ivan Rassimov a barm­ská krás­ka Me Me Lai se sta­li neza­po­me­nu­tel­ný­mi oso­ba­mi kani­bal­ských fil­mů. Zatímco Rassimov si zahrál v něko­li­ka desít­kách fil­mů, tak Me Me Lai skon­či­la vel­mi brzy svou herec­kou kari­é­ru a dala se na dráhu tele­viz­ní hla­sa­tel­ky. Díky své­mu půva­bu a nebo­jác­nos­ti natá­čet ero­tic­ké scé­ny si zís­ka­la spous­tu fanouš­ků, ale přes­to všech­no s hra­ním skon­či­la. Oba se spo­leč­ně sešli ješ­tě u natá­če­ní Lenziho fil­mu Mangiati vivi (1980), kte­rý už ovšem vel­ký úspěch u divá­ků neza­zna­me­nal.

Jako celek se mi film doce­la líbil, ale štva­la mě na něm jed­na věc, a to že tam dosta­la vel­ký pro­stor roman­tic­ká vlož­ka. Jinak musím ten­to dob­ro­druž­ný sní­mek s horo­ro­vým náde­chem doce­la pochvá­lit a neměl by niko­mu chy­bět v jeho sbír­ce. Určitě se na počá­tek kani­bal­ských fil­mů podí­vej­te. Nebudete lito­vat.

Hodnocení:
S ohle­dem na to, že jde o prv­ní film dávám 70%, a to hlav­ně za krás­nou pří­ro­du, skvě­lou hud­bu a Me Me Lai.