Mosura tai Gojira (1964)

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Gojira zno­vu pro­ci­tá a začne ničit japon­ské měs­teč­ko Nagoya. Jediná kdo jí může zasta­vit je bož­ská Mosura, ale jak jí k tomu při­mět?

Japonské pobře­ží poblíž měs­ta Nagoya zasáh­ne huri­kán. Škody nejsou sice kata­stro­fál­ní, ale i tak se na břeh vydá­vá spous­ta zvě­dav­ců, aby se podí­va­li na ten nepo­řá­dek. Naskytne se jim neu­vě­ři­tel­ný pohled na obří vej­ce, kte­ré pla­ve neda­le­ko bře­hu. Místní ves­ni­ča­né vytáh­nou vej­ce na pev­nou zem a k mís­tu při­je­dou japon­ští věd­ci, aby ho pro­zkou­ma­li. Jenže se dozvě­dí, že si ho kou­pil boha­tý pod­ni­ka­tel Kumayama, aby z něj udě­lal svou atrak­ci a vydě­lal na něm co nej­ví­ce peněz. Profesor Miura, novi­nář Ichiro a foto­gra­f­ka Junko si chtě­jí vej­ce pro­hlíd­nout, ale nedo­sta­nou povo­le­ní. Zatímco ti tři vymýš­lí plán, jak se k vej­ci dostat, při­jde k pod­ni­ka­te­li veli­ce zají­ma­vá návště­va. Jako máv­nu­tím kou­zel­né­ho prout­ku se u něj v kan­ce­lá­ři zje­ví dvě malé dív­ky, kte­ré jej žáda­jí o navrá­ce­ní vej­ce. Pokouší se mu vysvět­lit, že vej­ce musí co nejdří­ve dostat zpát­ky na ost­rov Infant, pro­to­že se z něj co nevi­dět vylíh­nou potom­ci Mosury. Kumayama se jim vysmě­je a poku­sí se je uvěz­nit. Dívky však ute­čou a o pomoc poprosí pro­fe­so­ra Miura a jeho dva spo­leč­ní­ky. Ti se poku­sí ješ­tě o jeden mar­ný pokus vej­ce zís­kat a zdr­ce­né dív­ky se záhy vra­cí zpět na svůj ost­rov.

Režie: Ishiro Honda
Rok výro­by: 1964
Délka: 89 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Godzilla Vs. Mothra

Hrají:
Akira Takarada ... (Ichiro Sakai)
Yuriko Hoshi ... (Junko „Yoka“ Nakanishi)
Hiroshi Koizumi ... (pro­fe­sor Miura)
Yu Fujiki ... (Jiro Nakamura)
Emi Ito ... (Shobijin (Twin Fairy) )
Yumi Ito ... (Shobijin (Twin Fairy) )
... a dal­ší

Mezitím se však sta­ne ješ­tě něco mno­hem hor­ší­ho. V prů­mys­lo­vém are­á­lu, kte­rý leží neda­lo pobře­ží se k živo­tu pro­be­re Gojira, kte­rou všich­ni již něja­kou dobu pova­žo­va­li za mrt­vou. Po sou­bo­ji s King Kongem zmi­ze­la v hlu­bi­nách moře, ale huri­kán její tělo vyne­sl zpět napo­vrch. Rozzuřená Gojira začne oka­mži­tě ničit Nagoyu a armá­da je vůči ní opět bez­moc­ná. Profesor Miura vymys­lí spás­ný nápad a vydá se na ost­rov Infant požá­dat míst­ní domo­rod­ce o pomoc. Ti však odmí­ta­jí pře­svěd­čit Mosuru, aby lidem pomoh­la, pro­to­že jí neby­lo navrá­ce­no její vej­ce. Dvojčata se však nad pro­fe­so­rem sli­tu­jí a nako­nec se jim poda­ří pře­svěd­čit svou bohy­ni, aby Gojiru spro­vo­di­la ze svě­ta jed­nou pro­vždy.

Trvalo tři roky než se obě mon­stra posta­vi­la pro­ti sobě. Paradoxně se tak sta­lo v době, kdy od násle­du­jí­cích dílů změ­ní Gojira stra­ny a začne pomá­hat lidem. To však nic nemě­ní na tom, že sou­bo­je obou mon­ster do jis­té míry uchvá­ti­li vět­ši­nu fanouš­ků této mon­ster série. Ti jenž vidě­li film Mosura (1961) urči­tě vědí o tom­to stvo­ře­ní již mno­ho a tak je zce­la zby­teč­né, abych zde vypi­so­val všech­ny její před­nos­ti a podrob­nou his­to­rii. Podobně jako ve vět­ši­ně svých star­ších fil­mů i zde reži­sér Honda nechá divá­ky v napě­tí co mož­ná nejdéle. Začátek fil­mu tak pro­bí­há opět kolem již vyzkou­še­né šab­lo­ny, kdy se divá­ci nej­pr­ve sezná­mí se vše­mi důle­ži­tý­mi posta­va­mi v ději.

Tentokrát však nechal Tokio oddych­nout a roz­ho­dl se tro­chu poni­čit jiné měs­to. První polo­vi­na fil­mu se točí oko­lo obrov­ské­ho vej­ce, jehož obsah zůstá­vá zaha­le­ný pod rouš­kou tajem­ství. Tedy ne pro ty jenž svě­do­mi­tě sle­du­jí reži­sé­ro­vy fil­my pěk­ně popo­řa­dě. Máme zde mož­nost opět spat­řit zis­kuchti­vé­ho muže, jenž se neští­tí pro pení­ze klid­ně i zabí­jet. Bohužel výběr zloducha/ů se ten­to­krát moc nepo­ve­dl. Nepříliš pře­svěd­či­vé výko­ny japon­ských her­ců však nejsou žád­nou novin­kou. Proto byl pří­jem­ným oži­ve­ním pří­chod dvou malých dam, kte­ré umí pěk­ně zpí­vat. Byl jsem rád, že zde opět zazně­la lyric­ká píseň „Mosura No Uta“. Ta už bude s Mosurou navždy spja­ta. Pokud tedy pře­ži­je­te poně­kud vlaž­něj­ší prv­ní polo­vi­nu fil­mu, kdy se toho­to moc zají­ma­vé­ho nedě­je a vše se nese v lehce komic­kém duchu ( jak bývá u těch­to fil­mů zvy­kem), nebu­de­te lito­vat.

S pro­cit­nu­tím Gojiry koneč­ně při­chá­zí i dlou­ho oče­ká­va­ná demo­li­ce měs­teč­ka. Opět zde máme šan­ci sle­do­vat již zaběh­lé tri­ky, kte­ré už snad ani nemů­žou niko­ho zne­chu­co­vat. Někoho mož­ná neba­ví se dívat na niče­ní papí­ro­vých bará­ků a pře­hlíd­ku dět­ských hra­ček viz mode­ly tan­ků a aut – jen­že prá­vě tyto momen­ty japon­ští divá­ci na této sérii milo­va­li spo­leč­ně s gigan­tic­ký­mi hrdi­ny nej­víc. Lidé si už totiž zvyk­li, že se niče­ho lep­ší­ho nedo­čka­jí ( což měli prav­du, pro­to­že se tyto tri­ky obje­vu­jí až do posled­ní­ho dílu celé série) a tak nad nimi pře­sta­li lámat hůl. Pokud se vám zda­jí hroz­né, nud­né a neza­jí­ma­vé, tak se na ostat­ní Gojiry ani nedí­vej­te! S kaž­dým dal­ším dílem jde totiž kva­li­ta celé­ho sním­ku rapid­ně dolů. Tedy až na pár výji­mek.

Když se Mosura pře­ce jenom roz­hou­pe k sou­bo­ji se svou gigan­tic­kou pro­tiv­ni­cí, jejich boj bohu­žel netr­vá tak dlou­ho, jak by asi kaž­dý oče­ká­val. Létající Můra jí dáva­la co pro­to a kaž­dý neza­u­ja­tý divák si jen hor­ko těž­ko vybí­ral své­ho favo­ri­ta. Obě stv­ro­ře­ní se sna­ži­la vyu­žít co nej­lé­pe svých před­nos­tí, což ved­lo k celé řadě humor­ných momen­tů a situ­a­cí. Bylo však potře­ba ješ­tě tro­chu natáh­nout děj, a tak jsme měli mož­nost názor­né ukáz­ky, že i boho­vé můžou občas dostat před prdel. Ve dvou se to však lépe táh­ne a pře­ce „zro­ze­ní nové­ho živo­ta je tak krás­né!“

Hodnocení:
70%