Mosura (1961)

Jedno z nej­ob­lí­be­něj­ších mon­ster v Japonsku při­chá­zí na scé­nu.

Poblíž ost­ro­va Infant (Beiru), pro­vá­dí armá­da země Rolithican tes­to­vá­ní ato­mo­vých zbra­ní. Jednoho dne zde ztros­ko­tá japon­ská loď a něko­lik tro­seč­ní­ků zde pře­ži­je až do pří­jez­du záchra­ná­řů. Když se vrá­tí zpát­ky na pev­ni­nu odpo­ví­da­jí na dotěr­né otáz­ky věd­ců a novi­ná­řů, jak to že je neza­bi­la vyso­ká dáv­ka radi­a­ce. Muži se roz­po­ví­da­jí o podiv­ném domo­ro­dém kme­ni, kte­rý žije na ost­ro­vě a jejich zázrač­ném nápo­ji. Obě země Japonsko i Rolithican sesta­ví bada­tel­skou výpra­vu z věd­ců a novi­ná­řů, kte­ří se vypra­ví na ost­rov. Vůdcem expe­di­ce se stá­vá namyš­le­ný Clark Nelson, kte­rý sle­du­je pou­ze svo­je cíle. Doufá že na ost­ro­vě najde něco vel­mi cen­né­ho. Průzkum ost­ro­va je zave­de až do podiv­né­ho lesa, kde žijí domo­rod­ci a dvě malé ženy. Zatímco japon­ští věd­ci se sna­ží zís­kat co mož­ná nej­ví­ce infor­ma­cí o podiv­ných nápi­sech a samot­ných domo­rod­cích Nelson a jeho kum­pá­ni pota­jí une­sou dvoj­ča­ta a ješ­tě sta­čí zabít něko­lik míst­ních oby­va­tel. Po návra­tu do Tokia věz­ní obě dív­ky ve svém diva­dle, kde je nutí vystu­po­vat. Jejich nád­her­ný zpěv láká kaž­do­den­ně celé zástu­py zvě­dav­ců a pení­ze se jen hrnou. Jenže nikdo netu­ší, že v jejich pře­krás­né pís­ni se skrý­vá tele­pa­tic­ká pros­ba o pomoc. Jejich volá­ní pro­bu­dí ze spán­ku tvo­ra, kte­rý je na ost­ro­vě uctí­ván jako bohy­ně Mosura. Obří larva se pono­ří do moř­ských vln a vydá­vá se zachrá­nit své slu­žeb­ni­ce. Na své ces­tě začne ničit vše, co jí sto­jí v ces­tě.

Režie: Ishiro Honda
Rok výro­by: 1961
Délka: 101 min
Země: Japonsko
Alternativní název: Mothra

Hrají:
Frankie Sakai ... (Fukuda )
Hiroshi Koizumi ... (Dr. Shin’ichi Chujo)
Kyoko Kagawa ... (Michi Hanamura)
Ken Uehara ... (Dr. Harada)
Jerry Ito ... (Clark Nelson)
Emi Ito ... (Shobijin (Twin Fairy))
Yumi Ito ... (Shobijin (Twin Fairy))
... a dal­ší

Během své reži­sér­ské kari­é­ry stvo­řil Honda spous­tu obřích mon­ster, jenž se sta­li v Japonsku a poz­dě­ji i ve zbyt­ku svě­ta veli­ce popu­lár­ní. Vedle Gojiry a Radona se tak zro­di­la dal­ší legen­da. Mosura se obje­vi­la v celé řadě mon­ster movies a jako jed­na z mála byla téměř nepo­ra­zi­tel­ná. Dokonce doká­za­la pora­zit i samot­nou Gojiru, díky čemuž si zís­ka­la řadu sym­pa­tií. Mluví se o ní jako o nej­sil­něj­ším médiu ve vesmí­ru a ve sním­cích v nichž figu­ru­je se o ní zmi­ňu­jí jako o bož­stvu. Snaží se vyhý­bat civi­li­zo­va­né­mu svě­tu a lidem, pro kte­rý je vel­kou hroz­bou díky své agre­si­vi­tě. Přesto se o ní mlu­ví jako o milé a las­ka­vé potvůr­ce. Nikdy však sama od sebe neza­ú­to­čí na člo­vě­ka, pokud k tomu nedo­sta­ne důvod, či se neo­cit­ne někdo z jejích služebníků-uctívačů v ohro­že­ní živo­ta.

Mosura doká­že během krát­ké chví­le dosáh­nout třech fází pro­mě­ny, tak­zva­né­ho motý­lí­ho cyk­lu. Často se pro­to o ní mlu­ví jako o motý­lo­vi, mole či můře. Pokaždé je ozna­čo­va­ná jinak, ale mys­lím si že Můra je asi nej­vy­stiž­něj­ší. Uvnitř své­ho „chrá­mu“ (hory) žije v obřím mod­ro­žlu­tém vej­ci. Z něj se vždyc­ky vylíh­ne obří hně­dá larva, kte­rá je schop­ná z úst vystře­lo­vat sprš­ku hed­vá­bí, kte­rým doká­že omo­tat poten­ci­ál­ní­ho nepří­te­le a doko­na­le ho tak zne­hyb­nit. V dal­ší fázi udě­lá ze sebe larva zámo­tek, z něhož se poz­dě­ji stá­vá dospě­lý jedi­nec. V této chví­li se stá­vá nej­ne­bez­peč­něj­ším. Přestože není rych­lá jako Radon, doká­že rov­něž vytvo­řit máchá­ním svých kří­del mohut­ný vzduš­ný vír. Jeho síla je však mno­hem hro­zi­věj­ší a doká­že doslo­va odvát všech­no v dosa­hu. Poté co vyko­ná svou pomstu, nebo zachrá­ní něko­ho ze svých stou­pen­ců se vždy vrá­tí zpát­ky do nit­ra hory.

Ani ten­to film se nevy­hne poně­kud poma­lej­ší­mu roz­je­du, kte­rý může mno­hým při­pa­dat jako „pohád­ka“. Tvůrci zde vytvo­ři­li fik­tiv­ní stát Rolithican ( asi si nechtě­li uta­ho­vat pří­mo z USA) a z radi­o­ak­tiv­ní­ho ost­ro­va se sta­lo mís­to plné kou­zel. Film už nepů­so­bí vůbec kata­stro­fic­ky a spí­še při­po­mí­ná jakousi fan­ta­sy kome­dii. Tedy hlav­ně prv­ní polo­vi­nu fil­mu. Honda si uvě­do­mo­val, že musí při­jít s něčím novým. Nezměnil však svůj klad­ný vztah k humo­ru a tak i zde se dočká­me něko­li­ka humor­ných oka­mži­ků. O vět­ši­nu z nich se posta­rá obje­mo­vě sil­něj­ší novi­nář, kte­rý zpo­čát­ku půso­bí jako hroz­ný nemo­to­ra – aby se z něj poslé­ze stal akč­ní hrdi­na a zachrán­ce.

Diváky jis­tě zaujmou i zpí­va­jí­cí dvoj­ča­ta, kte­rá se poslé­ze rov­něž obje­vi­la v dal­ším fil­mu Mosura vs. Gojira a jiných mon­ster movies. Jejich nád­her­ná píseň „Mosura No Uta“ se sta­la veli­ce oblí­be­nou a i já sám jsem si jí musel pus­tit něko­li­krát. Obě dív­ky vypa­da­li během fil­mu jako panen­ky ke hra­ní a není ani divu, že se je Mosura vyda­la zachrá­nit. Obě dív­ky totiž byly její­mi nej­věr­něj­ší­mi stráž­ky­ně­mi. Nesmím opo­me­nou ani vyzdvih­nout výkon hlav­ní zápor­né posta­vy, kte­rou zahrál Jerry Ito oprav­du pře­svěd­či­vě.

Druhá polo­vi­na fil­mu už koneč­ně při­ná­ší onu dlou­ho oče­ká­va­nou zlo­bu okříd­le­né stvů­ry. Nejprve se nám samo­zřej­mě před­sta­ví v roli rozohně­né lar­vy, kte­rá dosta­ne ve fil­mu nej­vět­ší pro­stor. Ve vodě sice její pohy­by vypa­da­jí dost nemotor­ně, ale ve chví­li kdy začne ničit Tokio při­chá­zí sta­rá zná­má kla­si­ka. Opět máme šan­ci shléd­nout mar­nou sna­hu armá­dy zni­čit nezra­ni­tel­nou stvů­ru. Cínoví vojáč­ci a mode­ly tan­ků a rake­to­me­tů se sice sna­ží seč mohou, ale mar­ně. Jinak by jsme totiž při­šli o zla­tý hřeb veče­ra. Na scé­nu koneč­ně při­chá­zí a v zápě­tí hned odle­tí Mosura ve své dospě­lé podo­bě. Jen oby­čej­ným mách­nu­tím kří­d­la doká­že rozfouk­nout desít­ky ang­li­čá­ků do všech svě­to­vých stran. Přestože její podo­ba není nikterak uchva­cu­jí­cí, musím oce­nit ori­gi­nál­ní tvůr­čí myš­len­ku a Mosura u mě zís­ka­la zele­nou.

Hodnocení:
70%