Ouija Shark (2020)

Nezahrávejte si s duchy! Někteří by vás moh­li chtít rov­nou sežrat!

Během čeká­ní na své kama­rád­ky nalez­ne Jill na plá­ži dře­vě­nou oui­ja des­ku. Když se poté pře­su­nou všech­ny do domu, kde hod­la­jí strá­vit něko­lik dní, roz­hod­nou se ji ze sran­dy pou­žít. Nevědomky vyvo­la­jí ducha pra­staré­ho žra­lo­ka, kte­rý ihned započne uko­je­ní své­ho hla­du. Zachránit je může pou­ze otec Jill, kte­rý se zabý­vá okult­ní vědou, ovšem stih­ne to dřív, než se všech­ny dív­ky a oby­va­te­lé blíz­ké­ho měs­teč­ka sta­nou obět­mi lido­žra­vé­ho ducha?

Režie: Brett Kelly

Rok výro­by: 2020

Délka: 71 min

Země: USA

Hrají:

Steph Goodwin...(Jill)

Zoe Towne...(Jen)

Robin Hodge...(Kim)

Christina Roman...(Donna)

Amy Osborne...(Tiffany)

Peter Whittaker...(policista)

...a dal­ší

Bože za co mě trestáš? Přesně na tohle jsem se během sle­do­vá­ní toho­to paskvi­lu ptal hned něko­li­krát, přes­to­že jsem nevě­ří­cí. Nedávno jsem viděl snad nej­hor­ší horo­ro­vý film roku 2021 (Sharks of the Corn) a nyní pře­de mnou byl jeden z hlav­ních aspi­ran­tů roku 2020 nebo 2017? Proč? Tento film byl údaj­ně ofi­ci­ál­ně doto­če­ný již roku 2017, ale dost dlou­ho trva­lo, než se dočkal ofi­ci­ál­ní pre­mi­é­ry. No a já se ani moc nedi­vím, že s tím jeho tvůr­ce tak dlou­ho otá­lel. Navíc se za něj zřej­mě sám sty­děl, pro­to­že Brett Kelly sám sebe uve­dl v titul­cích pod pseu­do­ny­mem (Scott Patrick).

To se zas tahle jed­nou někdo roz­ho­dl oslo­vit pár kama­rá­dů, kama­rá­dek, zná­mých a sou­se­dů a za pár šupů nato­čit céč­ko­vý paskvil, kte­rým by pohr­dlo jak Asylum tak Syfy. Většina zúčast­ně­ných nemě­lo abso­lut­ně žád­nou zku­še­nost před kame­rou a z jejich pro­je­vu i cho­vá­ní to bylo sak­ra znát. Někteří před­vá­dě­li nechut­ně ama­tér­ské výko­ny, jiní zas pořád čumě­li pří­mo do kame­ry. Dialogy i samot­ný pří­běh – jeden vel­ký otřes a když k tomu při­po­čí­tám ješ­tě tra­gic­ké spe­ci­ál­ní efek­ty, bylo vyma­lo­vá­no.

Žralok vypa­dal tra­gic­ky, ama­tér­ské digi­tál­ní efek­ty vám pří­mo vypa­lo­va­ly zor­nič­ky (tím mys­lím onen spi­ri­tu­ál­ní boj otce se žra­lo­kem v ast­rál­ní sfé­ře), závě­reč­ná paro­die na pre­si­den­ta Trumpa byla trap­ná, no ostat­ně jako celý ten­to film. Útoky žra­lo­ka se ode­hrá­ly vesměs mimo záběr kamer, sem tam pro­bě­hl krva­vý stří­ka­nec, jin­dy v bazé­nu pla­va­la gumo­vá ruka. Většina obě­tí běha­la zma­te­ně po lese, nad nimi pro­lé­tá­val čer­ný stín, pak střih, křik a ticho. To bylo váž­ně ner­vy drá­sa­jí­cí, stej­ně jako když duch pro­le­těl zdí budo­vy, aby sežral poli­cis­tu, ale nedo­ká­zal se dostat do dře­vě­né­ho sru­bu. První půl­ho­di­na napros­to uspá­va­jí­cí, kdy sle­du­je­te pěti­ci kama­rá­dek v plav­kách a poslou­chá­te dement­ní dia­lo­gy (navíc vět­ši­na těch žen­ských moc nevy­pa­da­la jako tee­nager­ky, ale spíš zaslou­ži­lé mat­ky).

Ouija Shark je oprav­du nechut­ně ama­tér­ský film, na kte­rém vás snad zaujme jen samot­ný pla­kát. Jasný ODPAD, tohle si snad ani žád­né pro­cen­tu­ál­ní hod­no­ce­ní neza­slou­ží.

Hodnocení:

0%