Porte dell’inferno, Le (1989)

rp thumbCoverMain.jpeg

700 let čeka­lo sedm čer­ných mni­chů na oka­mžik, kdy se budou moci zba­vit své­ho pro­kle­tí. Nyní k tomu dosta­li per­fekt­ní pří­le­ži­tost, pro­to­že do jes­kyn­ní­ho kom­ple­xu míří sku­pi­na spe­le­o­lo­gů, jenž se zde vydá­vá na záchran­nou misi.

Skupina spe­le­o­lo­gů se sna­ží vytvo­řit nový svě­to­vý rekord v počtů dní, kdy zůsta­ne jeden člen jejich týmu zce­la osa­mo­cen žít v hlu­bo­kém jes­kyn­ním kom­ple­xu bez kon­tak­tu s civi­li­za­cí. Zbývá hodi­na do kon­ce jeho poby­tu, zane­dlou­ho má dora­zit tele­viz­ní štáb a svět se má dozvě­dět o této sen­za­ci. Jenže z niče­ho nic nasta­nou závaž­né kom­pli­ka­ce, kdy se ze slu­chát­ka ozve zou­fa­lé volá­ní o pomoc. Dr. Johns se roz­hod­ne vyra­zit nebo­hé­mu Mauriziovi na pomoc a spo­leč­ně se tře­mi kole­gy a dvo­jí­cí stu­den­tů se vydá­va­jí do nit­ra země. Nikdo z nich netu­ší, že je tomu prá­vě 700 let, co v neda­le­kém kláš­te­ře bylo umu­če­no inkvi­zi­cí sedm pro­kle­tých mni­chů. Ti nyní skr­ze pekel­nou brá­nu pro­nik­li zpět na svět a mají za úkol zabít sedm kací­řů, aby ze sebe sňa­li pra­sta­rou klet­bu. Uprostřed pod­zem­ních cho­deb a jes­ky­ní se záchran­ná mise pro­mě­ní v zou­fa­lý boj o pře­ži­tí.

Český název: Brána do pekel
Režie: Umberto Lenzi
Rok výro­by: 1989
Délka: 90 minut
Země: Itálie
Alternativní název: Hell’s Gate, The

Hrají:
Barbara Cupisti ... (Erna)
Pietro Genuardi ... (Paul)
Lorenzo Majnoni ... (Manfred)
Giacomo Rossi-Stuart ... (Dr. Johns)
Gaetano Russo ... (Maurizio)
... a dal­ší

Jedná se o dal­ší horo­ro­vý kou­sek z díl­ny ital­ské­ho reži­sé­ra Umberta Lenziho, kte­rý už zřej­mě nadob­ro opus­til svo­je nej­ob­lí­be­něj­ší kani­ba­ly a vrhl se na natá­če­ní jiné­ho odvět­ví. Čas od času se mu sku­teč­ně poda­ří nato­čit neza­po­me­nu­tel­ný kou­sek, kte­rý si divá­ci doslo­va zami­lu­jí, ale ten­to­krát tomu tak neby­lo. Tento sní­mek je veli­ce kon­tro­verz­ním dílem, kte­ré obsa­hu­je spous­tu kla­dů, ale i stej­ný počet zápor­ných momen­tů jenž zne­va­žu­jí jeho kva­li­tu. Jde o dal­ší film jenž se ode­hrá­vá v pod­ze­mí, ale ten­to­krát na naše hrdi­ny neú­to­čí žád­ná mon­stra či mutan­ti. Jde spí­še o jakousi obdo­bu ducha­ři­ny oko­ře­ně­nou prv­ky magie. Chtěl bych jen upo­zor­nit, aby jste si tenhle film pus­ti­li radě­ji v původ­ním zně­ní s titul­ky, pro­to­že čes­ký dabing jenž si pro nás při­pra­vi­la Řitka je opět více než tra­gic­ký.

Příběh samot­ný sice pří­liš nehý­ří ori­gi­na­li­tou, ale kaž­dý kou­sek v němž se obje­vu­je něja­ká pra­sta­rá klet­ba a navíc jsou k vidě­ní i prv­ky magie mám rád. Tedy hlav­ně u těch star­ších. Začátek fil­mu sice moc zají­ma­vý není a moc se nelí­bil ani styl kame­ry, ale nevím jest­li to neby­lo i tím, že samot­ná kva­li­ta obra­zu nepa­t­ři­la k těm špič­ko­vým. Asi nej­víc mě ubí­je­li mís­ty stu­pid­ní dia­lo­gu jed­not­li­vých postav a až přespří­liš vidi­tel­né pře­hrá­vá­ní někte­rých her­ců. Po čase si však na to zvyk­ne­te a smě­le si vychut­ná­vá­te sestup dob­ro­dru­hů, kte­ří se vyda­li na záchra­nou akci. První úmr­tí na sebe nene­chá dlou­ho čekat a již tato scé­na ve mně zane­cha­la veli­ce spí­še­né poci­ty. Zatímco se v ní hned na začát­ku dozví­me ale­spoň tro­chu nastí­ně­ní podiv­né klet­by a pří­bě­hu sed­mi mni­chů, tak v té dru­hé polo­vi­ně při­jde poně­kud komic­ká smrt, kdy gumo­vost a laci­né efek­ty vyvo­la­jí tou­žeb­ně oče­ká­va­ný záchvat smí­chu. Nic méně musím říct, že mě to kupo­di­vu abso­lut­ně nezne­chu­ti­lo a já se těšil na dal­ší menu.

Distributor sice tvr­dil, že nás čeka­jí bru­tál­ní fil­mo­vé tri­ky v nej­lep­ší tra­di­ci ital­ské ško­ly, ale tohle byl jen dal­ší reklam­ní trik, jak nachy­tat nadr­že­né kupu­jí­cí. Rozhodně zde neče­kej­te žád­nou super show a pře­hlíd­ku skvě­lých tri­ků, ale kata­stro­fa to taky neby­la. Jenže pře­ce jenom jde o poně­kud slab­ší kávu, či tako­vý tur­ko­vý odvá­rek, kte­rý vás urči­tě nevy­dě­sí, ale spí­še pří­jem­ně poba­ví a to se taky počí­tá. Jak už bývá u Lenziho fil­mů zvy­kem, tak i zde se dočká­me lebek plných čer­vů, roz­ťa­té hla­vy, pavou­ků, oka lezou­cí­ho z důl­ku a jiných pamls­ků. Bohužel vra­žed­ných scén si pří­liš nevy­chut­ná­me, pro­to­že spous­ta postav sko­ná mimo zábě­ry kame­ry a divák tak má šan­ci už vidět jen bez­du­ché tělo. Tento fakt mě doce­la mrzel a mož­ná i doce­la ovliv­nil mé cel­ko­vé hod­no­ce­ní.

Přitom samot­ná atmo­sfé­ra nevy­pa­dá zas až tak špat­ně a mís­ty se tvůr­cům sku­teč­ně poved­lo vytvo­řit mra­zi­vé chvě­ní na zátyl­ku, jen­že hlav­ní záslu­hu na tom má pře­de­vším hod­ně sluš­ný hudeb­ní dopro­vod, kte­rý byl výsled­kem skvě­lé prá­ce Piera Montanariho. Herecké výko­ny už tak dob­ré neby­li, pro­to­že jak již jsem zmí­nil na začát­ku, tak vět­ši­na her­ců nesku­teč­ně pře­hrá­va­la a zřej­mě i díky těm nud­ným dia­lo­gům jsem si tenhle kou­sek pros­tě neu­žil napl­no. Co se týká spe­ci­ál­ních efek­tů, tak ty se nej­ví­ce pro­je­vi­li ve dru­hé polo­vi­ně fil­mu díky spous­tě výbuchů a tri­ků s párou. Důležitým upo­zor­ně­ním je i fakt, že jeho­vis­ti by nemě­li cho­dit do žád­ných jes­ky­ní, pro­to­že to vždyc­ky schy­ta­jí jako prv­ní!

Le Porte dell’­in­fer­no je roz­hod­ně zají­ma­vou prů­měr­nou podí­va­nou, kte­rá vás spí­še poba­ví, než aby vás tenhle film vydě­sil. Zatímco na jed­né stra­ně je zde doce­la zají­ma­vý pří­běh, sluš­ná atmo­sfé­ra, hud­ba a občas i solid­ní efek­ty, tak na té dru­hé máme šan­ci vidět spous­tu nevy­chy­ta­ných scén, otrav­né dia­lo­gy, stu­pid­ní cho­vá­ní postav a jako bonus i kata­stro­fál­ní dabing. Podívat se na to urči­tě dá, ale bude to hod­ně dlou­ho trvat, než po tomhle kous­ku zase sáh­nu.

Hodnocení:
60%