Quarantine 2: Terminal (2011)

Let z Los Angeles do Nashvillu již od samé­ho počát­ku pro­vá­zí řada men­ších „kom­pli­ka­cí“, ale to nej­hor­ší posád­ku i pasa­žé­ry tepr­ve čeká. Ve chví­li kdy jsou letuš­ky napa­de­ny jed­ním z pasa­žé­rů vyka­zu­jí­cím pří­zna­ky nezná­mé náka­zy a agre­siv­ním cho­vá­ním, jsou pilo­ti nuce­ni nou­zo­vě při­stát na nej­bliž­ším letiš­ti. Muž je zpa­ci­fi­ko­ván ducha­pří­tom­ný­mi spo­lu­ces­tu­jí­cí­mi, jed­na z letu­šek pokou­sá­na a nut­ně potře­bu­je lékař­kou pomoc, ale z věže dosta­nou pokyn neo­pouš­tět leta­dlo. Piloti ovšem neu­po­slech­nou, pro­to­že situ­a­ce na palubě začí­ná být nezvla­da­tel­ná a tak se roz­hod­nou pou­žít nej­bliž­ší ter­mi­nál. Zde však na ně neče­ká žád­ná pomoc, jen osa­mo­ce­ný zaměst­na­nec letiš­tě Ed. Většina ces­tu­jí­cích i obě letuš­ky vystou­pí z leta­dla a roz­hod­nou se vyhle­dat pomoc sami. K jejich pře­kva­pe­ní je však celý ter­mi­nál uza­vřen a „zven­čí“ usly­ší poky­ny, aby se z něj nepo­kou­še­li dostat jakým­ko­liv způ­so­bem. Na všech­ny byla uva­le­na karan­té­na. Propuká pani­ka a to ješ­tě nikdo z nich nemá ani tuše­ní, že smr­tí­cí virus se mezi nimi začne šířit enorm­ní „rych­los­tí“...

Český název: Karanténa 2: Terminál

Režie: John Pogue

Rok výro­by: 2011

Délka: 86 min

Země: USA

Hrají:

Mercedes Mason...(Jenny)

Mattie Liptak...(George)

Josh Cooke...(Henry)

Ignacio Serricchio...(Ed)

Noree Victoria...(Shilah)

...a dal­ší

Když před tře­mi roky John Dowdle nato­čil rema­ke ani ne rok staré­ho úspěš­né­ho špa­něl­ské­ho horo­ru REC, roz­dě­lil divá­ky na dvě polo­vi­ny. Některým se Karanténa líbi­la, ti jiní jí zase ozna­či­li za nej­zby­teč­něj­ší rema­ke. Pogue se roz­ho­dl nejít ve šlé­pě­jích své­ho před­chůd­ce a mís­to aby nesmy­sl­ně oko­pí­ro­val děj dvoj­ky, roz­ho­dl se napsat vlast­ní scé­nář. Což byla prvot­ní věc, kvů­li kte­ré jsem dal tomu­to fil­mu vůbec šan­ci. Jednička se mi totiž moc nelí­bi­la. No, nebu­du vám lhát, ani dvoj­ka není žád­ný zázrak, ale roz­hod­ně jsem v někte­rých momen­tech našel pře­ce jenom zalí­be­ní.

Nový scé­nář sebou při­ne­sl i „ori­gi­nál­ní“ myš­len­ku, jak­že vlast­ně onen smr­tí­cí virus vzni­kl. Byl to dob­rý nápad, nebo totál­ní blbost? To nechám na vás, kaž­do­pád­ně po nut­ném sezná­me­ní s vět­ši­nou postav při nástu­pu do leta­dla, se koneč­ně zača­lo dít něco zají­ma­vé­ho. Nesympatický agre­siv­ní pasa­žér nás poma­lu vtáh­ne do děje, při kte­rém se postup­ně zača­la budo­vat atmo­sfé­ra. No tedy ale­spoň její názna­ky, pro­to­že niče­ho extra děsi­vé­ho, při­čemž by se vám ježi­li chloup­ky na těle tu na nás neče­ká. Otázkou zůstá­vá, zda by neby­lo lep­ší, kdy­by se děj ode­hrá­val čis­tě v leta­dle, nebo bylo nezbyt­ně nut­né jej pře­su­nout do letišt­ní­ho ter­mi­ná­lu. Zvláště když bylo citel­ně znát, že moc vel­ký roz­po­čet už zřej­mě na kuli­sy nezbyl.

Další kámen úra­zu vidím v tom, že ačko­liv na to neměl reži­sér a scé­náris­ta v jed­né oso­bě pro­střed­ky a zřej­mě ani zku­še­nos­ti, roz­ho­dl se svo­je dílo pojmout co mož­ná nejakč­ně­ji, při­tom to mís­ty bylo až zby­teč­ně pře­hna­né a afek­to­va­né. Místo aby atmo­sfé­ra gra­do­va­la a posta­vy umí­ra­ly pěk­ně jed­na za dru­hou ve scé­nách, na kte­rých si smls­ne neje­den horo­ro­vý nad­še­nec, tak vět­ši­nu scén pře­ru­ší střih či zma­te­né záchvěvy kame­ra­ma­na. Přitom zas na dru­hou stra­nu se tu obje­ví i něko­lik scén, kte­ré vůbec špat­ně nevy­pa­da­ly. Nečekejte však žád­né gore orgie. Byla jen vel­ká ško­da, že si podob­nou úro­veň neu­dr­žel celý film. V nepo­sled­ní řadě bych urči­tě oce­nil i fakt, že ten­to­krát se reži­sér opros­til od sty­lu „ruč­ní kame­ry“ a nato­čil to nor­mál­ně. V mých očích šlo urči­tě o víta­nou změ­nu.

Takže ve finá­le jsem byl urči­tě s dvoj­kou více spo­ko­je­ný, než­li tomu bylo u prv­ní Karantény. Hlavně jsem rád, že zas nešlo jen o dal­ší pra­choby­čej­nou „kopír­ku“. Zahrála si tu v hlav­ní roli pěk­ná hereč­ka, našlo se tu něko­lik slib­ných momen­tů a ani mi moc neva­di­lo vlast­ní poje­tí pří­bě­hu o půvo­du zákeř­né­ho viru.

Hodnocení:

50%