 |
| Nepřejte si, aby si vás vybral za svou novou rodinu. |
Mnozí z vás si řeknou, že otčím neboli nevlastní otec není nic zvláštního, nebo neobvyklého. Vždyť všude kolem nás existují případy, kdy mají děti nového tátu. Někteří mají větší štěstí a jejich nový tatínek je k nim hodnější než ten původní, hraje si s nimi, leccos je naučí a je jim v životě velkou oporou. Jsou ovšem i takoví, kteří děti týrají, znásilňují, nebo je dokonce zabijí. No a v roce 1987 natočil režisér Joseph Ruben film The Stepfather o muži, který je přímo posedlý po šťastném rodinném životě a je ochotný zajít kamkoliv pokud nejde všechno podle jeho představ.
Nelze přesně říct pravé jméno této postavy, protože si jej po každé další vyvražděné rodince mění. Myslím, že ani on sám to už neví. My jeho osud začínáme sledovat v době, kdy si nachází novou oběť - vdovu Susan a její dceru Stephanii. Představí se jim jako Jerry Blake. Právě on se stává tím vysněným mužem, kterého Susan teď potřebuje. Je k ní pozorný, milý a hlavně ji dokáže finančně zaopatřit. Pracuje jako realitní agent a práce mu jde od ruky. Jediné co jim trochu ztrpčuje život, je sama Stephanie. Ta svého nového otce nesnáší a snaží se zjistit jeho minulost. To samozřejmě nemůže Jerry dopustit a dostává svůj obvyklý záchvat zuřivosti. Pokaždé když něco překazí jeho štěstí, dostane psychický záchvat zuřivosti a popadne, vše co mu stojí při ruce. Nejraději však kuchyňský nůž. Tímto krásným nástrojem strašně rád rozkuchává své manželky a jejich ratolesti. Jenže tentokrát se trochu přepočítal, protože Stephanie je mnohem silnější protivník než myslel.
O dva roky později vzniká volné pokračování pod taktovkou Jeffa Burra. Jerry Blake přežil svůj boj se smrtí a nyní se nachází v psychiatrické léčebně, kde je zavřený na doživotí. Po šikovné lsti zabíjí doktora i ochranku a utíká z léčebny na svobodu. Mění si znovu identitu a nyní je zněj Gene Clifford. Přistěhuje se do malého městečka a vydává se za psychologa, ke kterému začnou chodit místní ženy na společnou terapii. Seznámí se s pohlednou Carol a začne to mezi nimi jiskřit. Dokonce získá i plusové body u jejího syna Todda. V cestě mu stojí jen její manžel, kterého sprovodí ze světa a nyní mu už nic nebrání v cestě za novým rodinným štěstím. Tedy skoro nic. Jen kamarádka Carol a jeho vlastní nevyrovnaná psychika. Brzy začíná dostávat opět záchvaty zuřivosti a mrtvých začne přibývat.
V roce 1992 vzniklo dokonce další pokračování. Tentokrát má otčím opět novou identitu. Vystupuje zde jako Keith Grant. A další rodinka zažije boj o vlastní život.
Roli otčíma dostal v té době nepříliš známý herec Terry O’Quinn, kterého dnes jistě všichni znáte ze seriálu Lost. Stal se tahounem prvního i druhého dílu a hlavně díky němu se oba tyto filmy dočkaly diváckých ovací. Díky svému hereckému projevu a nadání se do své role perfektně vžil a ztvárnil tak jednoho z nejlepších psychopatů, jaké jsem z té doby viděl.
Ve třetím díle ho nahradil podprůměrný Robert Wightman a kvalita tohoto dílu šla hodně dolů. V roce 2009 jsme se dočkali remaku původního filmu, takže můžete s chutí porovnávat...
