2 wol 29 il (2006)

rp thumbCoverMain.jpeg

Každé čty­ři roky musí někdo zemřít!

Ji-yeon pra­cu­je jako noč­ní výběr­čí mýt­né­ho. Nejde o nějak nároč­nou prá­ci, ale dost jí psy­chic­ky vyčer­pá­vá. Jedné noci vypad­ne proud zrov­na ve chví­li, kdy se k její bud­ce při­že­ne čer­né auto. Dívka nevi­dí šofé­ro­vi do tvá­ře, ale když jí podá zakr­vá­ce­ný lís­tek doslo­va se ská­cí k zemi. Když o svém zážit­ku vyprá­ví své pří­tel­ky­ni, tak ta z ní má legra­ci a její his­tor­ku jí nevě­ří. Jenže od té doby začne mít Ji-yeon div­né noč­ní můry, ve kte­rých jí neu­stá­le pro­ná­sle­du­je popá­le­ná žena. Když jí navíc navští­ví dva detek­ti­vo­vé, kte­ří vyšet­řu­jí vraž­du jiné­ho výběr­čí­ho, vzpo­me­ne si na hrůz­nou his­tor­ku, kte­rá se ode­hrá­la před něko­li­ka roky. Tehdy 29. úno­ra hava­ro­val poblíž mís­ta, kde pra­cu­je, vězeň­ský auto­bus a jed­na žena tam údaj­ně uho­ře­la. Její ostat­ky se nikdy nena­šly, ale od té doby se prý kaž­dé čty­ři roky vra­cí duch vra­žed­ky­ně, kte­rý tou­ží po pomstě. Když během násle­du­jí­cích dní zemře něko­lik dal­ších osob je Ji-yeon pře­svěd­če­ná, že prá­vě ona bude dal­ší na řadě.

Režie: Jong-hun Jeong
Rok výro­by: 2006
Délka: 92 min
Země: Jižní Korea
Alternativní název: February 29 - 4 Horror Tales / 2 Wol 29 Il - Eo-neun-nal kab-ja-gi cheot- beon-jjae i-ya-gi

Hrají:
Eun-jin Baek
Yoon-jeong Choi
Ho Im
Hyeon-kyeong Im
Myeong-jin Lee
... a dal­ší

Jedná se o prv­ní sní­mek ze čtyř­díl­né horo­ro­vé mini série, kte­rou nám nabíd­la jiho­ko­rej­ská pro­duk­ce. Ta se sna­ží divá­kům doká­zat, že ne ve všech fil­mech se musí děj točit kolem čer­no­vlasých dívek, jenž vylé­za­jí bůhví odkud. Tentokrát si páno­vé tvůr­ci vybra­li doce­la zají­ma­vé téma. Tím je datum 29. úno­ra, kte­ré se zas až tak čas­to ve fil­mech neob­je­vu­je. Nápad s pou­ži­tím jakési klet­by, kte­rá posti­hu­je jen urči­tou část dál­ni­ce, také není moc okou­ka­ná. Bohužel musím říct, že ten­to film není žád­ná vel­ká slá­va, ale jde o čis­tě prů­měr­nou zále­ži­tost. Film má doce­la poma­lý roz­jezd, kte­rý sice tvůr­ci oko­ře­ni­li navo­ze­ním tajem­né atmo­sfé­ry, když dív­ka začne vyprá­vět svůj pří­běh, jen­že trvá to zhru­ba pět­a­dva­cet minut, než to začne ve vzdu­chu troš­ku jis­k­řit.

Dalším výraz­ným mínu­sem vidím fakt, že se mělo jed­nat o ducha­ři­nu, u kte­ré se však moc­krát nevy­dě­sí­me. Možná to bylo nepří­liš vel­kou zku­še­nos­tí reži­sé­ra, pro kte­ré­ho to byla prv­ní vel­ká zku­še­nost, ale vět­ši­na scén není ničím jiným, než laci­nou lekač­kou pro malé děti. Určitě se zde však najde něko­lik svět­lej­ších oka­mži­ků, jako napří­klad děsi­vé noč­ní můry, kte­ré ale­spoň troš­ku zved­nou hla­di­nu adre­na­li­nu v krvi, ale nejde o nic závrat­né­ho. Abych se při­znat, tak mís­ty mě to bra­lo oprav­du na spa­ní a to se mi vět­ši­nou u asij­ských kous­ků nestá­vá. Asijské fil­my mám totiž veli­ce rád a pat­ří mezi moje nej­ob­lí­be­něj­ší. Tentokrát jsem měl však hlav­ně v polo­vi­ně fil­mu pocit, že tvůr­ci ani pořád­ně neví, co vlast­ně chtě­jí točit.

Film totiž spí­še při­po­mí­nal troš­ku nud­nou detek­tiv­ku, ve kte­ré se jed­nou za pat­náct – dva­cet minut obje­ví náznak ducha­ři­ny. Docela vel­ké zlep­še­ní se však dosta­vi­lo ke kon­ci fil­mu a musím říct, že jsem byl doce­la mile pře­kva­pen tou náh­lou změ­nou. Pán reži­sér se roz­ho­dl lehce při­tvr­dit a hned měla atmo­sfé­ra zce­la jiný říz. V tu chví­li se dala atmo­sfé­ra sku­teč­ně nazvat horo­ro­vou a sní­mek si začal navy­šo­vat kre­dit. Za celou dobu se mi asi nej­ví­ce líbi­la hlav­ně prá­ce kame­ra­ma­na a osvět­lo­va­čů, kte­ří své­mu řemeslu doce­la rozu­mě­li. Hudební dopro­vod totiž nesto­jí moc za zmín­ku, pro­to­že jed­not­li­vé melo­die byly mís­ty moc ste­re­o­typ­ní.

Asi nej­vět­ší sla­bi­nou však byli samot­né herec­ké výko­ny. Kromě hlav­ní hrdin­ky se tu totiž nena­šel nikdo, kdo by se mi nějak extra dva­krát líbil. Především pak dvo­ji­ce detek­ti­vů hrá­la až dru­hé či dokon­ce tře­tí hous­le. Oba páno­vé neby­li zrov­na dva­krát úspěš­nou vol­bou a doce­la mi kazi­li poži­tek z fil­mu. Dalším mínu­sem je i spous­ta chyb, kte­rých se tvůr­ci dopus­ti­li a divá­ko­vi tak hod­ně usnad­ni­li roz­lousk­nu­tí sku­teč­né pod­sta­ty pří­bě­hu. Ne všich­ni si toho zřej­mě všim­nou, ale během těch deva­de­sá­ti minut je mož­né shléd­nout hned něko­lik do očí bijí­cích indi­cií. Proto mě závě­reč­né finá­le ani už moc nepře­kva­pi­lo.

Hodnocení:
50%