Butterfly Effect 2, The (2006)

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Ambiciozní Nick sla­ví spo­leč­ně se svou hol­kou Julií a dvě­ma přá­te­li její naro­ze­ni­ny v pří­ro­dě. Oba si chtě­jí pro­mlu­vit o spo­leč­né budouc­nos­ti, ale ješ­tě než k tomu dojde, je tele­fo­nic­ky odvo­lán zpět do prá­ce, kvů­li lukra­tiv­ní smlou­vě s inves­to­ry. Během ces­ty domů však dojde k tra­gic­ké auto­ne­ho­dě, kte­rou pře­ži­je jen Nick. Od toho­to oka­mži­ku začne trpět čas­tý­mi bolest­mi hla­vy, krvá­ce­ním z nosu a ani v prá­ci se mu pří­liš neda­ří. Během naří­ze­né dovo­le­né si Nick uvě­do­mí, že dostal zvlášt­ní dar „vrá­tit se do minu­los­ti“ a poku­sí se ovliv­nit situ­a­ci jenž před­chá­ze­la auto­ne­ho­dě. Díky tomu se vytvo­ří nová časo­vá osa, ale pocit štěs­tí nepo­tr­vá dlou­ho. Nick chce totiž ze své­ho „daru“ vytě­žit co mož­ná nej­víc, ale neu­vě­do­mu­je si nebez­peč­né násled­ky, kte­ré z toho mohou vze­jít.

Český název: Osudový dotek 2

Režie: John R. Leonetti

Rok výro­by: 2006

Délka: 92 min

Země: USA

Hrají:

Eric Lively...(Nick Larson)

Erica Durance...(Julie Miller)

Dustin Milligan...(Trevor Eastman)

Gina Holden...(Amanda)

David Lewis...(Dave Bristol)

...a dal­ší

Dva roky po úspě­chu prv­ní­ho Osudového dote­ku vznik­lo pokra­čo­vá­ní, kte­ré se však již nese­tka­lo s pří­liš vel­kým divác­kým ohla­sem jako jeho před­chůd­ce. Spíše mno­zí kri­ti­ci říka­jí, že jde o zce­la zby­teč­ný počin. Proč? Důvodů je hned něko­lik a může­me klid­ně začít s mno­hem slab­ším scé­ná­řem. Ten již nemá tako­vé kouz­lo ani kva­li­tu a dalo by se říci, že z pří­bě­hu sko­ro vymi­zel onen mys­te­ri­oz­ní nádech, kte­rý se na jed­nič­ce líbil vět­ši­ně nej­víc. Dvojka spí­še jen těží ze slá­vy prv­ní­ho dílu, než­li by divá­kům nabíd­la novou dech berou­cí záplet­ku. Já sice nepa­t­řím k těm, kte­ří by nad ní úpl­ně zlo­mi­li hůl, ale kva­li­ta šla oprav­du smě­rem dolů.

Asi nej­vět­ším pro­blém vidím v tom, že nám zde není nabíd­nut pří­liš sil­ný pří­běh, kte­rý by nás upou­tal do křes­la. Začátek je v poho­dě (lehce mi při­po­mí­nal Nezvratný osud), jen­že ve chví­li kdy se hrdi­na roz­hod­ne měnit minu­lost kvů­li vlast­ní­mu pro­spě­chu, mě to už tolik neba­vi­lo. Zatímco v jed­nič­ce se Ashton sna­ží napra­vit všech­ny křiv­dy a hří­chy z dět­ství, tak z Nicka se vel­mi rych­le sta­ne pro­spě­chář, neu­vě­do­mu­jí­cí si důsled­ky svých roz­hod­nu­tí. I díky tomu zača­la zhru­ba od polo­vi­ny fil­mu samot­ná atmo­sfé­ra trpět jako raně­né zví­ře.

Mrazivé napě­tí vypr­cha­lo a s ním zmi­zel i zájem o tom, jak­že to nako­nec dopad­ne s vět­ši­nou postav ve fil­mu. Začalo mi to být jed­no. Přitom si Eric Lively neve­dl zas až tak špat­ně. Předvedl sluš­ný prů­měr­ný výkon, za kte­rý se urči­tě sty­dět nemu­sel. Bohužel tu neměl rov­no­cen­né­ho par­ťá­ka / par­ťač­ku. Erica Durance je sice pohled­ná dáma, ale nedo­sta­la tolik pro­sto­ru jako Amy Smart. Naopak hudeb­ní dopro­vod byl zase vel­mi dob­rý. Však ho měl na sta­ros­ti opět Michael Suby (stej­ně jako u prv­ní­ho dílu).

Takže když se koneč­ně dosta­nu k hod­no­ce­ní, zůstá­vám cel­kem na váž­kách. Našlo by se tu něko­lik slib­ných momen­tů, herec­ký výkon hlav­ní­ho hrdi­ny nebyl špat­ný, solid­ní hud­ba – jen ten pří­běh mě ten­to­krát tolik neo­slo­vil. Pokud bych nevi­děl jed­nič­ku, mož­ná bych z toho byl une­še­něj­ší mno­hem víc, ale takhle se musím roz­hod­nout mezi prů­mě­rem a pod­prů­mě­rem.  

Hodnocení:

45%