Curse of the Cat People, The (1944)

rp thumbCoverMain.jpeg

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Volné pokra­čo­vá­ní původ­ní­ho sním­ku, kte­ré se dočka­lo doce­la vel­kých roz­po­ru­pl­ných reak­cí nejen ze stra­ny kri­ti­ků, ale pře­de­vším samot­ných divá­ků.

Šestiletá Amy svým rodi­čům zrov­na vel­kou radost nedě­lá. Nemá žád­né kama­rá­dy, trpí buj­nou před­sta­vi­vos­tí a moc nero­ze­zná­vá sku­teč­nos­ti od své fan­ta­zie. Tím pádem na ní oko­lí, i její spo­lu­žá­ci, shlí­ží skr­ze prs­ty a moc jí nechá­pe. Její otec Oliver neu­stá­le dce­ru zkou­ší pře­mlou­vat k nor­mál­ní­mu živo­tu, ale ona chce dál žít ve svém vlast­ním svě­te. Přesně v den svých naro­ze­nin se sezna­mu­je s podiv­nou paní Farrenovou, kte­rá žije na kon­ci uli­ce. Dívka od ní dosta­ne prstýnek, kte­rý jí údaj­ně spl­ní jaké­ko­liv přá­ní. Amy nej­víc tou­ží po oprav­do­vé kama­rád­ce a brzy se jí sku­teč­ně dočká. Když o tom začne vyprá­vět svým rodi­čům, tak se Oliver doslo­va zdě­sí, pro­to­že dce­ři­nou ima­gi­nár­ní kama­rád­kou nemá být nikdo jiný, než jeho prv­ní žena Irena, kte­rou během její­ho živo­ta sužo­va­la straš­li­vá rodin­ná klet­ba, kdy se doká­za­la pro­mě­nit v dra­vou koč­ko­vi­tou šel­mu. Je to jen dal­ší dce­řin výmy­sl, nebo se mu snad ze záhro­bí chce Irena pomstít pro­střed­nic­tvím nebo­hé dív­ky?

Český název: Kletba koči­čích lidí
Režie: Robert Wise
Rok výro­by: 1944
Délka: 70 min.
Země: USA

Hrají:
Kent Smith ... (Oliver Reed)
Jane Randolph ... (Alice Reed)
Ann Carter ... (Amy Reed)
Julia Dean ... ( Julia Farren)
Simone Simon ... (Irena)
... a dal­ší

Volné pokra­čo­vá­ní legen­dár­ní kla­si­ky Cat People (1942) se dočka­la brzo po své pre­mi­é­ře dosti roz­po­ru­pl­ných reak­cí. Velká vět­ši­na divá­ků zkri­ti­zo­va­la pře­de­vším fakt, že oba fil­my mají spo­lu jen pra­má­lo spo­leč­né­ho a tohle pokra­čo­vá­ní se údaj­ně sna­ži­lo pře­de­vším při­ži­vit na slá­vě své­ho před­chůd­ce. Našli se však i tací, jenž při­ja­li novou výzvu, kte­rou jim při­nes­la změ­na na reži­sér­ském postu a dali fil­mu reži­sé­ra Wise šan­ci. Mezi ně pat­řím i já. Přestože mi rov­něž při­jde, že ten­to sní­mek už má s horo­ro­vým žánrem oprav­du jen pra­má­lo spo­leč­né­ho a na koči­čí lidi zde vlast­ně sko­ro vůbec nena­ra­zí­te.

Tentokrát mi film při­šel jako pokus nato­čit polo roman­tic­kou ducha­ři­nu se šťast­ným kon­cem, kte­rá ovšem v mno­ha momen­tech nevý­slov­ně nudí, což je zřej­mě ten hlav­ní důvod, proč divá­ci ten­to film moc nemu­sí. Jediným oprav­do­vým plu­sem a zřej­mě i sluš­ným mar­ke­tingo­vým tahem bylo nalá­ká­ní tří nej­hlav­něj­ších her­ců (postav) i do toho­to pokra­čo­vá­ní. Především pak Simone Simon, kte­rá měla v prv­ním díle poně­kud smut­ný osud a tudíž divá­ci s napě­tím oče­ká­va­li, kte­rým smě­rem že se vyda­jí její kro­ky ten­to­krát. Většina se však muse­la spo­ko­jit pou­ze s její spo­leč­nos­tí, pro­to­že toho ten­to­krát tato hereč­ka moc nepřed­ved­la. Především díky doce­la malé­mu pro­sto­ru, jenž jí byl věno­ván. Tou hlav­ní a ústřed­ní posta­vou byla samo­zřej­mě malá Amy, kte­rou zde ztvár­ni­la Ann Carter. Tato díven­ka se své život­ní role zhos­ti­la doce­la obstoj­ně a roz­hod­ně drže­la lať­ku doce­la vyso­ko. Především pak svým veli­ce sluš­ným herec­kým pro­je­vem a nebo­jác­nos­tí před kame­rou.

Celý film sku­teč­ně víc při­po­mí­ná jakousi pohád­ku, kdy malá dív­ka žije ve svém ima­gi­nár­ním svě­tě a občas jsou k vidě­ní i jaká­si kouz­la, tudíž horo­ro­vá pod­sta­ta muse­la ustou­pit úpl­ně do ústra­ní. Naštěstí se zde obje­vi­lo něko­lik názna­ků, jenomže ty mno­zí ani moc neza­re­gis­tru­jí. Asi nej­pů­so­bi­věj­ší je ztvár­ně­ní staré­ho domu paní Farrenové a její dce­ry. Jisté naje­že­ní chloup­ků se zde pře­ce jenom může dosta­vit, díky ponuré­mu pro­stře­dí a lahod­né hud­bě, ale jde jen o malé záchvěvy. Většina fil­mu totiž sku­teč­ně spíš nudí a pod­ma­ni­vá leh­kost z pře­de­šlé­ho dílu je úpl­ně fuč. Lekacích scén se zde nedo­čká­me už vůbec, leda tak někte­ré­mu dítě­ti ukáp­ne slza při úmr­tí motý­la na začát­ku. Jinak je však zby­tek fil­mu pojat spí­še humor­ně, což mu rov­něž moc nepři­da­lo na váž­nos­ti.

Kromě již zmí­ně­né Simone Simon se zde obje­vil i její fil­mo­vý man­žel Kent Smith, kte­rý už ovšem tak dob­rý výkon jako minu­le nepo­dal. To samé se dá říct i o Jane Randolphové, kte­rá byť ten­to­krát již byla vytou­že­nou paní Reedovou, nepo­da­la tako­vý výkon jako při bazé­no­vé scé­ně z minu­la. Zatímco v původ­ních Cat People byly herec­ké výko­ny sko­ro tím nej­lep­ším, zde šlo o veli­ce sla­bý prů­měr. Samozřejmě až na pár výji­mek.

Srovnávat tenhle film s původ­ním se roz­hod­ně nedá. Oba fil­my jsou napros­to odliš­né a ani autor se o to nějak nepo­kou­šel. Samozřejmě, že šlo i o mar­ke­tingo­vý tah jak si zís­kat divá­ky, pře­de­vším pak obsa­ze­ním stej­ných her­ců, ale Kletba koči­čích lidí se už od začát­ku vyda­la zce­la jiným smě­rem než jeho před­chůd­ce, tak­že mu to nemů­že­me mít za zlé. Svým způ­so­bem jde o jaký­si pokus nato­čit něco jako roman­tic­kou ducha­ři­nu, ale moc horo­ro­vých či stra­ši­del­ných prv­ků zde k vidě­ní roz­hod­ně není. Musím však tvůr­ce pochvá­lit za pěk­né zpra­co­vá­ní pro­stře­dí a hudeb­ní dopro­vod. Bohužel v koneč­né fázi nejde o nic víc než o prů­měr­ný film, kte­rý se beze­spo­ru nemů­že líbit kaž­dé­mu. Může za to i pře­mí­ra nud­ných pasá­ží, kte­rých je tu oprav­du hoj­ný počet.

Hodnocení:
50%