Atomový kryt pod vaším barákem, nemusí vždy znamenat záchranu… |
New York City se začne otřásat sérií výbuchů. Všude je slyšet nářek lidí, budovy padají k zemi jedna za druhou a my máme šanci sledovat malou skupinku přeživších, kteří naleznou záchranu v atomovém krytu pod jedním z věžáků. Ten tajně vybudoval správce budovy Mickey, který nehýří zrovna nadšením, že tu má nezvané hosty, ale teď je především potřeba táhnout za jeden provaz. Jenomže strach, paranoia, nedostatek jídla a vody, brzy zažehnou první jiskry konfliktu a nedůvěry mezi všemi zúčastněnými. Klaustrofobickému prostředí navíc moc nepomůže „návštěva“ podivných ozbrojených zakuklenců, kteří znemožní těm uvnitř dostat se ze suterénu ven. Brzy započne ten správný psychologický teror, který přežijí jen ti nejodolnější…
Xavier Gens mě nějak závratně nepřesvědčil ani u vychvalovaných Frontiére[s], takže jsem od tohoto nečekal absolutně žádné zázraky a jak se po dvou dlouhých hodinách ukázalo, mé tušení mne nezklamalo ani tentokrát. Francouzský režisér opět doslova „vypotil“ průměrnou podívanou, které by mnohem více slušela kratší stopáž, protože některé pasáže jsou dost nezáživně natahovány. Lhal bych ovšem, kdybych tvrdil, že se mi film nelíbil alespoň, co se do průměru vleze. Přestože všechno zprvu nasvědčovalo tomu, že půjde zas o další klasické „postapo“, tvůrci se rozhodli přece jenom zaexperimentovat a veškeré své úsilí vrhli na psychologické hrátky s divákovou myslí. Těm se během filmu dle ohlasů vytvořila v hlavě spousta otazníků (stejně jako mě), ale jen na málokterý z nich, jsme během průběhu filmu dostali odpovědi. Což mě na tom všem sralo asi nejvíc. Ty týpky v ochranných oblecích si klidně mohli odpustit…
Hodnocení:
60%
Nejnovější komentáře