Nebyla jediná svého druhu… |
Uběhlo dlouhých 45 let od útoku Gojiry. Japonské obyvatelstvo se již vzpamatovalo z hrůzy, kterou tehdy toto monstrum rozpoutalo, ale nyní se z hlubin vynořila další Gojira. Armáda na ní použila nové technologie, které se osvědčily v boji s jinými netvory, jenž rovněž zaútočili na Japonsko, ale bez viditelného úspěchu. Navíc při akci zemře několik vojáků. Obětním beránkem se stává poručík Akane, která je dočasně suspendována. Vědci přichází s šíleným nápadem, který jim má dopomoci zrealizovat Tokumitsu Yuhara. Hodlají vytvořit biomechanického robota Mekagojiru (kterou pojmenují Kiryu) z kostry a DNA původní Gojiry. Poté co je celý projekt zrealizován, vyzbrojí Kiryu novou zbraní „Absolute Zero“, který má zmrazit Gojiru a rozprášit jí na atomy. Hlavním pilotem, který bude ovládat Kiryu se stává Akane, která prahne po pomstě. Brzy však nastanou první komplikace.
Do režisérského křesla se opět vrátil Masaaki Tezuka, což jsem moc nepochopil. Vzhledem k tomu, že poslední díl Gojira, Mosura, Kingu Gidora: Daikaiju sokogeki (2001) nedopadl vůbec špatně a Shusuke Kaneko je rozhodně mnohem zkušenější režisér. Dle mého názoru, to byl zase krok zpátky. Marně jsem tedy doufal, že se Tezuka poučil ze svých předešlých chyb a konečně se jeho tvorba stane přínosem této série. Velmi záhy jsem však pochopil, že to bylo jen mé zbožné přání. Jediné pozitivum vidím v tom, že se tentokrát rozhodl pro kratší stopáž. Přiznám se, že jsem byl lehce zaskočený z názvu tohoto dílu, protože Gojira tai Mekagojira už tu byla dvakrát a já vážně nechtěl sledovat nějaký nepovedený remake. Naštěstí i tento díl se v duchu posledního trendu zcela vykašlal na to, co bylo „před ním“ a děj se opíral jen o původní film.
Hodnocení:
50%