Šoumen krokodýl

Když se rodi­na Primmů pře­stě­hu­je do New Yorku, jejich syn Josh (Winslow Fegley) se sna­ží zvyk­nout si na novou ško­lu i přá­te­le. Vše se změ­ní od oka­mži­ku, kdy Josh obje­ví Lylea – zpí­va­jí­cí­ho kro­ko­dý­la, kte­rý milu­je kou­pe­le, kavi­ár a dobrou hud­bu – v pod­kro­ví jejich nové­ho domo­va. Chlapec a kro­ko­dýl se vel­mi rych­le zpřá­te­lí, když ale Lyleovu exis­ten­ci začne ohro­žo­vat zlý sou­sed pan Grumps (Brett Gelman), Josh se musí spo­lu s otcem (Scoot McNairy) a nevlast­ní mat­kou (Constance Wu) spo­jit s Lyleovým cha­risma­tic­kým maji­te­lem Hectorem P. Valentim (Javier Bardem), aby uká­za­li svě­tu, že rodi­na může vznik­nout na nej­ne­o­če­ká­va­něj­ších mís­tech, a že na vel­kém zpí­va­jí­cím kro­ko­dý­lo­vi s ješ­tě vět­ší osob­nos­tí není nic špat­né­ho....

Populárních dět­ských kní­žek je dost, na dosti z nich se poté dá zalo­žit vol­ná fil­mo­vá adap­ta­ce. Šoumen kro­ko­dýl si jako před­lo­ha kní­žek The House on East 88th Street a Lyle, Lyle, Crocodile auto­ra belet­rie Bernarda Wabera si jde svou vlast­ní ces­tou tak napůl, kdy při­da­nou hod­no­tou je fakt, že adap­ta­ce režij­ní­ho dua Will Speck a Josh Gordon je muzi­kál. To pocho­pi­tel­ně svá­dí k těm muzi­ká­lo­vým čís­lům, v ori­gi­nál­ním zně­ní navíc pod­po­ře­né obsa­ze­ním Shawna Mendese do titul­ní role. Má ovšem výsled­ná podí­va­ná pro celou rodi­nu co nabíd­nout?

Jako rodin­ná podí­va­ná pro celou rodi­nu je to vlast­ně ide­ál­ní. Javier Bardem svým typic­kým kra­pet excen­t­ric­kým herec­tvím do role výstřed­ní­ho Hectora P. Valentiho vlast­ně sedí, v rodin­né podí­va­né se Bardem oči­vid­ně doká­že zklid­nit a jeho gri­mas­ní nadá­ní zde najde svůj účel. S titul­ním kro­ko­dý­lem Lylem a ostat­ní­mi digi­tál­ní­mi zví­řa­ty je v prů­bě­hu fil­mu kra­pet pro­blém v tom, že jsou občas digi­tál­ní zví­řa­ta oka­tě naklí­če­ná a chví­le­mi je tak vlast­ně těž­ké věřit tomu, že se zrov­na nachá­ze­jí s živý­mi her­ci z masa a kos­tí v jed­nom pro­sto­ru. Těch vad­ných momen­tů je ovšem jen pár a i když design Lyle chví­le­mi půso­bí kra­pet zvlášt­ně, ve finá­le je to vlast­ně sym­pa­tic­ký hrdi­na, kte­ré­ho se tvůr­cům poda­ří cha­rak­te­ri­zo­vat jen skr­ze jeho ges­ta a emo­ci­o­nál­ní výra­zy.

Když dojde na pěvec­ká a taneč­ní čís­la, ty sami o sobě mají kouz­lo i přes fakt, že se tu sku­teč­ně nesá­zí na opu­lent­ní pěvec­ká čís­la, kte­rý­mi by někdo chtěl pře­pi­so­vat his­to­rii. Při srov­ná­vá­ní ori­gi­nál­ních pís­ní a dabin­go­vé­ho zně­ní v režii Vojtěcha Hájka se navíc musí dodat, že mini­mál­ně v rám­ci pěvec­kých vystou­pe­ní se dabing i pře­klad jed­not­li­vých pěvec­kých čísel doce­la pove­dl, jen vět­ší emo­ci­o­nál­ní váhu v cel­ku mají spí­še ori­gi­nál­ní tex­ty a zpěv. Nevýhodou je poté fakt, že samot­né pěvec­ké pís­ně vět­ši­nu času jen vypl­ňu­jí děj a bez pár pís­ní by se samot­ný film vlast­ně v pořád­ku obe­šel.

Hlavní posel­ství toho­to fil­mu je pře­de­vším víra v sebe samé­ho a ome­ze­ní stra­chu a obav. Tu se Šoumenovi kro­ko­dý­lo­vi daří více­mé­ně solid­ně pře­dat, háček je spí­še v tom, že je Šoumen kro­ko­dýl přes­ně tou podí­va­nou, kte­rou si prav­dě­po­dob­ně vel­mi uži­jí mlad­ší divá­ci, ale rodi­čov­ský dopro­vod si v něm nej­spíš sám moc o sobě najít nedo­ká­že. I dra­ma­turg ama­tér si nej­spíš do postu­pu vyprá­vě­ní neo­do­lá rýp­nout a i přes náznak o něja­ké pro­skle­ní postav ho tam v souč­tu vlast­ně tolik není.

Čím ovšem duo Will Speck a Josh Gordon doká­že pře­kva­pit je vel­mi sluš­ná řeme­sl­ná strán­ka. Tvůrci kome­dií Ledové ostří či Záměna doká­žou pře­kva­pit nejen občas hra­vým stři­hem, ale sem tam i zají­ma­vý­mi kame­ro­vý­mi postu­py kame­ra­ma­na Javiera Aguirresarobea, kte­rý sto­jí napří­klad za kame­rou fil­mu Ti dru­zí. Právě sem tam výrazná řeme­sl­ná výraz­nost doká­že vyna­hra­dit pře­ci jen men­ší díry ve scé­ná­ři, kde se celé vyprá­vě­ní časem vydá­vá pří­liš prvo­plá­no­vým smě­rem a občas se obje­vu­jí pří­liš vel­ké nezod­po­vě­dě­né otáz­ky. Například osvět­len toho, jak se umě­lec na hra­ni­ci ban­kro­tu a kro­ko­dýl dosta­nou k záso­bě šam­paň­ské­ho a kavi­á­ru.

Šoumen kro­ko­dýl je ve finá­le sym­pa­tic­kým hrdi­nou sym­pa­tic­ké rodin­né odde­chov­ky,  kte­rá je sice pri­mi­tiv­ní a zdán­li­vě hlub­ším téma­tům se vlast­ně ve finá­le tolik nevě­nu­je, rámec své­ho zadá­ní ovšem podí­va­ná o zpí­va­jí­cím kro­ko­dý­li vlast­ně do vel­ké míry spl­ňu­je a pri­már­ní cílov­ka z něj nej­spíš nad­še­ná bude. Na dru­hou stra­nu se tu ovšem na roz­díl od dvo­ji­ce fil­mů Paddington nová instant­ní fil­mo­vá kla­si­ka nero­dí, na to Šoumen kro­ko­dýl pořád není nic víc než snad­no zapo­mně­ní hod­ná jed­no­hub­ka....

---

Verdikt: 60%