Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Hra Space Hulk: Deathwing není vlastně žádnou novinkou. Hra ze světa Warhammer 40000 vyšla již před 2 lety na PC/konzole a sklidila obrovskou vlnu nevole. Prázdný obsah, špatná hratelnost, ještě horší odladění. Vývojáři tvrdí, že si vzali reakce fanoušků k srdci a rozhodli se nyní přijít s vylepšenou verzí (tedy Enhanced Edition), která má stát za ty peníze. A je tomu skutečně tak?
Hra je inspirována deskovou verzí Space Hulk a hráč má tak možnost, jaké to je, být členem elitní vojenské jednotky Imperiální armády. Jednotka Černých Andělů, zde konkrétně oddíl Deathwing má na starosti ty nejobtížnější úkoly a provádění černé práce jakožto prodloužená ruka císaře. Deatwingové jsou pověření hledáním artefaktů a relikvií z minulosti, které upevní císařovu moc a pomohou v boji proti vesmírné chátře Genestealerům. Prolézáte tak, vy (jakožto hlavní postava Librarian) a vaši parťáci, množstvím vesmírných lodí a vraků. Co vše najdete a co (nebo kdo) se vám postaví do cesty máte možnost zjistit již dnes ve Space Hulk: Deathwing Enhanced Edition.
První, čeho si musíte jako hráč zákonitě všimnout je grafické zpracování. Temné, gotické ale nijak úchvatné. Od vydání původní hry je to 2 roky a běží na Unreal Enginu 4, což by se mohlo zdát jako dobrá volba. Nicméně zpracování je při bližším pohledu až ledabylé. Když máte sporadicky čas se porozhlédnout, tak grafické chyby a nedodělky najdete všude. Mě až mrazí, když chvílemi před očima vidím totálně kostičkovanou grafiku něčeho, co by mělo být snadno vykreslené. Jestli jsem si všiml správně a identifikoval problém, tak vývojáři používají postupného vykreslování detailů podle vzdálenosti od objektu. Pro představu. Pokud koukáte na barel ze 30 metrů, je vše v pořádku, ale pokud přiblížíte hledím zbraně, pixelům to trochu trvá, než se zaostří. To má za následek, že na malý moment vidíte jen kostičky. Pokaždé jsem se tohoto efektu lekl. Na PC bych to ještě vzhledem k ladění výkonu trochu chápal, ale na PS4 Pro těžko. O další grafické rozmanitosti se také rozhodně mluvit nedá. Obsahově je svět stále prázdný a do detailů se vývojáři příliš nepouštěli.
Velkému množství her by tyto chyby hráči odpustili, protože se hra snaží být neustále v pohybu a posouvá vás (nebo vás k tomu nutí) dále. Tady je ale další kámen úrazu. Pohyb jako takový je strašně krkolomný. Každému je jasné, že v plechovém supertěžkém brnění nebudete atlet, ale jde o plynulost a autenticitu. Pohyb vaší postavy ještě ujde, protože se nevidíte, ale vaši parťáci se pohybují jako nevzhledné plechovky bez špetky rozumu. To samé platí pro nepřátele. Často se objevují ve velice mohutných skupinách a trhavý chaotický pohyb prostě leze na nervy. Následkem je to, že se moc nedíváte, jak to kolem vás vypadá a prostě jen tupě střílíte na všechno, co se pohne. O samotném grafickém zpracování objektů, ať už zbraní, relikvií, nebo destrukce prostředí (třeba po střelbě) se nedá vůbec mluvit. V tomto ohledu jsou na tom leckteré o 10 let starší hry lépe.
Příběhem a lokacemi vás hra občas nuceně posouvá tím, že vám do cesty vrhá nekonečné množství nepřátel. Ano skutečně nekonečné, jednotky se nepřestanou objevovat, dokud nepůjdete dál. A procházíte se tak množstvím tunelů a chodeb. Map design nevypadá vůbec zle, ale také občas postrádá logiku. Hlavně tím, že vás hra uměle vodí z jednoho konce na druhý a pak pro jistotu zase zpět. Prostě „od čerta k ďáblu“. Zavírání a blokování dveří za sebou tak často ztrácí význam. Na map designu je zásadní chyba ne v rozloze, nebo složitosti, ale hlavně v obsahu. Skutečně se jedná o prázdnou koridorovku a v chodbách tak krom zástupu nepřátel, pár ventilů a závěsů, nic zásadního neuvidíte. Gotická atmosféra tuto prázdnotu ještě umocňuje a vy máte bohužel čas si všimnout, jak je práce špatně odvedena.
Mnozí teď mohou namítat, že grafika není vše. Pod to se také klidně podepíšu a dle mne jde ve hrách hlavně o hratelnost a příběh. Příběh je zde vyprávěn stroze, většinou formou briefingů před misemi a během načítání (což je často neúměrně dlouhé). Nejsem kovaný fanda WH 40k, takže jsem byl mimo a byl jsem nucen informace hledat zpětně na internetu. Z tohoto úhlu pohledu hra opravdu není vhodná pro začátečníky ve světě Warhammer 40000. Z dalších zdrojů se mi doneslo, že fandové příběh hodnotí kladně, takže já tohle nechám čistě na posouzení každého hráče.
A jak se to tedy všechno hraje? FPS na konzolích nikdy nebyl a nebude šálek mé kávy. Ale tady je to paradoxně jedno. Zbraně mají tak směšný rozptyl, že je skoro jedno, kam míříte. Časem spousta hráčů zvolí jako primární zbraň kulomet nebo plamenomet a je po problému, stačí držet tlačítko střelby dost dlouho daným směrem. Bohužel pocit ze střelby je nevýrazný a zvuk tenhle pocit nevylepší. Zbraní na blízko můžete také několik vystřídat, ale pocit je stejný. Prostě jen mácháte do prostoru s obrovským „klackem“ a kolem vás lítá hnědočervená sójová omáčka. Takhle silný pocit odcizení jsem neměl dlouho.
Přehlednosti naštěstí trochu pomáhá slušně přehledný a zpracovaný HUD display, na kterém vidíte všechny důležité informace jako mapu, stav zbroje, vašich parťáků apod. Taktický pohled na mapu se dá kdykoliv zobrazit a vždy vidíte mapu celou, což je další plus při plánování trasy. Další nabídky a možnosti postav a menu jsou až minimalistické, ale dá se na to zvyknout. Jako zajímavost působí vaše báze, do které máte možnost se několikrát (v závislosti na zvolené obtížnosti hry) teleportovat a doplnit všem zdraví, případně jinak vybavit sebe a parťáky. Hra obsahuje 9 kapitol, přičemž každá trvá v průměru cca 45 minut. Takže to aspoň odsýpá a máte za nějakých 10 hodin dohráno. Ale to za vaše peníze asi zjistit nechcete že? 😉
K motivaci pokračovat ve hraní má přispět i RPG systém. Ten není bůhví jaký, přes to, že znatelný je. Opět trochu minimalistický, ve stylu Shadowrunu, ale rozhodně nezanedbatelný. Můžete vylepšovat jak postavu, tak zbraně. Můžete se vydat cestou Psykera, který umí psychická kouzla, nebo cestou velitele, který vylepšuje schopnosti svým parťákům. Bohužel však nemá RPG systém příliš veliký vliv na herní styl nebo průchod hrou. Na příběh nemá vliv vůbec.
Příběh by tak měl být další motivací k pokračování. Ale jak jsem zmínil, je pouze stroze předáván briefingem a mě po chvíli vůbec nezajímalo, co ten frajer Belial povídá, nebo co mi v průběhu mise říká. Omezil jsem se na sledování, kde se na mapě objeví další kontrolní bod. Fandové žánru (o to víc série 40k) to jistě skousnou a přeberou si to, ale pro nezaujatého diváka tohle prostě není.
Vaši parťáci (a náležitě tak i nepřátelé) jsou absolutně tupí. Vaše duo pomocníků je často na obtíž a překáží při střelbě. Ještě že je tu alespoň možnost procházet skrz ně. Takže zaplať pánbůh za přítomnost multiplayeru, což je možná poslední záchvat motivace pro hráče. Máte možnost hrát se svými přáteli speciální mise, při kterých procházíte známé lokace, jen s jinými úkoly. Nebo máte i tu možnost „užít“ si kampaň v kooperačním režimu.
Mě bohužel žádná ze zmíněných věcí příliš nepřesvědčila a hru jsem chvílemi hrál se sebezapřením. O znovuhratelnost se mluvit (alespoň v mém případě) nedá ani omylem. Vývojáři dali hráčům a komunitě spoustu slibů a na hře v podstatě nic nevylepšili. Za plnou cenu je tenhle počin opravdu hodně špatný vtip a dal bych ruce pryč. Nebo bych si počkal na velmi výraznou slevu. Já nemohu dát víc než 55% za velice průměrnou a prázdnou koridorovou FPS, kterou drží nad vodou snad jen zasazení do Warhammer 40k. Fanouškové si možná přidají 5-10% za příběh.
A zde pár záběrů z mého hraní:
(4,91 z 5)