Společník - tvůrci Barbara a další chytrý horor?

(1 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Nevšední až zvrá­ce­ný milost­ný pří­běh, kte­rý se ode­hra­je během jed­no­ho víken­do­vé­ho poby­tu na luxus­ním síd­le mili­o­ná­ře Sergeje (Rupert Friend), jehož smrt spus­tí pro Iris (Sophie Thatcher) a její přá­te­lé řetě­zec neče­ka­ných udá­los­tí...

Zach Cregger začí­nal jako kome­di­ál­ní herec, kte­rý sám dvě kome­die rea­li­zo­val i jako reži­sér. Stejně jako Jordan Peele pře­sed­lal Cregger z kome­di­ál­ní­ho žán­ru k žán­ru horo­ro­vé­mu. Jeho téměř 3 roky sta­rý Barbar pře­kva­pil schop­nos­ti pře­ska­ko­vat mezi žán­ry. Cregger v pod­sta­tě nabí­dl tři spe­ci­fic­ké horo­ro­vé fil­my v jed­nom, kte­ré výteč­ně drže­ly při sobě. Film fun­go­val jako soci­ál­ní komen­tář k  miso­gy­nii a MeToo, záro­veň půso­bil jako vari­a­ce toho „Jak pej­sek s kočič­kou pek­li dort´´ jen se šťast­ným kon­cem. Cregger je díky Barbarovi vní­mám jako horo­ro­vý objev roku 2022 a již začát­kem příští­ho roku uve­de sní­mek Weapons, kte­rý je pro­za­tím srov­ná­ván s Magnolií Paula Thomase Andersona.  Zároveň se Cregger čer­s­tvě upsal napsá­ní a režii rebo­o­tu video­her­ní série Resident Evil. Je ovšem ješ­tě jeden pro­jekt, kte­rý pro Creggera zřej­mě dost zna­me­ná.

Cregger se chtěl původ­ně cho­pit režie sním­ku Společník, nako­nec se ovšem spo­ko­jil s pozi­cí pro­du­cen­ta. Režie se tak cho­pil sce­náris­ta fil­mu Drew Hancock, jed­ná se při­tom o jeho režij­ní prvo­ti­nu. Stejně jako Creggera ho pojí pojít­ko ke kome­di­ál­ní­mu žán­ru, kon­krét­ně sto­jí za scé­ná­řem k nepří­liš klad­ně při­ja­té kome­dii Camp Fred. Hancocka tak mož­ná nepřed­chá­zí nej­lep­ší pověst, na dru­hou stra­nu se to samé neda­lo před Barbarem říct ani o Creggerovi. Sophie Thatcher je čím dál tím výraz­něj­ší herec­ké jmé­no, Jack Quaid je zná­mý nejen díky seri­á­lu The Boys a oba­vy mohl prv­ní trai­ler vyvo­lat snad pou­ze tím, že mož­ná odha­lil až pří­liš mno­ho. Je tomu ovšem tak?

Zcela jis­tě se dá závi­dět těm, kte­ří na Společníka vyra­zí bez šir­ší­ho pově­do­mí o jeho záplet­ce a něja­kým zázra­kem se mu poda­ří vyhnout se kam­pa­ni. Šikulové z mar­ke­tingo­vé­ho oddě­le­ní se zdro­jo­vým mate­ri­á­lem roz­hod­ně nepra­co­va­li v ruka­vič­kách a trai­ler se tak nebo­jí odha­lit dost mož­ná nej­zá­sad­něj­ší akt prv­ní­ho fil­mu. Dá se snad­no stě­žo­vat na to, že se s tím mar­ke­tingo­vé oddě­le­ní nepo­pra­lo víc a nevsa­di­lo na vět­ší taj­nůst­ka­ře­ní. Na dru­hou stra­nu je ovšem pozi­tiv­ní během sle­do­vá­ní fil­mu sle­do­vat,  že se nejed­ná o jedi­ný dějo­vý kotr­me­lec a samot­ná ústřed­ní záplet­ka skrý­vá mno­ho dal­ších (nejen) sym­pa­tic­kých pře­kvá­pek. Takže bez spo­i­le­rů se dá Společník jen dopo­ru­čit. Pokud chce někdo číst dál, tak jen na vlast­ní nebez­pe­čí:

POSLEDNÍ VAROVÁNÍ PŘED POTENCIONÁLNÍMI SPOILERY Z FILMU SPOLEČNÍK!!!!!!!!!!!

Pokud se někdo sku­teč­ně na Společníka vydá bez pově­do­mí o jeho mar­ke­tingu a při­jde tím o jed­no doce­la zásad­ní pře­kváp­ko, bude mož­ná prv­ních pár minut podi­ven tím, že se Iris v podá­ní Sophie Thatcher cho­vá a vyja­dřu­je tak nějak podiv­ně. Jakoby měla men­tál­ní posti­že­ní a nebo by snad byla vetřel­cem z cizí­ho svě­ta, jehož jedi­ným cílem je vyhla­dit oby­va­te­le pla­ne­ty Země. Konec prv­ní čtvr­ti­ny ovšem ten zásad­ní zvrat sku­teč­ně odha­lí - Iris je robot! V pod­sta­tě něco mezi sexu­ál­ní robospo­leč­ni­cí a robo­že­nou v domác­nos­ti. A je až pře­kva­pi­vé, jak s tím film chytře pra­cu­je. Cregger mož­ná ten­to­krát jen pro­du­ku­je, tvůr­čí tým sto­jí­cím za Barbarem se ovšem svým způ­so­bem pozná. A Společníka jde bez pro­blé­mu ozna­čit za kre­a­tiv­ní sci-fi thriller, kte­rý je sku­teč­ně vel­mi uvě­do­mě­lý.

James Cameron se nedáv­no nechal sly­šet, že uva­žu­je nad dal­ší­mi Terminátory, kte­ré se ovšem budou zásad­ně lišit od těch kla­sic­kých. Potencionální dal­ší Terminátoři by byly aktu­ál­něj­ší a mělo by se u nich vychá­zet z toho, jak aktu­ál­ně A. I. ovliv­ňu­je a může také ohro­zit budouc­nost lid­stva. A je až sym­pa­tic­ké, jak Společník půso­bí jako tako­vý duchov­ní nástup­ce Terminátora.  Společník je fil­mem o vzta­hu člo­vě­ka k tech­no­lo­giím, jak jsou lidé čas­to schop­ní si nevě­dom­ky sami budo­vat nebez­pe­čí a svým způ­so­bem si vět­ši­na z nich vyhla­dit dost mož­ná sku­teč­ně zaslou­ží. Společníka jde tech­nic­ky vní­mat jako sati­ric­ké rýpá­ní do nevy­po­čí­ta­tel­nos­ti umě­lé inte­li­gen­ce a do toho, kam nás může jako člo­vě­ka dohnat. A svým způ­so­bem jde také o komen­tář k domá­cí­mu nási­lí.

Jakmile se v něja­ké science ficti­on pro­je­ví u stro­je něja­ké emo­ce, je to auto­ma­tic­ky vní­ma­né jako selhá­ní sys­té­mu. Co když je ovšem prá­vě vývoj emo­cí u tech­no­lo­gie a úkaz samo­stat­né­ho roz­vo­je důka­zem doko­na­lé tech­no­lo­gie, kte­rou lidé sku­teč­ně chtě­jí? Společník k k vní­má­ní robotů/strojů při­stu­pu­je tak tro­chu jinak. Mají něja­ké základ­ní napro­gra­mo­vá­ní, prá­vě to ovšem v něja­ké for­mě vyví­jí jejich osob­nost a oni sami dle toho poté při­stu­pu­jí ke své exis­ten­ci. U hlav­ní hrdin­ky tak pozo­ru­je­me for­mu exis­ten­ci­o­nál­ní kri­ze, svět Společníka je děsi­vý v tom, že se zdán­li­vě zase tak moc neli­ší od moder­ní­ho svě­ta, ve kte­rém aktu­ál­ně žije­me. Společník se může ode­hrá­vat maxi­mál­ně v nepří­liš vzdá­le­né budouc­nos­ti  a nazna­čit tím dost mož­ná osud nejed­no­ho ince­la.

Znalci mar­ke­tingo­vé kam­pa­ně jsou tak v prv­ní tře­ti­ně okra­de­ni o tajem­no, nezna­me­ná to ovšem, že by vývoj záplet­ky nemohl násled­ně pře­kva­po­vat a Hancock nepře­kva­pí nejed­ním zají­ma­vým zvra­tem událostí/nápadem, i kame­ra­man Eli Born se skr­ze růz­né kame­ro­vé nájezdy a kom­bi­no­vá­ním růz­ných typů zábě­rů vyblb­ne. Kdo oče­ká­vá, že se po zásad­ním zvra­tu z trai­le­ru z fil­mu vyklu­be sla­sher, bude (mož­ná) mile pře­kva­pen. A je vlast­ně uspo­ko­ji­vé sle­do­vat, jak Společník pra­cu­je se svý­mi posta­va­mi a sym­pa­tic­ký Jack Quiad zvlád­ne uhrát dal­ší­ho tak tro­chu psy­chic­ky nevy­rov­na­né­ho ince­la. Typického člo­víč­ka, kte­rý bre­čí nad tím, jak je k němu svět nefér a že si zaslou­ží víc, o to více člo­věk pře­ce Iris při její hon­bě za svo­bo­dou a pře­ci jen i for­mou spra­ve­dl­nos­ti štěs­tí. Je to mož­ná „jen´´ stroj, Sophie Thatcher ovšem do její­ho ztvár­ně­ní zvlá­dá podat uvě­ři­tel­nou lid­skost. Společník sku­teč­ně svě­že a do jis­té míry ori­gi­nál­ně s robo­ty pra­cu­je a kdo bude sku­teč­ně chtít, najde ve Společníkovi také spe­ci­fic­ký komen­tář k moder­ním otáz­kám ohled­ně budouc­nos­ti s A. I. Jen dost mož­ná ne tako­vý, kte­rý se bude vět­ši­ně zamlou­vat a snad­no ho budou pova­žo­vat za kon­tro­verz­ní.

Scénář Hancocka čas­to šikov­ně před­zna­me­ná­vá jis­tý vývoj udá­los­tí, je vlast­ně až sym­pa­tic­ké, jak se jis­té - na prv­ní pohled zdán­li­vě nepod­stat­né - dia­lo­gy sta­nou v prů­bě­hu pod­stat­něj­ší a mají něja­ký nos­ný vliv na posta­vy a jejich vývoj v pří­bě­hu. Mezi 2. a 3. tře­ti­nou fil­mu mož­ná fil­mu začne chvil­ka­mi vypa­dá­vat řetěz, pro­to­že je těch nápa­dů dost mož­ná tolik, že ne na všech­ny je ve finá­le úpl­ně čas (pře­de­vším zásad­ní funk­ce hlav­ní hrdin­ky, kte­rá může snad­no změ­nit nejen svůj hlas, ale i svůj vzhled). A jak chví­le­mi potě­ší, že se posta­vy cho­va­jí poměr­ně inte­li­gent­ně, na úkor scé­ná­ře se vět­ši­nou musí cho­vat chví­li hlou­pě (a to i přes fakt, že má hlav­ní hrdin­ka zrov­na IQ nasta­ve­né na 100%).  Finále je ovšem uspo­ko­ji­vé a jeden otví­rák na víno by chtěl domu instant­ně kaž­dý milov­ník vína!

Jordan Peele si nejen točí své horo­ry jako Uteč nebo Nene, ale jako pro­du­cent záro­veň pomohl na svět nové­mu Candymanovi nebo do kin dostal skvě­lé­ho Opičího muže. Zach Cregger se poté oči­vid­ně stej­ně tak nechce spo­ko­jit jenom s rea­li­za­cí svých novi­nek, ale také pod­po­rou jiných šikov­ných tvůr­ců, kte­ří si zaslou­ží svůj pro­stor. Těžko říct, zda je Drew Hancock něja­ký poten­ci­o­nál­ní budou­cí horo­ro­vý hitma­ker (tako­vých tu poten­ci­o­nál­ně bylo a dnes už po nich neštěk­ne ani pes), jeho režij­ní prvo­ti­na je ovšem mini­mál­ně v nejed­nom ohle­du sym­pa­tic­ká. I díky skvě­lé hudeb­ní dra­ma­tur­gii (byť je výraz­něj­ší než­li původ­ní hud­ba Hrishikeshe Hirwaye), nejed­no­mu sym­pa­tic­ké­mu kre­a­tiv­ní­mu nápa­du a sku­teč­ně chyt­ré­mu komen­tá­ři, kte­rý by jis­tě mohl oce­nit i James Cameron a při rea­li­za­ci nových Terminátorů si po sle­do­vá­ní Společníka zapsat nejed­nu poznám­ku. I když je Společník do jis­té míry komor­ní pří­běh, skrý­vá se v něm toho mno­hem víc. A jed­ná se mini­mál­ně o stej­ně sym­pa­tic­ké pře­kváp­ko jako zmi­ňo­va­ný Barbar.

Dost mož­ná nejmra­zi­věj­ší před­po­věď blíz­ké budouc­nos­ti? Svým způ­so­bem ano. I přes fakt, že kam­paň odha­lu­je více, než by měla, urči­tě nena­bí­zí vše, co je na Společníkovi zají­ma­vé. Jedná se o sebe­vě­do­mý režij­ní debut, kte­rý se nebo­jí pal­či­věj­ších témat, záro­veň se může opřít o zábav­ný kon­cept. Drew Hancock se snad se svou vizí nepří­liš vzdá­le­né budouc­nos­ti (pře­de­vším ohled­ně nevy­hnu­tel­né­ho osu­du ince­lů) ple­te, jde ovšem zřej­mě o talent, kte­rý ješ­tě nemu­sel říct posled­ní slo­vo...

Verdikt: 80%

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře