Star Trek V: Nejzazší hranice

Pátý Star Trek je tro­chu zma­te­ný, tro­chu nuda, ale není to až tako­vá bída, jak jsem původ­ně čeka­la. K jeho sle­do­vá­ní jsem šla s tím, že je to pod­le fanouš­ků nej­hor­ší Star Trek. Recenze a komen­tá­ře ho roz­nes­ly na kopy­tech, tak­že jsem se obá­va­la hodi­ny a půl utr­pe­ní. Sice zrov­na nejde o něja­ký úchvat­ný fil­mo­vý záži­tek, ale stá­le za nej­vět­ší pro­pa­dák série pova­žu­ji díl tře­tí Star Trek III: Pátrání po Spockovi.

Nejzazší hra­ni­ce postrá­dá sko­ro všech­no, co bylo zají­ma­vé na Star Trek IV: Cesta domů. Děj je zby­teč­ně kom­pli­ko­va­ný. Ne ve smys­lu, že by byl sofis­ti­ko­va­ný a slo­ži­tý na pocho­pe­ní, ale je v něm zahr­nu­to zby­teč­ně mno­ho vzta­hů a nábo­žen­ské ide­o­lo­gie. Vtipné dia­lo­gy tu sice jsou, ale na roz­díl od Cesty domů jsou spíš nastr­če­né, aby divá­ka aspoň něco pro­bu­di­lo. Jediné, co mě oprav­du poba­vi­lo, jsou léta­jí­cí boty Spocka, kte­ré vypa­da­jí jako lyžá­ky.

Masky se opět posu­nu­ly o kus lep­ším smě­rem a až na pří­šer­né Spockovo obo­čí mas­ké­rům nemám moc co vytknout. Naopak si mys­lím, že tří­prsá koči­čí taneč­ni­ce mož­ná byla o rok poz­dě­ji inspi­ra­cí tvůr­cům Total Recall, a film inspi­ro­val nejen je - napa­dá mě sou­vis­lost i mezi horo­le­zec­ký­mi scé­na­mi Kirka a Mission Impossible a také mož­ná úvod­ní scé­na fil­mu na pla­ne­tě Nimbus III s Ridickem nebo novým Mad Maxem.

Asi nej­vět­ším kame­nem úra­zu fil­mu je reži­sér. William Shatner odmí­tl hrát ve Star Trek IV: Cesta domů s tím, že roli vez­me, pou­ze pokud bude pátý sám reží­ro­vat. Podobná situ­a­ce nasta­la už před tře­tím dílem s Leonardem Nimoyem. Jemu pro­du­cen­ti vyho­vě­li, což se nako­nec uká­za­lo jako vel­mi dob­rý tah, a mož­ná i pro­to kývli také Shatnerovi. Jenže zatím­co Nimoy se osvěd­čil, Shatner si za své reži­sér­ské kva­li­ty zaslou­žil v roce 1989 Zlatou mali­nu a dostal ji i za svůj herec­ký výkon (Star Trek V: Nejzazší hra­ni­ce vyhrál mali­ny cel­kem tři – posled­ní byla za nej­hor­ší film).

---