Star Wars: Vzestup Skywalkera (Star Wars: The Rise of Skywalker) – Recenze – 60%

Co se posled­ní tri­lo­gie Star Warstýče, tak Epizoda VII: Síla se pro­bou­zí(režie J.J. Abrams) byla sice v pod­sta­tě jen remi­nis­cenč­ním fes­ti­va­lem nos­tal­gie, leč s dob­ře vyprá­vě­ným kla­sic­kým pří­bě­hem a sil­ný­mi posta­va­mi. Oproti tomu Epizoda VIII: Poslední z Jediů(režie Rian Johnson) na něja­kou nos­tal­gii, sta­ré pořád­ky a divác­ká oče­ká­vá­ní kaš­la­la a troufla si být v roz­ví­je­ní děje i v prá­ci s leckterý­mi moti­vy sku­teč­ně ino­va­tiv­ní, radi­kál­ní a odváž­ná.

Devátou a záro­veň posled­ní epi­zo­du Star Wars nyní nato­čil opět J.J. Abrams, kte­rý se tudíž oci­tl v neleh­ké pozi­ci. Chopit se režie závě­reč­né­ho dílu tri­lo­gie a záro­veň celé ságy Star Wars a navá­zat při­tom na před­cho­zí díl reží­ro­va­ný jiným člo­vě­kem tak, aby byl výsle­dek co nej­ví­ce uspo­ko­ji­vý, byl totiž úkol zatí­že­ný enorm­ní mírou zod­po­věd­nos­ti a tla­ku nejen ze stra­ny stu­dia a pro­du­cen­tů, ale i ze stra­ny fanouš­ků roz­dě­le­ných do dvou vál­čí­cích tábo­rů, z nichž v jed­nom před­cho­zí epi­zo­du milu­jí a v dru­hém ji nená­vi­dí.

 

Zdroj fotek: falcon.cz

J.J. Abrams to maza­ně vyře­šil tak, že někte­ré ele­men­ty osmé epi­zo­dy prak­tic­ky igno­ro­val (např. roman­tic­kou linii mezi Finnem a Rose, kte­ří se k sobě najed­nou cho­va­jí, jako by se nezna­li, nehle­dě na to, že Rose se navíc ve fil­mu téměř nevy­sky­tu­je) a mís­to toho hned zkra­je do pří­bě­hu zahr­nul NOVÉHO HLAVNÍHO ZÁPORÁKA, kte­rý v před­cho­zích dvou dílech nebyl a ani se v nich jeho nástup na scé­nu nedal pře­dem před­po­klá­dat. A pokud se vám na před­cho­zí epi­zo­dě líbi­la její roz­vět­ve­ná vyprá­věč­ská struk­tu­ra, pro­gre­si­vi­ta a vizi­o­nář­ský pří­stup, tak po tom není v devá­té epi­zo­dě ani památ­ky – ta se nao­pak opět nese v nos­tal­gic­ky sen­ti­men­tál­ním duchu epi­zo­dy sed­mé (aby ne, když ji reží­ro­val ten samý člo­věk), půso­bí jako vel­mi opa­tr­ná a bez­peč­ná rána na jis­to­tu a i její děj je ten­to­krát poměr­ně pří­mo­ča­rý a jed­no­du­chý (což ješ­tě nezna­me­ná, že je sro­zu­mi­tel­ný a pocho­pi­tel­ný).

Jinými slo­vy, pokud byl Rian Johnson za sta­teč­né­ho rebe­la, co si dovo­lil pro­vo­ka­tiv­ně tnout do živé­ho a utrh­nout se ze řetě­zu, tak J.J. Abrams opro­ti němu půso­bí jako sta­ro­mil­ský kon­zer­va­ti­vec, kte­rý se drží se sta­že­ným oca­sem pěk­ně při zemi a pře­de­vším chlá­cho­lí, hla­dí po srs­ti a klo­potně uvá­dí na pra­vou míru to, co bylo dří­ve řeče­no. A pokud pře­ci jen sem tam vytáh­ne z ruká­vu něco neče­ka­né­ho, půso­bí to najed­nou zma­te­ně, zbrkle a nevě­ro­hod­ně.

Velkým kame­nem úra­zu je i to, že Star Wars: Vzestup Skywalkera má ze všech tří posled­ních epi­zod zda­le­ka nejdě­ra­věj­ší scé­nář. Scénář s nejmé­ně pro­kres­le­ný­mi posta­va­mi (jejichž cho­vá­ní a vzá­jem­né vzta­hy se vyví­je­jí těž­ko­pád­ně, kostr­ba­tě a uspě­cha­ně) a s nejmé­ně pro­myš­le­ným a nej­hůře vyprá­vě­ným pří­bě­hem, v němž neu­stá­le na stří­dač­ku dochá­zí k růz­ným pře­kva­pi­vým zvra­tům a odha­le­ním a k dojem­ným či epic­kým akč­ním scé­nám, v nichž se máme podi­vo­vat, dojí­mat a nechá­vat se ohro­mit, ale aniž by se coko­li z toho vysvět­lo­va­lo nebo odů­vod­ňo­va­lo.

Je při­nejmen­ším podiv­né, že se vět­ší část pří­bě­hu zabý­vá hon­bou hrdi­nů za něja­kým novým arte­fak­tem, namís­to toho, aby se hrá­lo s již roz­da­ný­mi kar­ta­mi a vyprá­vě­ní se sou­stře­di­lo na dáv­no roz­je­té peri­pe­tie postav (jejichž jed­ná­ní je navíc až pří­liš čas­to posu­no­vá­no vpřed tím, že jim pře­dá něja­ký důle­ži­tý před­mět či infor­ma­ci něja­ká posta­va, kte­rá se před nimi najed­nou zje­ví jako deus ex machi­na a pak zas zmi­zí – a zno­vu se obje­ví až úpl­ně na kon­ci). Je nemys­li­tel­né, aby závě­reč­ný díl tri­lo­gie namís­to posky­to­vá­ní odpo­vě­dí vytvá­řel nové otáz­ky, slo­ži­tě budo­va­nou psy­cho­lo­gii a kom­plex­ní dile­ma­ta postav šma­hem řešil nebo obra­cel naru­by máv­nu­tím ruky a vše zakon­čil obrov­skou akč­ní bitev­ní scé­nou, jíž se sice účast­ní tisí­ce vesmír­ných lodí, ale kte­rá je poměr­ně krát­ká a nato­če­ná nepří­liš vel­ko­le­pě.

Je bolest­ně patr­né, že tvůr­ci závě­reč­né tri­lo­gie zřej­mě oprav­du nemě­li pře­dem ujas­ně­no, co přes­ně se bude v kte­ré epi­zo­dě dít a k čemu to pove­de (plus jim prá­ci zkom­pli­ko­va­lo úmr­tí Carrie Fisher), při­čemž J.J. Abrams to teď mar­ně splé­tá dohro­ma­dy s kolí­sa­vou úspěš­nos­tí. Příběh se pocho­pi­tel­ně sou­stře­dí pře­de­vším na vztah Rey a Kylo Rena, neu­stá­le pro­chá­ze­jí­cí jis­tý­mi pro­mě­na­mi, ostat­ní posta­vy se ale již nevy­ví­je­jí nijak a u těch nových není v někte­rých pří­pa­dech ani zře­tel­né, proč ve fil­mu vůbec figu­ru­jí (zejmé­na jeden nový dro­id a jed­na nová býva­lá storm­tro­o­per­ka) – při­čemž je klid­ně mož­né, že něja­kou úlo­hu v něja­kých scé­nách původ­ně měly, ale tyto scé­ny byly vystři­že­ny.

V čem nao­pak Star Wars: Vzestup Skywalkera nezkla­má­vá, je jeho aura vel­ko­le­pé­ho finá­le, v němž se oče­ká­vá něja­ké zavr­še­ní na mno­ha úrov­ních. Je to film, v němž se opět potká­va­jí nové posta­vy s těmi sta­rý­mi, utu­žu­jí se přá­tel­ství a rodin­né vaz­by a čeká se na to, jest­li na kon­ci sku­teč­ně zavlád­ne mír v celé gala­xii napříč vše­mi kul­tu­ra­mi, rasa­mi a pohla­ví­mi. V tom­to smě­ru sní­mek oče­ká­vá­ní napl­ňu­je, byť se k finá­le dobelhá dost kon­venč­ní ces­tou, během níž se sna­ží hlav­ně niko­ho moc nepo­pu­dit – což ale záro­veň zna­me­ná jet po celou dobu v již vyje­tých kole­jích a nepouš­tět se do niče­ho ris­kant­ní­ho (vyjma jed­né zásad­ní věci, kte­rá bude jis­tě opět před­mě­tem kon­tro­ver­ze). Je to hra­vá a zábav­ná jíz­da s kon­zis­tent­ně hbi­tým tem­pem, spous­tou roz­to­div­ných pro­stře­dí a postav a se spek­ta­ku­lár­ní akcí, jíž ten­to­krát vévo­dí sou­bo­je se svě­tel­ný­mi meči – ako­rát je tím hor­ší, čím víc se bude­te sna­žit její děj ana­ly­zo­vat, a čím víc od ní bude­te coby od závě­reč­né kapi­to­ly oče­ká­vat něja­ké vysvět­lo­vá­ní, během něhož by do sebe všech­no mělo per­fekt­ně zapad­nout.

Pořád je to samo­zřej­mě str­hu­jí­cí podí­va­ná (spous­ta efekt­ní akce, pořád se něco děje, solid­ní herec­ké výko­ny, půso­bi­vé vizu­ál­ní, řeme­sl­né a tech­nic­ké aspek­ty, vyni­ka­jí­cí hud­ba Johna Williamse), ale za uspo­ko­ji­vé vyvr­cho­le­ní deví­ti­díl­né­ho epo­su ji lze pova­žo­vat jen stě­ží (za obstoj­né však ano). Díky Abramsově zruč­né režii je sní­mek Star Wars: Vzestup Skywalkera napí­na­vý, vtip­ný i dojem­ný tam, kde být má, a spous­ta jed­not­li­vých scén je zda­ři­lá sama o sobě, nicmé­ně z hle­dis­ka cel­ku jde o film výraz­ně kul­ha­jí­cí a plný vypra­věč­ských nedo­stat­ků a pří­bě­ho­vých nejas­nos­tí.

---

---