Šťastný nový rok – Recenze – 20%

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Děj slovensko-české roman­tic­ké kome­die Šťastný nový rok začí­ná krát­ce před Vánoci, kdy Hana (Táňa Pauhofová) náho­dou při­stih­ne své­ho pří­te­le s jinou ženou, po čemž násle­du­je namís­to jejich zamýš­le­né spo­leč­né dovo­le­né u moře rych­lý roz­chod. Zdrcenou Hanu pak její kama­rád­ky Bára (Zuzana Norisová) a Marcela (Antónia Lišková) pozvou i s Bářinou ovdo­vě­lou mamin­kou (Emília Vašáryová) na hory do Vysokých Tater do tam­ní­ho nej­lu­xus­něj­ší­ho grand­ho­te­lu – zna­jí se totiž s jeho správ­co­vou Veronikou (Gabriela Marcinková) a s jeho ředi­te­lem, Veroničiným man­že­lem (Jakub Prachař).

Zdroj fotek: bontonfilm.cz

V pod­sta­tě jde tudíž o film o doko­na­le zajiš­tě­ných hrdin­kách, kte­ré si žijí v pře­py­chu, odjíž­dě­jí strá­vit Silvestra na dovo­le­nou do nej­draž­ší­ho grand­ho­te­lu širo­ko dale­ko a jejich jedi­ný pro­blém v jejich jinak zce­la bez­sta­rost­ných živo­tech sestá­vá z toho, že zrov­na nema­jí chla­pa, resp. že chla­pa mají, ale jsou s ním nespo­ko­je­né. Ještě aby ne, když jsou sko­ro všich­ni muži ve fil­mu pre­zen­to­vá­ni jako poli­to­vá­ní­hod­ní idi­o­ti a ňou­mo­vé, napros­to neschop­ní plnit své úlo­hy part­ne­rů a otců (pokud se tedy nejed­ná o pohled­né a cha­risma­tic­ké mla­dé mili­o­ná­ře či ide­a­li­zo­va­né a za všech okol­nos­tí šar­mant­ní gentle­ma­ny – sedm­de­sát­ní­ky, kte­ří pocho­pi­tel­ně před­sta­vu­jí v tom­to smě­ru výjim­ku).

Divácký záži­tek z fil­mu tudíž odpo­ví­dá zážit­ku ze sle­do­vá­ní povrch­ní a banál­ní deva­de­sá­ti­mi­nu­to­vé rekla­my na onen hor­ský grand­ho­tel a při­dru­že­né lyžař­ské are­á­ly, vydá­va­nou za vánoční/silvestrovskou roman­tic­kou kome­dii, sna­ží­cí se divá­ka poba­vit nesmír­ně pri­mi­tiv­ní­mi a nená­pa­di­tý­mi způ­so­by a obo­ha­tit ces­tou nejmen­ší­ho odpo­ru svůj pros­tý námět (poje­de­me na hory a bude­me tam balit chla­py) o něko­lik na kost ohlo­da­ných pří­bě­ho­vých rovin, jež lze za plno­hod­not­né záplet­ky ozna­čit jen stě­ží:

• Postava Emílie Vašáryové lás­ky­pl­ně vzpo­mí­ná na své­ho dáv­no ztra­ce­né­ho milen­ce, kte­ré­ho vidě­la napo­sle­dy před pade­sá­ti lety, než emi­gro­val do zahra­ni­čí. Ve stej­nou chví­li sho­dou okol­nos­tí při­lé­tá na bra­ti­slav­ské letiš­tě muž v podá­ní Jiřího Bartošky. Vážně se najde někdo, koho by mohl vývoj násle­du­jí­cích udá­los­tí pře­kva­pit?

• Ve stej­ném grand­ho­te­lu, v němž jsou uby­to­vá­ny hlav­ní hrdin­ky, trá­ví sho­dou okol­nos­tí dovo­le­nou i ex-manžel jed­né z nich (Marek Majeský), dopro­vá­zen svou novou pří­tel­ky­ní, dement­ní modelkou-influencerkou (Anna Kadeřávková), kte­rá se cho­vá jako zpo­vy­ka­ná nána kom­bi­no­va­ná s pěti­le­tým dítě­tem.

• Do grand­ho­te­lu při­jíž­dí i jeho nový majitel-milionář, leč všich­ni se domní­va­jí, že oním maji­te­lem je jeho řidič (pro­to­že je lépe oble­če­ný). Tato zámě­na není opro­ti oče­ká­vá­ní vyu­ži­ta k něja­ké­mu gej­zí­ru humo­ru a nápa­di­tých nedo­ro­zu­mě­ní, ale jen výhrad­ně k tomu, aby se Hana moh­la do nové­ho maji­te­le zami­lo­vat, aniž by tuši­la, že jde ve sku­teč­nos­ti o mili­o­ná­ře a maji­te­le grand­ho­te­lu.

Kvalitativní úro­veň fil­mu Šťastný nový rok odpo­ví­dá i jeho de fac­to nee­xis­tu­jí­cí vypra­věč­ské struk­tu­ře, při­po­mí­na­jí­cí naho­di­lý sle­pe­nec nevtip­ných scé­nek se špat­nou návaz­nos­tí a s mimo­řád­ně sla­bý­mi nebo rov­nou absen­tu­jí­cí­mi poin­ta­mi, kte­rý někdo ako­rát hez­ky navo­něl a vyzdo­bil (všich­ni jsou boha­tí a pohled­ní a nosí tren­dy znač­ko­vé oble­če­ní a v hote­lu i v jeho oko­lí to vypa­dá moc hez­ky a vánoč­ně). Třešničkou na dor­tu je spous­ta bizar­ních a uje­tých scén, jako jsou namát­kou tyto:

• Film začí­ná v Bratislavě na advent­ních trzích, kde něja­ký opi­lec s čepi­cí se sobem hale­ká, že je mili­o­nář. Stejný muž se pak sho­dou okol­nos­tí vysky­tu­je zhru­ba upro­střed fil­mu i v baru na sjez­dov­ce, kde opět opi­lec­ky vykři­ku­je, že je mili­o­nář. Na kon­ci fil­mu pak z něja­ké­ho důvo­du hra­je v grand­ho­te­lu v kape­le na sil­vestrov­ském večír­ku, už není opi­lý, ale pořád má stej­nou čepi­ci se sobem a zpí­vá pís­nič­ku o tom, že je mili­o­nář. V jiných scé­nách se nevy­sky­tu­je.

• Influencerka se hlav­ním hrdin­kám před­sta­ví tím, že na sebe hned v prv­ní větě pro­zra­dí, že má men­stru­a­ci a sil­né kře­če, načež omdlí.

• Ředitele grand­ho­te­lu a jeho ženu zasko­čí při pro­cház­ce lesem med­věd, načež muž ute­če a nechá svou těhot­nou man­žel­ku med­vě­do­vi napo­spas. Tento inci­dent vyvo­lá v ženě nejis­to­tu ohled­ně toho, jest­li se bude moct na své­ho man­že­la spo­leh­nout, až se jejich dítě naro­dí.

• Hana dora­zí na hory s kufrem plným let­ní­ho oble­če­ní vhod­né­ho na dovo­le­nou v tro­pech, pro­to­že si po zru­še­ní zájez­du s ex-přítelem zapo­mně­la kufr pře­ba­lit.

• Matka dost drs­ně vyhro­žu­je své opi­lé puber­tál­ní dce­ři, že pokud se to opí­je­ní bude opa­ko­vat, tak ji zabi­je.

• Jedna z postav začne v jed­nu chví­li zpí­vat vánoč­ní pís­nič­ku a ze všech mož­ných vari­ant si vybe­re zrov­na So This Is Christmas od Johna Lennona, což je záro­veň pro­test­ní píseň s tema­ti­kou vál­ky ve Vietnamu. Ke zpě­vu se pak pocho­pi­tel­ně při­dá okol­ní dav, tak­že scé­na vrcho­lí tím, že všich­ni pro­zpě­vu­jí „War is over…“

Film je na kome­dii vtip­ný oprav­du vel­mi málo a vět­ši­nu humo­ru se navíc kře­čo­vi­tě sna­ží těžit z těch úpl­ně nej­jed­no­duš­ších mož­ných zdro­jů, jako­že se tře­ba někdo opi­je a nemů­že tre­fit na pokoj, nebo že někdo omy­lem sní sušen­ku s mari­hu­a­nou a pak se vše­mu smě­je, nebo že jeden z tatín­ků zapo­me­ne svou malou dcer­ku kdo­ví­kde (což se mu stá­vá kaž­dou chví­li), a když mu to dojde, tak to pokaž­dé oko­men­tu­je slo­vy „Já jsem ale kokot.“ Ještě pří­zem­něj­ší a stu­pid­něj­ší je sna­ha čer­pat humor z kari­ka­tur a zobec­ně­ných ste­re­o­ty­pů, tak­že influ­en­cer­ka je samo­zřej­mě blbá a infan­til­ní a pořád mlu­ví o foce­ní sel­fí­ček, na Číňany se tu nadá­vá jako na pro­dej­ce laci­ných šun­tů („kurvy šik­mo­o­ké“) a nechy­bí ani dvo­ji­ce maďar­ských man­že­lů, kte­ří pořád na něco nadá­va­jí, ale není jim rozu­mět, pro­to­že mlu­ví maďar­sky. A nefun­gu­je to ani tro­chu.

Za scé­ná­řem fil­mu sto­jí pro­du­cent­ka a sce­nárist­ka Adriana Kronerová a za režií její syn Jakub Kroner (obo­jí je mimo­cho­dem sil­ně pod­prů­měr­né). Společně už spo­lu nato­či­li mimo jiné film Love (2011) a seri­á­ly Kuchyňa a Milenky, při­čemž čtve­ři­ce před­sta­vi­te­lek hlav­ních rolí z Milenek (Pauhofová, Norisová, Marcinková, Lišková) ztvár­ni­la hlav­ní role i ve Šťastném novém roce. Pozoruhodný je ten­to výrok paní pro­du­cent­ky: „Šťastný nový rok je poctou sta­rým čes­ko­slo­ven­ským fil­mům, kte­ré doká­za­ly poba­vit celé gene­ra­ce divá­ků v čase své­ho vzni­ku i něko­lik dese­ti­le­tí poté. Zároveň chce­me nabíd­nout divá­kům jejich moder­ní a sou­čas­nou ver­zi.“ Nejsem si jist, o jaké sta­ré čes­ko­slo­ven­ské fil­my mělo jít, ale pochy­bu­ji, že se ten tvůr­čí záměr vyda­řil.

A kro­mě toho jsou v čes­ké ver­zi fil­mu leckte­ré slo­ven­sky mlu­ví­cí posta­vy zna­tel­ně pře­da­bo­vá­ny do češ­ti­ny (avšak ne všech­ny) a ani ten dabing ani výsled­ný dojem z něj bohu­žel není dob­rý. Mimochodem došlo tře­ba k tomu, že posta­va babič­ky mlu­ví slo­ven­sky, ale její dce­ra i vnuč­ka mlu­ví čes­ky, přes­to­že jsou to všech­no Slovenky žijí­cí v Bratislavě. Ale to už je jen tako­vá drob­nost, kte­rá se mezi vše­mi těmi ostat­ní­mi nedo­stat­ky sním­ku Šťastný nový rok snad­no ztra­tí.