(zatím nehodnoceno)
Loading...Pochází z Uherského Hradiště, vystudoval filmovou vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a následně scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Získal cenu Magnesia Litera pro objev roku za svoji knihu Kinematografie zapomnění (2011), která popisuje stav tuzemské filmové tvorby v době normalizace. Drama Hořící keř (2013), jež získalo jedenáct Českých lvů, bylo jeho prvním realizovaným scénářem. Pustina je jeho druhou spoluprací s HBO Europe.
Toto je vaše druhá spolupráce s HBO Europe. Můžete popsat, jak se lišila práce na tak rozdílném tématu?
Po Hořícím keři jsme si – společně s producenty Tomášem Hrubým a Pavlou Janouškovou Kubečkovou a naším spolupracovníkem Lukášem Kokešem – uvědomili, jak nás láká vytvořit si svůj vlastní svět a v něm pak vyprávět zcela nový, původní příběh. Pokusili jsme se stvořit Pustinu jako místo divákovi dobře známé, aniž by je byl schopen umístit na mapu. Více jak rok jsme se pravidelně scházeli a vytvářeli kostru celého příběhu. Ptali jsme se sami sebe: Co nás vzrušuje? Co nás opravdu zajímá a co nás trápí? Čeho se bojíme? A jak to zapadá do Pustiny? Jako vždy byly velice důležité rešerše: když píšu scénář, potřebuji si vše zjistit a každou podrobnost ověřit. Namátkou jsem prověřil několik starostů menších měst, abych zjistil, v čem jejich práce vlastně spočívá. Vedli jsme dlouhé rozhovory s policejními vyšetřovateli; navštívili jsme výchovné ústavy pro mladistvé a hovořili s místními vychovateli a jejich chovanci, abychom nasáli atmosféru. Samozřejmě jsme také navštěvovali pohraničí, kam jsme chtěli příběh umístit.
Napsat Hořící keř znamenalo vycházet ze skutečných životních příběhů v daném historickém kontextu, ale Pustina je čistou fikcí. Na co bylo podstatné se tentokrát soustředit?
Zřejmě jsem částečně odpověděl již v rámci předcházející otázky. Obecně bylo při psaní nejdůležitější se soustředit na postavy. Doufáme, že si diváci užijí nečekané zvraty a dohady, co se bude dít dál. Ale především by si měli po zhlédnutí celé série zapamatovat působivé a rozličné postavy. Bylo důležité odkrývat jejich jednotlivé vrstvy pomalu, abychom nechali diváka hádat. Právě, když už jste si mysleli, že postavu znáte, udělá něco, co ji ve vašich očích zcela změní. Chtěli jsme se dostat až k jádru věci, zjistit, co se ukrývá v našem nitru, kam až bychom byli schopni pod tlakem zajít. A tím vším snad diváky přimět k zamyšlení, jak by se oni sami zachovali za podobných okolností.
Dopsat Pustinu vám trvalo několik let. Na kolik byla finální verze ovlivněna vaší spoluprací se Stevem Matthewsem z HBO Europe?
Steve má na Pustině klíčový podíl. Bez přehánění můžu říci, že by bez něj Pustina nikdy nevznikla. Někdy koncem druhé třetiny seriálu jsme se dostali do slepé uličky. Nevěděli jsme, jak dál. Věděli jsme, jak by měl celý příběh skončit (to jsme měli vymyšlené od začátku), ale najednou jsme si nebyli jistí, jak se k tomuto konci dopracovat. Steve do toho vstoupil s čistou hlavou a pomohl nám objevit, co bylo v Pustině ukryto celou dobu, ale my to přehlíželi. Pomohl nám vynést skryté motivy na povrch a tím nás přivedl na cestu ke kýženému konci. Vedle toho Steve neustále přicházel se skvělými a velice užitečnými nápady. Společně s paní Marcelou Pittermanovou, která má na Pustině také svůj podíl, je Steve tím nejlepším producentem, kterého jsem kdy potkal. Doufám, že budeme spolupracovat i nadále.
Seriál se odehrává v současném drsném vesnickém sociálním prostředí a mimo jiné dopodrobna popisuje fungování výchovných středisek pro mladistvé. Odkud jste čerpal inspiraci?
Pokud se ptáte na všechny ty pestré detaily vesnického života, ty nebylo těžké si představit. Mí rodiče žijí na vesnici a já sám tam strávil hodně času. To prostředí je mi blízké. Pokud jde o výchovné ústavy pro mladistvé, sám tomu zcela nerozumím. Napsal jsem první verzi scénáře, kterou jsme dali přečíst našemu poradci a výchovnému pracovníkovi ve výchovném ústavu. Zeptal se mě, kdo mi pomáhal napsat dialogy a popsat ten svět a jeho pravidla, protože se divil, jak přesně odpovídají skutečnosti. Musím přiznat, že jsem to prostě napsal, jak jsem to cítil a přišlo to zcela přirozeně. Nevím, co to o mně vypovídá, že si podobné věci umím představit do tak pestrých detailů, ale bojím se, že to nebude nic pěkného.
V seriálu se dotýkáte morálních zásad a hranic jednotlivých postav. Je tohle naše standardní odpověď na extrémní situace?
Zřejmě bychom museli definovat, co je „standardní“ a co je „extrémní“. Každý člověk má své vlastní hranice. Někteří lidé se budou chovat jako šmejdi i pod nepatrným tlakem, zatímco jiní se k tomu nesníží za žádných okolností. Obecně bych řekl, že nikdo z nás neví, co se v něm ukrývá, dokud si neprojde svou vlastní zkouškou ohněm. Základním pravidlem je „znej sám sebe“. Ale to je velice obtížné a myslím, že většina z nás svoji nejhlubší hlubinu a temnotu nepozná za celý život. Bohužel – nebo možná spíš bohudík.
Proč jste se rozhodl pojmenovat minisérii Pustina?
Od začátku jsme společně s kolegy chtěli umístit příběh na česko-polskou hranici k Jeseníkům. Podíval jsem se na mapu a zjistil, že je tam mnoho vesnic pojmenovaných Žulová, Jedlová, Písečná, Uhelná. Přišlo nám, že by i název naší vesnice měl něco znamenat. Ihned to evokuje nějaký pocit. Jméno Pustina se nám, vzhledem k celému příběhu, zdálo pro naše účely ideální.
Části seriálu: Pustina
Nejnovější komentáře