Chcete po přečtení nějaké knihy sedět tak dvě hodiny s otevřenou pusou? Tak když zcela pominu fakt, že autor tu s předstihem snad několika let předpověděl to, co se stane v Paříži (a to zcela logickou dedukcí), jímá mě hrůza z celé knihy. Je tak logická, podložená historií a faktem, že historie má sklony se opakovat, pokud se z ní lidstvo nepoučí, že si k tomuhle čtivu připravte sklenici studené vody. Na hlavu. Užasnete nad logikou, nad historií, nad fakty, která prostě jsou a s kterými už nejde nic dělat. A pochopíte, jak snadné je uvařit žábu v horké vodě. A možná tato kniha ve vás také probudí úctu k našim předkům.
V rámci rozhovorů s autorem jsem se ho zeptala také na to, co mne „pálilo“ jakožto rýpalku po celou dobu čtení. Jsou jeho informace vůbec pravdivé. Vždyť celý internet, svět, média, jsou tak snadno manipulovatelná. Manipulují i historií! Která v této knize slouží jako podklad… Zeptala jsem Benjamina Kurase, jak vůbec můžeme v dnešní době rozeznat důvěryhodný zdroj.
Odpověděl mi, původně tedy pro časopis Regenerace, takto: „To poznáte podle toho, zda vám informace otevírá oči a upozorňuje na nebezpečí, nebo zamlžuje a chlácholí, že vám nic nehrozí, nebo dokonce balamutí, že co vás ohrožuje, vám naopak prospívá. Zda vychází z existujících a dohledatelných informací, je ochoten je opravit v případě, že se ukážou nesprávné či nepřesné, nebo zda je i přes jejich dohledatelnost popírá. Zda zdroj vychází z faktů, z nichž si postupně utváří názor, nadhled, závěry a návrhy, nebo zda vychází z a priori názoru či ideologie, kterou fakta filtruje a fabuluje jejich věrohodnost. Příklady ze současné migrační krize: „Uprchlíci trpí a musíme jim pomáhat všem bez rozdílu, pustit si je domů, jsme přece humanisté, křesťané a nebezpečí, že by mezi nimi přicházeli cíleně nasazení teroristé, je „žádné, nepatrné“. Na podporu této zafixované ideje pak ale takový zdroj potřebuje zamlčet, popřít nebo znevážit dostupné informace, že stovky takových teroristů už byly identifikovány zpravodajci evropskými, o jejich tisícovkách hovoří zpravodajské zdroje přímo z Blízkého východu, dokonce samotného Islámského státu, nebo blízkovýchodní diplomaté v Evropě. Či zamlčovat statistiky ze zemí se silnou islámskou imigrací, kde 80% imigrantů zůstává na sociální podpoře ještě 5 let po příchodu. Takže hlavní vodítko důveryhodnosti? Je-li nebezpečí skutečné, chci se proti němu pojistit, nebo se jím nechat bezmocně převálcovat? A naopak, jestliže se pojišťuji proti nebezpečí neexistujícímu zbytečně, co mně vlastně hrozí?“
Kniha je neuvěřitelně logická. Nedá se nad ní pochybovat, pouze přemýšlet, žasnout a chápat rozhořčení autora, kterému se ale snaží setsakramentsky vyhnout. Jak sám řekl, snažil se vyhýbat tomu, aby dával do knihy své názory…“Není to názorová esej, ale řetěz faktů a událostí, současných, minulých a plánovaných, statistik a trendů, s citovanými prameny. Seřazených dramaticky tak, aby byly čtivé a aby události probíhaly v souvislostech a vyplývaly jedna z druhé. Proto se vám to možná jeví tak logické.“
Jen čas od času vyplývá jeho smutek, zoufalství, zlost, frustrace… já vůbec nevím, jaké emoce to mohly být, každopádně jsou kultivované a je v nich cítit ten smutek nad tím, jak jsem nechali naše kulturní dědictví rozebrat pár psychicky narušeným jedincům.
Jinak lze říci, že kniha jsou pouhá fakta logicky a smysluplně poskládaná tak, jak by to mělo šrotovat v hlavě každému normálnímu člověku.
Islám, Evropa, historie, konec civilizací
Stále dokola se točící téma dává jasně najevo, že Evropa je na prahu možné konce své existence. Jak zabít civilizaci? Naprosto jednoduše…Stačí trocha rafinovanosti a tak jedna generace. Je to zoufale málo času, vezmeme-li v úvahu, že tu je ještě generace lidí, jež zažila druhou světovou válku. Nepoučili jsme se? Zahladili historii tak, že se vrháme do náručí další, ovšem mnohem podleji vedené válce? Líbí se mi rozbor islámu, jeho zlatý věk, úžasné doby pohádek Tisíce a jedné noci, úžasné ženy, inspirativní kultura. Stačilo sedm set let, aby se z ní stalo jedno z nejbrutálnějších náboženství vůbec. Jak se to stalo? To si přečtete v této knize společně s tím, jací jsou vlastně muslimští muži, není třeba se jejich povahám divit. Na jejich místě, s jejich výchovou a kulturou, bychom nebyli jiní…
Je to smutné čtení, smutné a mělo by každého pobouřit. Pobouřit tak, aby se probudil. Abychom se ubránili před nesmyslností, kterou na nás valí ti, jež rozhodují o naší budoucnosti.
O autorovi:
Benjamin Kuras se narodil ve Zlíně, byl krátce pražský rozhlasový redaktor (1968), od října 1968 se stal obyvatelem Londýna a český redaktor BBC a od roku 1975 oficiálně britský občan. Autor patnácti anglických divadelních a rozhlasových her, které se hrály v šesti zemích.
Od roku 1990 přispívá do českých periodik jako jsou Respekt, Bajt, Český deník, Týden, Lidové noviny, Profit, Marianne, MF Dnes, Právo. Dnes pravidelný sloupkař Reflexu. V nakladatelstvích Eminent, Baronet, Linde, Evropský literární klub, Totobia a G+G vydal množství českých i anglických knih, např. Žít všemi údy, Jak přežít padouchy, Tao sexu, Pryč s prašivkami, Deník viruse aidsu, Antonín a František jsou naživu, Nebýt Golema a mnoho dalších…
