Photo © Bio Illusion

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 5,00 z 5)

Loading...

Třetí vol­né pokra­čo­vá­ní, Džob, reži­sé­ra Tomáše Vorla z roku 2025, nava­zu­je na jeho před­cho­zí Gympl a Vejšku. Režii i kame­ru si vzal pod tak­tov­ku sám Tomáš Vorel, na scé­ná­ři spo­lu­pra­co­val s Barborou Vlčkovou (Instalatér z Tuchlovic) a Sany (Girl Power). V hlav­ních rolích hra­jí Jiří Mádl, Tomáš Vorel jr., Diana Dulínková, Zuzana Bydžovská, Filip Vorel, Lukáš Cína, Vilma Cibulková, Jan Kraus, Ondřej David a Kristýna Leichtová.

Co praví anotace:

„Kamarádi Petr a Michal se spo­lu zna­jí už od gym­plu, jejich prů­švi­hy jsou minu­los­tí. Školní léta jsou pryč a oba se sna­ží cho­vat zod­po­věd­ně. Žijí ale napros­to roz­díl­né živo­ty: Kolman se již usa­dil, má dob­ře pla­ce­nou prá­ci v kor­po­rá­tu a rodi­nu s malou dcer­kou, dru­hý je samo­tář s nena­pl­ně­ný­mi umě­lec­ký­mi ambi­ce­mi a živí se výro­bou reklam­ních před­mě­tů. Přesto však nere­zig­no­val na umě­lec­kou tvor­bu. A stá­le je oba spo­ju­je jejich vášeň: graf­fi­ti.“

O čem snímek symbolicky vypráví?

Děj sním­ku pojed­ná­vá o třech život­ních ztros­ko­tan­cích, kte­ří sice vedou navzá­jem téměř „galak­tic­ky“ odliš­né živo­ty, ale pře­ce je spo­ju­je jed­no spo­leč­né – kaž­dý repre­zen­tu­je jiný typ život­ní­ho selhá­ní. Všichni tři zob­ra­zu­jí figu­ry, z nichž je cítit nespo­ko­je­nost, vnitř­ní vyprah­lost, prázd­no­ta či absen­ce smys­lu. Nezodpovědný Kocourek (Tomáš Vorel jr.) je stá­le neu­kot­ve­ný – nedo­kon­čil gym­pl, nedo­stal se na vejš­ku, a pro­to se i nadá­le věnu­je své oblí­be­né gra­fi­ce. Tato prá­ce je sice jeho koníč­kem, ale moc mu to nevy­ná­ší, a ačko­liv se pro­tlou­ká, jak se dá, žije v pod­sta­tě na hra­ně chu­do­by. Materialista Kolman (Jiří Mádl), kte­rý se pro­sa­dil díky finanč­ní pod­po­ře své­ho zazo­ba­né­ho otce a tudíž dokon­čil všech­ny potřeb­né ško­ly, dnes trpí jako nave­nek úspěš­ný byz­ny­s­men v mon­stróz­ním kor­po­rá­tu, kde sice vydě­lá­vá balík peněz, ale figu­ru­je zde pou­ze jako prázd­ná figur­ka. Jako ano­nym­ní člá­nek sou­ko­lí je nucen sná­šet tlak na výkon ze stra­ny vede­ní, což jej deptá a frustru­je navzdo­ry mate­ri­ál­ní­mu zajiš­tě­ní. Třetí spo­lu­žák z gym­plu, out­si­der Jindra (Filip Vorel), pro svou dlou­ho­do­bou záli­bu v „hule­ní“ nyní žije na okra­ji spo­leč­nos­ti jen se svým psem téměř jako bez­do­mo­vec – bez peněz, bez rodi­ny, bez kari­é­ry a bez vět­ších vyhlí­dek na uspo­ko­ji­vý život. Tito tři býva­lí spo­lu­žá­ci se i nyní po letech potká­va­jí, čas­to nechtě­ně, a z jejich kon­fron­ta­cí vzni­ka­jí neob­vyk­lé – i komic­ké – situ­a­ce. Tomáš Vorel zde s typic­kou iro­nií uka­zu­je, že ani Kocourkova rezig­na­ce, ani Kolmanova kon­for­mi­ta, ani „huli­čův“ útěk mimo sys­tém samy o sobě ke smys­lu neve­dou. Každá ze tří uve­de­ných postav před­sta­vu­je jinou stra­te­gii pře­ži­tí v rea­li­tě, ale žád­ná z nich se neu­ka­zu­je jako sku­teč­ně funkč­ní.

Plusy a mínusy:

Třetí vol­né pokra­čo­vá­ní tri­lo­gie Gympl – Vejška – Džob se mi jeví asi jako nej­slab­ší část celé série, což je do jis­té míry pocho­pi­tel­né – ne kaž­dé navá­zá­ní na před­cho­zí úspě­chy se nut­ně musí vyda­řit. Zatímco téměř kul­tov­ní Gympl těžil z výraz­né gene­rač­ní ener­gie, pro­vo­ka­tiv­ní­ho humo­ru a zapa­ma­to­va­tel­ných hlá­šek, Džob půso­bí mno­hem tlu­me­ně­ji. Ačkoliv děj se na začát­ku poně­kud vle­kl, nebyl pří­liš záživ­ný, postrá­dal výraz­něj­ší dra­ma­tic­ký tah pro sku­teč­né vta­že­ní divá­ka, postu­pem času nasta­lo zlep­še­ní. Děj se roz­hý­bal, tak­že vzta­hy mezi posta­va­mi zača­ly fun­go­vat a něko­li­krát jsem se i zasmá­la. Džob však na roz­díl od Gymplu a čás­teč­ně i Vejšky nesta­ví pri­már­ně tolik na komič­nos­ti, hláš­kách, situ­a­cích, ale je více introspek­tiv­ní, pře­mýš­li­vý a exis­ten­ci­ál­ně ladě­ný. Někteří jej hod­no­tí dokon­ce i jako mír­ně depre­siv­ní. Humor zde ustu­pu­je iro­nii, což může část divá­ků zkla­mat, jiným nao­pak nabíd­nout civil­něj­ší a váž­něj­ší pohled na osu­dy postav, kte­ré zestár­ly spo­lu se svým pub­li­kem. Film tak méně baví, ale více reflek­tu­je – otáz­kou zůstá­vá, zda prá­vě tato pro­mě­na tónu doká­že obstát i jako samo­stat­ně funkč­ní celek, niko­li pou­ze jako dozvuk kdy­si výraz­né gene­rač­ní výpo­vě­di. Otázkou zůstá­vá, zda se dočká­me i čtvr­té­ho pokra­čo­vá­ní?

Z herec­kých výko­nů se mi nej­ví­ce líbi­lo auten­tic­ké podá­ní Zuzany Bydžovské v roli mat­ky, kte­rá měla sou­stav­ně pro­blémy s alko­ho­lem, a kte­ré ji donu­ti­ly se jít koneč­ně léčit. Jiří Mádl i jeho par­ták Tomáš Vorel jr. byli vcel­ku ve for­mě. Další posta­vy se fil­mem v pod­sta­tě jen mih­ly.

Filmu jsou vytý­ká­ny tech­nic­ké nedo­stat­ky, špat­ně sedí­cí dabing, ne zce­la pev­ná kame­ra, což bohu­žel srá­že­lo jinak vcel­ku dobrou kva­li­tu fil­mu. Hudba, o kte­rou se posta­ral Yzomandias a Ladislav Zensor mi úpl­ně nese­dě­la.

Závěr:

Navzdory urči­tým tech­nic­kým nedo­stat­kům se mi i tře­tí díl vcel­ku líbil. Ačkoliv z něj ješ­tě zce­la nevy­mi­ze­lo urči­té „puber­tál­ní kouz­lo“ ani komič­no, cel­ko­vá atmo­sfé­ra je již nesrov­na­tel­ná s před­cho­zí­mi dvě­ma díly - více exis­ten­ci­ál­ní a depre­siv­ní. V době psa­ní této recen­ze se sní­mek na data­bá­zi ČSFD pohy­bu­je při­bliž­ně na hra­ni­ci 50 %, což je bohu­žel výraz­ně méně než jeho před­cho­zí díly. Lze pro­to před­po­klá­dat, že pro pří­pad­nou nomi­na­ci na ceny Český lev to letos prav­dě­po­dob­ně sta­čit nebu­de.

Osobnost Tomáše Vorla

Tomáš Vorel je reži­sér, sce­náris­ta a občas­ný herec (diva­dlo Sklep). Po množ­ství ama­tér­ských fil­mů a stu­diu režie na FAMU debu­to­val povíd­ko­vým fil­mem Pražská 5 (1988). Jeho dru­hý sní­mek, muzi­kál Kouř (1990), je dodnes pova­žo­ván za jeden z nej­po­zo­ru­hod­něj­ších čes­kých fil­mů posled­ních dekád. V roce 1995 zalo­žil pro­dukč­ní spo­leč­nost VorelFilm. jejím prv­ním poči­nem byl hoř­ký sní­mek Kamenný most (1996). Na hra­ný film Cesta z měs­ta (2000) navá­zal nejen sním­kem Cesta do lesa (2012), ale též doku­men­tem Z měs­ta ces­ta (2002), kte­rý sle­du­je život­ní hle­dá­ní pěti osob. Stejně jako dal­ší Vorlovy fil­my i jeho gro­teska Skřítek (2005) nabí­zí výraz­nou výtvar­nou sty­li­za­ci. Divácký úspěch sla­vi­ly i kome­die Gympl (2007) a Vejška (2014).