Wildwood: Tajemství zakázaného lesa - Mistrovské dílo animačního studia Laika (Recenze)

Zdroj: Laika

Poté, co její­ho malé­ho bra­t­ra Maca une­se hej­no vran, vydá­vá se pali­ča­tá Prue za jeho záchra­nou do nepro­stup­né divo­či­ny kou­sek za Portlandem. Spolu s neo­hra­ba­ným, ale odváž­ným spo­lu­žá­kem Curtisem pro­ni­ká do tajem­né­ho svě­ta stráž­ných orlů, divo­kých váleč­ní­ků a mytic­kých bytos­tí. Malý Mac se stal sou­čás­tí plá­nů zlo­věst­né krá­lov­ny, kte­rá kuje plá­ny na zni­če­ní celé­ho lesa. Aby se jí Prue doká­za­la posta­vit a své­ho bráš­ku zachrá­nit, musí v sobě najít sílu, o kte­ré nemě­la ani tuše­ní. Ve hře není jen jeden lid­ský život, ale i osud celé země...

Animační stu­dio Laika vznik­lo v roce 2005. Jeho vlast­ní­ky jsou Phil Knight, spo­luza­kla­da­tel spo­leč­nos­ti Nike, a jeho syn Travis Knight, kte­rý se na pro­jek­tech Laiky čas­to podí­lí také jako reži­sér či pro­du­cent. Tým se spe­ci­a­li­zu­je pře­de­vším na stop-motion ani­ma­ci, při níž ani­má­to­ři roz­po­hy­bo­vá­va­jí fyzic­ké lout­ky a mode­ly postup­ným foto­gra­fo­vá­ním jed­not­li­vých sním­ků. Tradiční řeme­sl­né postu­py při­tom kom­bi­nu­je s moder­ní­mi tech­no­lo­gi­e­mi, napří­klad 3D tis­kem, díky němuž doká­že vytvá­řet mimo­řád­ně detail­ní posta­vy s pro­měn­li­vý­mi výra­zy.

Mezi dosa­vad­ní celo­ve­čer­ní fil­my stu­dia Laika pat­ří Koralína a svět za taj­ný­mi dveř­mi, Norman a ducho­vé, Škatuláci, Kubo a kou­zel­ný meč a Hledá se Yetti. Pro její tvor­bu je typic­ký oso­bi­tý výtvar­ný styl, pro­pra­co­va­né kuli­sy a pří­běhy pohy­bu­jí­cí se na pome­zí pohád­ky, fan­ta­sy a horo­ru. Od řady kon­ku­renč­ních ani­mač­ních stu­dií se odli­šu­je zejmé­na ponu­rou atmo­sfé­rou a důra­zem na vizu­ál­ní ori­gi­na­li­tu. Její sním­ky se pro­to nebo­jí stra­ši­del­ných moti­vů, kom­pli­ko­va­ných emo­cí ani témat, kte­rá doká­žou oslo­vit také dospě­lé pub­li­kum. Nyní, sedm let po uve­de­ní fil­mu Hledá se Yetti, při­chá­zí do kin šes­tý celo­ve­čer­ní pro­jekt Laiky s názvem Wildwood: Tajemství kou­zel­né­ho lesa. Režie se opět ujal Travis Knight a důvo­dů, proč novin­ku vní­mat jako dosa­vad­ní vrchol tvor­by stu­dia, se nabí­zí hned něko­lik.

Předlohou je stej­no­jmen­ná kni­ha od Colina Meloye a poměr­ně rych­le začne být jas­né, proč moh­la Laiku zaujmout prá­vě tato lát­ka. Nabízí totiž přes­ně ten typ fan­ta­zij­ní­ho pro­stře­dí, v němž může napl­no uplat­nit své před­nos­ti. Tajemný les na okra­ji sku­teč­né­ho Portlandu obý­va­jí mlu­ví­cí zví­řa­ta, podi­vu­hod­né bytos­ti a nej­růz­něj­ší frak­ce, z nichž kaž­dá má vlast­ní kul­tu­ru i způ­sob živo­ta. Takové pro­stře­dí pří­mo vybí­zí k pro­pra­co­va­né lout­ko­vé ani­ma­ci, výraz­né výtvar­né sty­li­za­ci a vytvá­ře­ní detail­ních kulis. Kniha navíc pro­po­ju­je pohád­ko­vé dob­ro­druž­ství s tem­něj­ší­mi moti­vy, poli­tic­ký­mi intri­ka­mi a nebez­pe­čím ohro­žu­jí­cím celý les. Nechybí bizar­ní posta­vy, ponu­rá atmo­sfé­ra ani střet odliš­ných svě­tů – zkrát­ka prv­ky, pro kte­ré má Laika už dlou­há léta sla­bost. Prostor k vytvo­ře­ní oso­bi­té­ho dob­ro­druž­ství, v němž se pro­po­jí řeme­sl­ná pre­ciz­nost, fan­ta­zie a pří­běh schop­ný oslo­vit děti i dospě­lé, tu roz­hod­ně je. A naštěs­tí ho tvůr­ci doká­za­li napl­no vyu­žít.

Řada divá­ků ani­mo­va­né sním­ky pře­dem ode­pi­su­je, pro­to­že je vní­má pře­de­vším jako zába­vu pro děti. Někteří se dokon­ce zdrá­ha­jí při­znat, že je ten­to druh tvor­by doká­že oslo­vit. Wildwood ovšem doka­zu­je, že ani­ma­ce nemu­sí být vyhra­ze­na pou­ze těm nejmen­ším. Nejblíže má novin­ka patr­ně k odrost­lej­ším dětem, kte­rým už bylo ale­spoň dva­náct let. Překvapí však nejen svou vyspě­los­tí, ale také nekom­pro­mis­ním pří­stu­pem. V někte­rých momen­tech doká­že evo­ko­vat i tri­lo­gii Pán prs­te­nů, kte­rá rov­něž opa­ko­va­ně balan­co­va­la na hra­ni­ci toho, jak bru­tál­ní výje­vy lze divá­kům nabíd­nout, aniž by pře­sta­la být pří­stup­ná šir­ší­mu pub­li­ku. Atmosférou se tak pohy­bu­je někde mezi Tolkienovým fan­ta­sy svě­tem, kniž­ní sérií Letopisy Narnie a Nekonečným pří­bě­hem Wolfganga Petersena. Navzdory antro­po­morf­ním zví­řa­tům, zlé čaro­děj­ni­ci a nad­při­ro­ze­ným úka­zům při­tom vyprá­vě­ní půso­bí až pře­kva­pi­vě rea­lis­tic­ky. I díky tomu se nebo­jí ote­ví­rat závaž­něj­ší téma­ta ani nabí­zet výje­vy, na kte­ré si lec­kdy netrouf­nou ani vyspě­lej­ší ani­mo­va­né sním­ky urče­né celé rodi­ně.

Postupně se tak před divá­kem roz­pro­stí­rá sku­teč­ně tem­né a epic­ké fan­ta­sy, kte­ré před­sta­vu­je dosud nejam­bi­ci­óz­něj­ší pro­jekt Laiky. Wildwood uka­zu­je, kam až lze stop-motion ani­ma­ci posu­nout, a v mno­ha ohle­dech pře­ko­ná­vá před­cho­zí poči­ny stu­dia. Zároveň vzbu­zu­je nadě­ji, že se Laika koneč­ně dočká výraz­něj­ší­ho uzná­ní, a to i v komerč­ní rovi­ně. Stop-motion sice stá­le nepat­ří mezi main­stre­am, tahle výpra­va do kou­zel­né­ho lesa však pře­svěd­či­vě uka­zu­je, jaká je to ško­da. Svým roz­sa­hem a výtvar­ný­mi ambi­ce­mi jde o dílo, kte­ré­mu by řada sou­čas­ných hra­ných bloc­kbus­te­rů moh­la závi­dět. Tak skvě­lé čis­to­krev­né fan­ta­sy jsme tu dost mož­ná nemě­li od dob Pána prs­te­nů: Návratu krá­le!

Práce ani­má­to­rů zde před­sta­vu­je sku­teč­nou fil­mo­vou magii. Tvůrci věno­va­li nespo­čet hodin roz­po­hy­bo­vá­vá­ní, aran­žo­vá­ní a cho­re­o­gra­fii jed­not­li­vých postav. V někte­rých scé­nách se při­tom najed­nou pohy­bu­jí stov­ky figu­rek, což samo o sobě vypo­ví­dá o mimo­řád­né nároč­nos­ti celé­ho pro­jek­tu. Už jen po tech­nic­ké strán­ce tak novin­ka aspi­ru­je na nej­vyš­ší oce­ně­ní, kte­rá může ani­mo­va­ná tvor­ba letos zís­kat. Nejde ovšem pou­ze o půso­bi­vou vizu­ál­ní strán­ku, nýbrž také o funkč­ní pří­běh a pře­de­vším o prá­ci s ústřed­ní­mi cha­rak­te­ry. Těch se tu obje­vu­je zhru­ba tucet a zejmé­na s těmi nej­dů­le­ži­těj­ší­mi se zachá­zí vel­mi dob­ře. Ať už jde o hlav­ní hrdin­ku Prue, její­ho spo­lu­žá­ka Curtise, nebo ústřed­ní anta­go­nist­ku Alexandru, kaž­dý z nich má v ději své mís­to. Právě posled­ně jme­no­va­ná je při­tom obzvlášť zají­ma­vá. Svou zlo­věst­nos­tí při­po­mí­ná Beldam z fil­mu Koralína a svět za taj­ný­mi dveř­mi, nako­nec však zůstá­vá tra­gic­kou posta­vou, jejímž moti­va­cím lze snad­no poro­zu­mět. A to navzdo­ry tomu, že se chys­tá spáchat jeden z nej­od­por­něj­ších činů, jaké si lze před­sta­vit. Střetává se v ní tak kru­tost se zou­fal­stvím a lás­kou, kte­rá pře­rost­la ve vlast­ní niči­vý pro­ti­klad.

Wildwood díky tomu vyzní­vá také jako tem­ná pohád­ka o rodi­čov­ské lás­ce a jejích hra­ni­cích. Prue a Alexandra spo­ju­je sil­né pou­to k jejich nej­bliž­ším, jejich pří­stup k němu se však zásad­ně liší. Zatímco mla­dá hrdin­ka musí najít odva­hu, pře­ko­nat vlast­ní strach a při­jmout odpo­věd­nost za své činy, Alexandřin žal postup­ně pře­růs­tá v niči­vou posed­lost. Ta jí nako­nec brá­ní roz­li­šo­vat mezi lás­kou a bez­o­hled­nos­tí. Jde o kom­plex­ní kon­trast a krás­nou ukáz­ku toho, jak se ani­mo­va­né fil­my ze stá­je Laika vyhý­ba­jí snad­no nabí­ze­jí­cím se čer­no­bí­lým úhlům pohle­du.

Neméně důle­ži­tou roli hra­je samot­né pro­stře­dí. Wildwood nesta­ví pou­ze na něko­li­ka pohád­ko­vých kuli­sách, jimiž mají hrdi­no­vé postup­ně pro­jít, ale před­sta­vu­je mís­to, kte­ré fun­gu­je jako své­byt­ný celek. Jednotlivé frak­ce sle­du­jí vlast­ní zájmy a řídí se svý­mi pra­vi­dly. Les obý­va­jí nejen zboj­ní­ci, ale také nej­růz­něj­ší podi­vu­hod­ná spo­le­čen­ství, včet­ně ptá­ků, jimž velí výr ve ves­tě. Fantazijní kra­ji­na tak neslou­ží jen jako poza­dí hlav­ní­ho dob­ro­druž­ství, nýbrž má vlast­ní záko­ni­tos­ti, oby­va­te­le i kon­flik­ty. Vyprávění navíc ukrý­vá váleč­né a poli­tic­ké para­le­ly. Přestože vychá­zí z pohád­ko­vých zákla­dů, k fun­go­vá­ní své­ho fan­ta­sy svě­ta při­stu­pu­je neče­ka­ně rea­lis­tic­ky a bez zby­teč­ných zábran. Svým způ­so­bem jde o ide­ál­ní ani­mák pro divá­ky na pome­zí dět­ství a dospě­los­ti, neboť lze celý pří­běh vní­mat také jako ale­go­rii stře­tu s nástra­ha­mi dospí­vá­ní. V tom­to ohle­du při­po­me­ne Nekonečný pří­běh nebo kni­hu Čaroděj Zeměmoří.

Těžko se při­tom dá věřit, že by Wildwood mohl fun­go­vat v jiné for­mě než­li té stop-motion ani­mač­ní. Nejenže fyzic­ké lout­ky a hma­ta­tel­né pro­stře­dí dodá­va­jí sním­ku neza­mě­ni­tel­nou podo­bu, ale také umoc­ňu­jí pocit, že se divák dívá na sku­teč­ný svět, kte­rý lze téměř nahma­tat. Každý pohyb, kaž­dý detail kos­tý­mů i jed­not­li­vých kulis v sobě nese otisk řeme­sl­né prá­ce, díky čemuž fan­tas­tic­ké výje­vy nepů­so­bí jako pou­hé digi­tál­ní výtvo­ry, ale jako něco, co sku­teč­ně exis­tu­je. Právě v tom tkví kouz­lo stu­dia Laika – ani­ma­ce tu není jen pro­střed­kem k vyprá­vě­ní pří­bě­hu, ale stá­vá se jed­nou z jeho nej­vět­ších před­nos­tí. V pří­pa­dě Wildwoodu je tato for­ma dota­že­na téměř k doko­na­los­ti. Zcela jis­tě tak půjde o mil­ník nejen pro samot­nou Laiku, ale i pro ani­mo­va­ný film jako tako­vý. Osobitý ani­mač­ní pří­stup a výtvar­ný styl, kte­ré v rám­ci holly­wo­od­ské kon­ku­ren­ce stá­le půso­bí svě­že a neo­kou­ka­ně, děla­jí z Wildwoodu povin­nost pro všech­ny, kte­ří nechtě­jí při­jít o oka­mži­ky, kdy se pře­pi­su­jí ději­ny ani­mo­va­né­ho fil­mu. Jeden zásad­ní zápis totiž prá­vě míří do kin.

Wildwood: Tajemství kou­zel­né­ho lesa před­sta­vu­je dosa­vad­ní vrchol tvor­by stu­dia Laika a záro­veň vel­ko­le­pou ukáz­ku toho, kam až lze posu­nout mož­nos­ti stop-motion ani­ma­ce. Podmanivý výtvar­ný styl, mimo­řád­ně pro­pra­co­va­né kuli­sy a tem­ná fan­ta­sy atmo­sfé­ra se tu snou­bí s dob­ro­druž­ným pří­bě­hem, kte­rý doká­že oslo­vit pře­de­vším odrost­lej­ší děti a dospě­lé divá­ky. Vedle řeme­sl­né pre­ciz­nos­ti potě­ší také prá­ce s posta­va­mi a téma­ty rodi­čov­ské lás­ky, ztrá­ty či dospí­vá­ní. Výsledkem je výji­meč­ný ani­mo­va­ný sní­mek, kte­rý doka­zu­je, že fyzic­ké lout­ky mají v době digi­tál­ních tech­no­lo­gií stá­le co nabíd­nout. Jasný adept na ani­mák roku!

Verdikt: 90%