IMG 20260220 004914

Když se Řehoř Samsa jed­nou ráno pro­bu­dil z nepo­koj­ných snů, shle­dal, že se v poste­li pro­mě­nil v jaký­si nestvůr­ný hmyz. Ležel na hřbe­tě tvr­dém jak pan­cíř, a když tro­chu nad­zve­dl hla­vu, uvi­děl své vykle­nu­té, hně­dé bři­cho roz­dě­le­né oblou­ko­vi­tý­mi výztu­ha­mi, na jehož vrcho­lu se sotva ješ­tě drže­la při­krýv­ka a tak tak že úpl­ně nesklouz­la dolů. Jeho čet­né, vzhle­dem k ostat­ní­mu obje­mu žalost­ně ten­ké nohy se mu bez­moc­ně komí­ha­ly před oči­ma.

Obsah

Kratičká nove­la Proměna od spi­so­va­te­le Franze Kafky líčí osud hlav­ní­ho hrdi­ny, mla­dé­ho obchod­ní­ho ces­tu­jí­cí­ho Řehoře Samsy, kte­rý se jed­no­ho rána pro­bu­dí ve svém zamče­ném poko­ji pro­mě­něn v odpu­di­vý hmyz. Řehoř Samsa jen bez­vlád­ně a ode­vzda­ně ležel v poste­li na zádech a nemohl se ani pohnout – jeho tělo se pro­mě­ni­lo v tvr­dý krunýř. Chtěl se pře­to­čit na bok nebo vstát, ale zkrát­ka nemohl, neboť ležel kruný­řem dolů a množ­ství ten­kých nožek se mu tře­po­ta­lo ve vzdu­chu. Není scho­pen vstát ani ode­jít do prá­ce, čímž oka­mži­tě naru­ší chod domác­nos­ti, na níž byl dosud exis­tenč­ně závis­lý. Tato zne­po­ko­ji­vá situ­a­ce odstar­to­va­la zdě­še­ní, faleš­ný sou­cit a kon­flik­ty v jeho vlast­ní rodi­ně – ačko­liv sest­ra Markéta se sna­ži­la být vše­mož­ně nápo­moc­ná, sla­bá a pasiv­ní mat­ka nově nasta­lou situ­a­ci psy­chic­ky nezvlá­da­la a násil­né­mu otci byl Řehoř jen na obtíž. Děj dále popi­su­je postup­nou ztrá­tu lid­ských návy­ků a poci­ty odlid­ště­ní, absur­di­ty a hle­dá­ní nové­ho způ­so­bu bytí hlav­ní­ho hrdi­ny. Obrovský brouk či chro­bák již nedo­ká­zal při­jí­mat potra­vu jako dří­ve, ukrý­val se ve svém poko­ji, lezl po stě­nách a způ­so­bo­val zdě­še­ní. Řehoř, kdy­si živi­tel rodi­ny, se stá­vá nepo­třeb­ným bře­me­nem. Na kon­ci pří­bě­hu vysí­le­ný brouk umí­rá. Po jeho tiché smr­ti rodi­na pocí­tí úle­vu a začne plá­no­vat novou budouc­nost, jako by jeho exis­ten­ce byla pou­ze tíži­vou epi­zo­dou jejich živo­ta.

Charakteristika „kafkovského“ díla

Příběh zachy­cu­je hlu­bo­ké poci­ty izo­la­ce, odci­ze­ní a odlid­ště­ní, stej­ně jako motiv viny a ztrá­ty lid­ské důstoj­nos­ti. Žánrově jde o exis­ten­ci­ál­ně ladě­nou nove­lu s prv­ky absur­di­ty. Dílo zob­ra­zu­je situ­a­ci, v níž člo­věk ztrá­cí svou hod­no­tu ve spo­leč­nos­ti, jakmi­le pře­sta­ne plnit oče­ká­va­nou soci­ál­ní roli. Typicky „kaf­kov­ské“ dílo pro­vá­zí tís­ni­vá atmo­sfé­ra, pocit ohro­že­ní, bez­mo­ci a nepo­cho­pi­tel­né­ho svě­ta. U někte­rých čte­ná­řů neli­bé poci­ty zachá­ze­jí až do depre­siv­ní­ho ladě­ní. Styl Franze Kafky je věc­ný, úspor­ný a stro­hý, čímž kon­tras­tu­je s absur­di­tou zob­ra­zo­va­né situ­a­ce.

Proč právě hmyz?

Proměna v hmyz sym­bo­li­zu­je úpl­nou ztrá­tu lid­ské důstoj­nos­ti a spo­le­čen­ské hod­no­ty. Hmyz je bytost odpu­zu­jí­cí a odstr­ko­va­ná, což odrá­ží způ­sob, jakým začne rodi­na Řehoře vní­mat. Proměna tak zvi­di­tel­ňu­je Řehořovo odci­ze­ní, jeho pocit méně­cen­nos­ti i to, jak rych­le může člo­věk ztra­tit své mís­to ve spo­leč­nos­ti. Zároveň jde o absurd­ní situ­a­ci, kte­rá zdů­raz­ňu­je nesro­zu­mi­tel­nost svě­ta a lid­ské exis­ten­ce.

Pro koho je Proměna vhodná?

Vzhledem k tomu, že Kafka je „nároč­ný“ autor, kni­ha se nečte zce­la lehce, pro­to by se moh­la líbit čte­ná­řům, kte­ří se zají­ma­jí o exis­ten­ci­ál­ní téma­ta s prv­ky absur­di­ty. Dále oslo­ví pře­de­vším milov­ní­ky lite­ra­tu­ry zachy­cu­jí­cí hlu­bo­ké emo­ce, jako jsou např. vina, izo­la­ce či odlid­ště­ní. Na své by si moh­li při­jít ti, kdo v pří­bě­zích hle­da­jí sym­bo­li­ku. Dílo může oslo­vit i fanouš­ky cit­li­vé k absurd­ní­mu humo­ru a tra­gic­ké­mu roz­mě­ru lid­ské exis­ten­ce. Zřejmě zaujme všech­ny čte­ná­ře, kte­ří se rádi zamýš­le­jí nad lid­skou pova­hou a pod­sta­tou lid­ské exis­ten­ce.

Plusy a mínusy

Mnohými je Kafkovo dílo oce­ňo­vá­no, jiný­mi nepo­cho­pe­no a nepři­ja­to. Mezi plu­sy lze zařa­dit sil­nou myš­len­ku a nad­ča­so­vost díla, dále psy­cho­lo­gic­kou hloub­ku, sym­bo­li­ku a inter­pre­tač­ní boha­tost. Nevýhodou pro mno­hé může být typic­ká „kaf­kov­ská“ atmo­sfé­ra, zahr­nu­jí­cí exis­ten­ci­ál­ní tíseň, absur­di­tu a pocit ohro­že­ní, vytvá­ře­jí­cí sil­ný čte­nář­ský záži­tek. Absence kla­sic­ké­ho děje, stro­hý jazyk a nedo­sta­tek nadě­je pak umoc­ňu­je smut­ný až depre­siv­ní úči­nek na čte­ná­ře. Dílo se tak stá­vá pro mno­hé psy­chic­ky nároč­ným, nepo­cho­pi­tel­ným a nedo­ce­ně­ným.

Verdikt

Síla nove­ly Proměna spo­čí­vá v její nad­ča­so­vé sym­bo­li­ce a psy­cho­lo­gic­ké hloub­ce, zatím­co její tíži­vá atmo­sfé­ra a ote­vře­nost výkla­du mohou být pro někte­ré čte­ná­ře nároč­né. Proměna zvi­di­tel­ňu­je, jak spo­leč­nost hod­no­tí člo­vě­ka pod­le uži­teč­nos­ti. Proměna není pří­bě­hem o hmy­zu, ale o člo­vě­ku, kte­rý pře­stal být pro dru­hé potřeb­ný. Stává se tak podo­ben­stvím o odci­ze­ní a neu­přím­nos­ti. V psy­cho­lo­gic­ké rovi­ně lze pří­běh chá­pat jako vyho­ře­ní, depre­si či pocit méně­cen­nos­ti. Existenciální inter­pre­ta­ce uka­zu­je absur­di­tu exis­ten­ce a osa­mě­lost lid­ské­ho bytí. Další uvá­dě­ný výklad je gro­teska. Na čte­nář­ském por­tá­lu Databáze knih dosa­hu­je k dneš­ní­mu dni 77 %.

Osobnost Franze Kafky

Franz Kafka (3. čer­ven­ce 1883, Praha – 3. červ­na 1924, Kierling u Vídně) byl němec­ky píší­cí spi­so­va­tel židov­ské­ho půvo­du, jehož dílo pat­ří k nej­vliv­něj­ším tex­tům 20. sto­le­tí. Jeho romá­ny a povíd­ky zachy­cu­jí poci­ty odci­ze­ní, byro­kra­tic­ké­ho útla­ku a exis­ten­ci­ál­ní úzkos­ti moder­ní­ho člo­vě­ka. Kafka se naro­dil do asi­mi­lo­va­né židov­ské rodi­ny v Praze, teh­dy sou­čás­ti Rakousko-Uherska. Otec, Hermann Kafka, byl auto­ri­ta­tiv­ní obchod­ník, s nímž měl Franz celo­ži­vot­ní kon­flikt, popsán v dopi­se Brief an den Vater (Dopis otci). Matka Julie Löwyová pochá­ze­la z rodi­ny vzdě­la­ných obchod­ní­ků. Tato napja­tá rodin­ná dyna­mi­ka sil­ně ovliv­ni­la jeho tvor­bu. Vystudoval prá­va na Německé čás­ti Karl-Ferdinandovy uni­ver­zi­ty a pra­co­val v Dělnické úra­zo­vé pojiš­ťov­ně pro Království čes­ké. Úřednická ruti­na ho vyčer­pá­va­la a psa­ní se pro něj sta­lo úto­čiš­těm. Mnoho děl vzni­ka­lo v noci, po pra­cov­ních hodi­nách. Jeho styl se vyzna­ču­je pros­tým jazy­kem, absurd­ní logi­kou a exis­ten­ci­ál­ním napě­tím. Proměna (1915) líčí pro­mě­nu člo­vě­ka v hmyz jako meta­fo­ru odci­ze­ní, zatím­co Proces (1925) a Zámek (1926) zob­ra­zu­jí mar­ný boj jed­not­liv­ce s nepo­cho­pi­tel­nou mocí. Díla byla vět­ši­nou vydá­na až po auto­ro­vě smr­ti, přes­to­že Kafka žádal jejich spá­le­ní. Brod jeho přá­ní nespl­nil, čímž zajis­til jejich zacho­vá­ní a svě­to­vou slá­vu. Kafka byl pla­chý, ale cit­li­vý inte­lek­tu­ál. Měl něko­lik snou­be­nek (Felice Bauerová, Julie Wohryzek, Milena Jesenská) a posled­ní léta sdí­lel s Dorou Diamant. Zajímal se o sio­nis­mus i o mystic­ké smě­ry judais­mu. Zemřel na tuber­ku­ló­zu v roce 1924, v pou­hých čty­ři­ce­ti letech. Pojem „kaf­kov­ský“ ozna­ču­je situ­a­ce absurd­ní­ho odci­ze­ní a byro­kra­tic­ké moci. Kafka inspi­ro­val moder­ní auto­ry od Albert Camus po Gabriel García Márquez. Jeho dílo se čte na všech kon­ti­nen­tech a zůstá­vá sym­bo­lem moder­ní­ho člo­vě­ka tvá­ří v tvář nepo­cho­pi­tel­né rea­li­tě.