Sylvia / Sylvie

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Co dělat, když se s tím, koho milu­je­te, nedá žít?

Píše se rok 1956. Sylvia Plath stu­du­je na pres­tiž­ní ang­lic­ké uni­ver­zi­tě v Cambridgi a píše své prv­ní lite­rár­ní poku­sy. Potkává zde bás­ní­ka Teda Hughese a zro­dí se osu­do­vá lás­ka, kte­rá Sylvii pro­vá­zí celý život. I Ted zpr­vu sil­ně pod­lé­há roman­tic­ké­mu vzta­hu s ženou, kte­rá rozu­mí jeho prá­ci a obdi­vu­je ji, ale po sňat­ku se lec­cos změ­ní. Sylvia chce ode­jít za mat­kou do Spojených stá­tů, Ted dává před­nost živo­tu v Anglii, a navíc se vra­cí ke svým sta­ro­mlá­de­nec­kým návy­kům. Psychicky nevy­rov­na­ná Sylvia nedo­ká­že nevě­ry milo­va­né­ho muže při­jmout, ale záro­veň ho do nich vhá­ní. Útěchu hle­dá v poezii a ve vlast­ní tvor­bě, píše sbír­ku Ariel, kte­rá dnes pat­ří ve Velké Británii k nejčte­něj­ším, ale sen o štěs­tí se roz­plý­vá… (ofi­ci­ál­ní text dis­tri­bu­to­ra)

Umělci to nemí­va­jí v živo­tě snad­né, ale to ani jejich blíz­cí. Sylvia Plath to měla o to těž­ší, že se naro­di­la v době, kdy spo­leč­nost stá­le ješ­tě pova­žo­va­la pro ide­ál­ní insta­la­ci ženy pro­stor mezi koléb­kou a plot­nou. Sylvia to všech­no chtě­la – a k tomu ješ­tě něco navíc. Potřeba tvo­řit byla jejím moto­rem, nárož­ním kvá­d­rem její­ho živo­ta man­žel Ted Hughes.

Někdy mám sen o stro­mě a ten strom je můj život.
Jedna větev je muž, za kte­ré­ho se pro­vdám, a vět­vič­ky jsou mé děti.
Další větev je moje budouc­nost spi­so­va­tel­ky a kaž­dý list je báseň.
Další větev je záři­vá aka­de­mic­ká kari­é­ra.
Ale když tam sedím a sna­žím se vybrat si,
lis­ty začnou hněd­nout a pada­jí,
až je ten strom úpl­ně holý.

Na začát­ku fil­mu vidí­me mla­dou Sylvii jako stu­dent­ku s bás­nic­ký­mi ambi­ce­mi, pro kte­ré však nema­jí vyda­va­te­lé ani kri­ti­ci vel­ké pocho­pe­ní. Zlom v jejím živo­tě nastá­vá, když na jed­nom večír­ku potká bás­ní­ka Edwarda „Teda“ Hughese. Tímto setká­ním se začí­ná psát jeden z nej­vět­ších milost­ných pří­bě­hů dva­cá­té­ho sto­le­tí, ale také rodin­ná tragé­die antic­kých roz­mě­rů.

Sylvia byla Američanka, Ted Angličan. Setkání Teda se Sylviinou matin­kou a její­mi afek­to­va­ný­mi pří­tel­ky­ně­mi by bylo samo o sobě úsměv­né, kdy­by se nad ním nevzná­šel stín vzpo­mín­ky na Sylviin nezda­ře­ný pokus o sebe­vraž­du, kte­rý v rod­ném domě usku­teč­ni­la o tři roky dří­ve. „Někteří chtě­jí, aby je našli. Ona nechtě­la. Jen zalez­la do té díry a chtě­la umřít,“ vyprá­ví Tedovi jeho nová tchy­ně a pro­sí ho: „Buďte na ni hod­ný. Vždycky.“

Sylvia tou­ži­la po smr­ti. Těžkým zra­ně­ním pro její křeh­kou psy­chi­ku byla smrt otce, kte­rou zaži­la v dět­ství a nikdy se s ní nedo­ká­za­la vyrov­nat. „Až do deví­ti let jsem byla sku­teč­ně šťast­ná,“ vyprá­ví Tedovi. „Držela jsem pohro­ma­dě. Pak mi umřel táta.“ Deprese neby­la u Sylvie kla­sic­kým pří­zna­kem nemo­ci, ale stá­lým sta­vem mys­li. Po jed­nom z nezda­ře­ných poku­sů o sebe­vraž­du a poby­tu v psy­chi­at­ric­ké léčeb­ně (kte­rý poz­dě­ji popsa­la v romá­nu Pod skle­ně­ným zvo­nem) posta­vi­la svůj dal­ší život na tvůr­čím pro­ce­su a milo­va­ném man­že­lo­vi. (Zatímco ve sku­teč­ném živo­tě byl pro Sylvii náhrad­ní otcov­skou figu­rou Ted Hughes, ve fil­mu ji před­sta­vu­je chá­pa­jí­cí postar­ší sou­sed (Michael Gambon), u kte­ré­ho stá­le labil­něj­ší hrdin­ka hle­dá úto­čiš­tě.) Pečeti smr­ti se však už nezba­vi­la. Není prav­dou, že to neú­spěš­ní sebe­vra­zi podru­hé nezku­sí. Někteří udě­la­jí přes­ně tolik poku­sů, koli­ka je tře­ba. „Nechci víc než tem­no­tu. Temnotu a ticho.“

V prv­ní fázi man­žel­ství se Sylvia sna­ží plnit roli man­žel­ky, jak nej­lé­pe dove­de. Pečuje o domác­nost i o Teda, a namís­to vlast­ní tvor­by mu pomá­há s jeho. Během roman­tic­kých líbá­nek pro­ží­vá hlu­bo­kou tvůr­čí kri­zi. „Vyjedeš si na kole a máš epos v hexa­me­t­rech. Já zased­nu k psa­ní a pak mám kolá­čů na pro­dá­vá­ní,“ říká trp­ce Tedovi, kte­rý je na vrcho­lu tvůr­čích sil. Ani návrat do všed­ní­ho živo­ta nepři­ne­se zlep­še­ní. Pro pře­cit­li­vě­lou Sylvii je těž­ké být man­žel­kou úspěš­né­ho muže, kte­ré­ho oble­tu­jí jiné ženy. Poté, co se spo­lu s Tedem pře­stě­hu­jí do Londýna, situ­a­ce se zdán­li­vě uklid­ní. Ted vyu­ču­je na uni­ver­zi­tě, do rodi­ny při­bu­de dcer­ka Frieda, a Sylvii vyjde prv­ní (a za živo­ta jedi­ná) bás­nic­ká sbír­ka The Colossus. Přijetí je však poně­kud roz­pa­či­té a mla­dé stu­dent­ky se oko­lo Teda rojí stej­ně jako v Americe.

Sylviiny záchva­ty žár­li­vos­ti se nezlep­ší ani poté, co se s Tedem odstě­hu­jí na ang­lic­ký ven­kov. Zde totiž její pode­zře­ní začnou mít kon­krét­ní podo­bu krás­né Assie Wevill (Amira Casar). Po naro­ze­ní syna Nicholase se situ­a­ce vyhro­tí nato­lik, že Ted rodi­nu opus­tí. Sylvia, zba­ve­na život­ní opo­ry, ale i sží­ra­vé­ho bře­me­ne žár­li­vos­ti, se učí stát na vlast­ních nohách. V čas­ných ran­ních hodi­nách horeč­na­tě píše, přes den se sta­rá o děti. V tom­to obdo­bí vzni­ka­jí její nej­lep­ší bás­ně, v nichž se syro­vým způ­so­bem a drs­ný­mi slo­vy zpo­ví­dá z nej­vět­ších boles­tí své zra­ně­né duše. „Mám oprav­du pocit, že skr­ze mě mlu­ví Bůh.“

U někte­rých uměl­ců kri­ze inven­ci pod­po­ru­je, u jiných ubí­jí. Sylvia tvr­dí: „Vlastně jsem šťast­ná jako nikdy. Nikdy mi to tak nepsa­lo… když je pryč, jsem vol­ná. Konečně můžu tvo­řit.“ Při živo­tě ji však nedr­ží jen psa­ní, ale také nadě­je, že se jí Ted jed­no­ho dne vrá­tí. Ví, že ji man­žel milu­je, neu­vě­do­mu­je si však, že kvů­li její labi­li­tě není pro Teda život s ní sne­si­tel­ný. Když se pak dozví­dá, že Assia čeká Tedovo dítě, napo­sle­dy si sáh­ne na život.

Nejen ze závě­ru, ale i z celé­ho fil­mu mi bylo smut­no, zvlášť v kon­tex­tu s tím, jaký by osud ostat­ních čle­nů rodi­ny, včet­ně Assie a její­ho dítě­te. Rozuměla jsem Sylviině dile­ma­tu mezi tou­hou polo­žit své schop­nos­ti na oltář lás­ky a potře­bou tvo­řit, cíti­la jsem ale i s Tedem, jehož cho­vá­ní se vzhle­dem k Sylviině neu­stá­le kolí­sa­jí­cí dušev­ní rov­no­vá­ze pohy­bu­jí­cí se od depre­se k hys­te­rii dá v zása­dě pocho­pit. Byla ženou jeho živo­ta, stej­ně jako byl on pro ni osu­do­vým mužem – u něj však zví­tě­zil pud sebezá­cho­vy.

Sylvia je zruč­ně nato­če­ný a vizu­ál­ně vel­mi zda­ři­lý sní­mek. (Nenechte se mýlit pře­ba­lem, se kte­rým šel film do čes­ké dis­tri­buce – nejde o žád­nou čer­ve­nou kni­hov­nu.) Gwyneth Paltrow v hlav­ní roli je Sylvii sku­teč­ně vel­mi podob­ná a díky Danielu Craigovi není z posta­vy Teda Hughese plo­chý fil­mo­vý padouch, kte­rý nechá man­žel­ku napo­spas vnitř­ním démo­nům, ale člo­věk, kte­ré­ho život posta­vil před neře­ši­tel­nou otáz­ku co dělat, když se s tím, koho milu­je­te, nedá žít?

----

Drama/Romantický/Životopisný

Velká Británie 2003

Režie: Christine Jeffs

Hudba: Gabriel Yared

Hrají: Gwyneth Paltrow, Daniel Craig, Jared Harris, Amira Casar, Robyn Malcolm, Michael Gambon, Blythe Danner, Sam Troughton, Theresa Healey, Alison Bruce

Zdroj: http://www.moviemartyr.com, http://www.film.com, http://www.listal.com