Temná energie - Juli Zeh

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Kniha Temná ener­gie od němec­ké autor­ky Juli Zeh je výbor­ným dílem. To je pros­tě fakt, o kte­rém nehod­lám dis­ku­to­vat.

To jen tak na úvod, abychom si ujas­ni­li pra­vi­dla hry a hrá­li fair-play.

Žánrově bychom ten­to román moh­li zařa­dit do kate­go­rie detek­tiv­ních pří­bě­hů. Temná ener­gie je však detek­tiv­kou pou­ze zdán­li­vě. V zása­dě se jed­ná o kni­hu, jejíž hlav­ní devi­zou je zkou­má­ní dvou posto­jů k živo­tů, kauzál­ní­ho (kte­rý zastá­vá vědec Oskar) a multi-světové inter­pre­ta­ce (kte­rou zastá­vá vědec Sebastian). Jen tak mimo­cho­dem se sta­ne zlo­čin (vraž­da a také únos) a do pří­bě­hu se vlo­ží komi­sař Schilf a jeho býva­lá stu­dent­ka Rita Skura (krás­né jmé­no, ne?). Právě komi­sař Schilf mi při­jde jako hlav­ní plus romá­nu a nej­lep­ší posta­va z kni­hy vůbec. Má poměr­ně zvlášt­ní meto­dy, jed­ná se o jakousi kom­bi­na­ci inspek­to­ra Colomba a agen­ta FBI Coopera (toho z Twin Peaks). Své pří­pa­dy řeší s dopo­mo­cí intu­i­ce, a to tak, že se pokou­ší číst „zdro­jo­vý kód svě­ta“. Zajímavé.

Čtenář od začát­ku ví, kdo je vrah a v prů­bě­hu kni­hy mu i cel­kem brzo dojde, kdo sto­jí „v poza­dí“ vše­ho. O odha­lo­vá­ní zlo­čín­ců tato kni­ha sku­teč­ně není. Spíše se zamě­řu­je na popis situ­a­cí (mimo­cho­dem, vel­mi ori­gi­nál­ně), kte­rý při­po­mí­ná náhled z pta­čí per­spek­ti­vy na celý děj. Koneckonců ptá­ci jsou pro kni­hu nesmír­ně důle­ži­tí, samot­ný poli­cis­ta Schilf nosí vej­ce jed­no­ho z nich v hla­vě. Zdá se vám to pop­né? Ale kde­že, zas tak šíle­né to není... Ptačí per­spek­ti­vě hod­ně pomá­há i to, že v ději se nevy­sky­tu­je pří­mo žád­ná hlav­ní posta­va, těch „hlav­něj­ších“ tu je něko­lik a kaž­dá ma vyčle­ně­nou svo­ji část pří­bě­hu.

Ani ten nej­ge­ni­ál­něj­ší vědec nemá poně­tí, proč jabl­ko padá sho­ra dolů, a tuhle nevě­do­most nazý­vá gra­vi­ta­ce. Také náho­da je tako­vá nálep­ka. Možná taky déjá-vu a intu­i­ce. Neuchopitelné je zachy­ce­no pojme­no­vá­ním. Myslíte si, že deva­de­sát devět pro­cent všech poj­mů je jen tako­vá nálep­ka? Máte prav­du. Kdybych měl spo­jit všech­ny vědy v jed­nu jedi­nou, vznik­lo by něco, co už dlou­ho exis­tu­je: jazyk.