Tenkrát v Hollywoodu

(zatím nehodnoceno)

Loading...

O FILMU

Snímkem Tenkrát v Hollywoodu Quentin Tarantino pokra­ču­je ve svém tvůr­čím vývo­ji a sna­ze divá­ky pře­kva­po­vat. Ačkoliv v tom­to sním­ku nalez­ne­me všech­ny kla­sic­ké prv­ky Tarantinových fil­mů – zce­la ori­gi­nál­ní pří­běh se svě­ží­mi posta­va­mi, pre­zen­to­va­ný bra­vur­ní­mi fil­mo­vý­mi tech­ni­ka­mi – je devá­tý film toho­to sce­náris­ty a reži­sé­ra také revo­luč­ní. Jedná se o pří­běh vysta­vě­ný na pozo­ru­hod­ných posta­vách, kte­ré řeší pro­blémy vyplý­va­jí­cí z nena­pl­ně­ných oče­ká­vá­ní, jimž jsme v prů­bě­hu naše­ho živo­ta nuce­ni čelit všich­ni. V Hollywoodu je ten­to pro­blém o to dra­ma­tič­těj­ší, že zde výji­meč­ný úspěch i napros­tý neú­spěch spo­lu­exis­tu­jí bok po boku. To ve fil­mu Tenkrát v Hollywoodu pla­tí obraz­ně i doslov­ně.

Snímek, ve kte­rém se na fil­mo­vých plát­nech spo­leč­ně zno­vu obje­vu­jí dvě vel­ké hvězdy sou­čas­né kine­ma­to­gra­fie, je zástup­cem kla­sic­ké kine­ma­to­gra­fie. Jedná se o sku­teč­ně ori­gi­nál­ní sní­mek ve svě­tě plném pokra­čo­vá­ní a super­hr­di­nů.

V pří­bě­hu, kte­rý se ode­hrá­vá v roce 1969, Tarantino oži­vu­je dobu a mís­ta obdo­bí, kte­ré bylo pro jeho tvor­bu napros­to zásad­ní a kdy se vše – Spojené stá­ty, Los Angeles, hie­rar­chie herec­kých hvězd v Hollywoodu a dokon­ce i fil­my samot­né – nachá­ze­lo na pome­zí a nikdo neměl tuše­ní, co se bude dít dál. V mno­ha ohle­dech zde tak může­me nalézt para­le­ly s udá­lost­mi, kte­ré se ode­hrá­va­jí v Hollywoodu dnes.

V cen­t­ru veš­ke­ré­ho dění toho­to sním­ku se oci­tá Rick Dalton v podá­ní Leonarda DiCapria. Rick byl v pade­sá­tých letech a na počát­ku let šede­sá­tých hvězdou úspěš­né­ho tele­viz­ní­ho seri­á­lu Bounty Law, ale jeho pře­rod ve fil­mo­vou hvězdu, kte­rý mu všich­ni před­po­ví­da­li, nikdy nena­stal. Nyní, kdy Hollywood začí­ná být ovliv­ňo­ván kul­tu­rou hip­pies, se Rick obá­vá toho, že mu ujel vlak – a pře­mýš­lí, zda by měl ješ­tě šan­ci to změ­nit. „Rick Dalton je pro­duk­tem pade­sá­tých let – je nad­sa­ze­ným hrdi­nou tele­viz­ních seri­á­lu pade­sá­tých let – ale časy se mění a jemu se jeho nadě­je roz­plý­va­jí před oči­ma,“ říká DiCaprio. „S Quentinem jsme pří­běh Ricka Daltona vní­ma­li jako pří­běh něko­ho, kdo má cho­rob­ně níz­ké sebe­vě­do­mí – nedo­ká­že být vděč­ný za situ­a­ci, ve kte­ré se nachá­zí, ani za pri­vi­le­gia, kte­rých se mu již dosta­lo. Neustále tou­ží po něčem více.“

Po Rickově boku nalez­ne­me Cliffa Bootha, býva­lé­ho váleč­né­ho hrdi­nu, kte­rý je nyní Rickovým kaska­dé­rem a kte­ré­ho si zahrál Brad Pitt. Jak se jejich spo­leč­ná kari­é­ra postup­ně roz­ví­je­la a narůs­ta­li obtí­že, se kte­rý­mi se muse­li vypo­řá­dat, moh­li se vždy spo­leh­nout jeden na dru­hé­ho. Cliff opa­ko­va­ně pro­ká­zal svou loa­ja­li­tu vůči Rickovi, a nao­pak – jsou si navzá­jem jedi­nou sku­teč­nou rodi­nou, kte­rou oba mají. „Naše posta­vy vychá­ze­jí ze vzta­hu her­ce a jeho kaska­dé­ra – teh­dy bylo mno­hem běž­něj­ší, že spo­lu tyto dvo­ji­ce strá­vi­ly tře­ba i celou kari­é­ru,“ popi­su­je Pitt. „Rozebírali jsme napří­klad vztah Stevea McQueena a Buda Ekinse, jejichž spo­lu­prá­ce byla veli­ce význam­ná pro sní­mek Velký útěk, a hovo­ři­li jsme také o Burtovi Reynoldsovi a Halovi Needhamovi. Vlastně jsme měli mož­nost si o tom pro­mlu­vit pří­mo s Burtem, což bylo sku­teč­ným potě­še­ním. Dříve bylo pou­to mezi her­cem a kaska­dé­rem mno­hem sil­něj­ší – v sou­čas­nos­ti je vše mno­hem krát­ko­do­běj­ší. Cliff a Rick se na sebe navzá­jem sku­teč­ně výraz­ně spo­lé­ha­jí. Období bez prá­ce může být čas­to nároč­něj­ší než prá­ce samot­ná, tak­že bylo veli­ce důle­ži­té mít pří­te­le, part­ne­ra. To ostat­ně pla­tí i dnes.“

V blíz­kos­ti DiCapria a Pitta v rolích Ricka a Cliffa na jejich pou­ti nalez­ne­me smě­si­ci sku­teč­ných i fik­tiv­ních postav v podá­ní těch nej­vy­bra­něj­ších her­ců sou­čas­nos­ti: Al Pacino ztvár­nil Marvina Schwarzse, herec­ké­ho agen­ta ve výsluž­bě, kte­ré­mu uča­ro­va­ly ital­ské wes­ter­ny, Kurt Russell v roli Randyho, vedou­cí­ho kaska­dér­ské­ho týmu, Dakota Fanning se obje­vu­je v roli Squeaky, člen­ky Mansonovy Rodiny, a Margot Robbie v roli Sharon Tateové, ide­a­li­zo­va­né naiv­ní dív­ky, kte­rá je sho­dou okol­nos­tí Rickovou sou­sed­kou. Je man­žel­kou Romana Polanskiho, jehož sní­mek Rosemary má děťát­ko z něj uči­nil nej­vy­hle­dá­va­něj­ší­ho reži­sé­ra v Hollywoodu. Jejich jmé­na jsou tak na sezna­mu hos­tů kaž­dé­ho večír­ku a uží­va­jí si hvězd­né­ho živo­ta.

„Rick Dalton žije ved­le Romana a Sharon a jsme pro něj napros­to nedo­sa­ži­tel­ní,“ popi­su­je Robbie. „Všechno to, o čem se domní­vá, že po tom tou­ží – sku­teč­né srd­ce Hollywoodu a všech­na ta slá­va a luxus, kte­rá k němu pat­ří – má na dosah ruky, a při­tom tak nepřed­sta­vi­tel­ně dale­ko.“

Pro Tarantina byly tyto posta­vy nejen fas­ci­nu­jí­cí samy o sobě, ale zají­ma­ly ho také tím, že před­sta­vo­va­ly tři úrov­ně Hollywoodu. „V tom­to měs­tě mohou všich­ni tihle lidé žít pří­mo ved­le sebe,“ vysvět­lu­je Tarantino. „Možnost tohle obdo­bí fil­mo­vé his­to­rie a tuhle éru Los Angeles a Hollywoodu se vše­mi těmi růz­ný­mi vrst­va­mi oprav­du pro­zkou­mat – ta mě na celém tomhle sním­ku při­ta­ho­va­la nej­ví­ce.“

Toto pro­stře­dí a obdo­bí ale Tarantina oslo­vu­je také na osob­ní úrov­ni. „Tenhle film je pro mě do jis­té míry vzpo­mín­ko­vý,“ říká. „V roce 1969 jsem žil v Los Angeles County, v Alhambře. Pamatuji si, jaké fil­my se pro­mí­ta­ly v kinech, co se vysí­la­lo v tele­vi­zi, jak celo­stát­ní, tak míst­ní. Vzpomínám si na dět­ské mode­rá­to­ry z té doby, pama­tu­ji si, že horo­ro­vé fil­my uvá­děl Seymour. Pamatuji si, že všu­de hrá­lo rádio KHJ – lidé ho poslou­cha­li i v autech: neby­lo to tak, že bys­te rádio pře­la­ďo­va­li a vyhle­dá­va­li něja­kou kon­krét­ní pís­nič­ku, pros­tě jste měli rádio nala­dě­né na jed­nu sta­ni­ci a pouš­tě­li ho co nej­víc nahlas, a když došlo na rekla­my, tak jste ho neztlu­mi­li, pros­tě jste je pře­kři­če­li. Do jis­té míry pro mě byla prá­ce na tom­to fil­mu zábav­ná tím, že jsem se zou­fa­le sna­žil vyba­vit si co nej­ví­ce detai­lů a vzpo­me­nout si, jaké to teh­dy bylo.“

„Tento sní­mek je z pohle­du celé­ho Quentinova díla veli­ce uni­kát­ní a je také jeho neje­mo­ci­o­nál­něj­ším fil­mem,“ míní pro­du­cent David Heyman. „Svým způ­so­bem se tu ohlí­ží­me na to, co jeho tvor­bu ovliv­ni­lo a na fil­my, kte­ré se mu líbi­ly, na obdo­bí, ve kte­rém vyrůs­tal a kte­ré ho pomá­ha­lo utvá­řet – jed­ná se o vyzná­ní lás­ky kla­sic­ké­mu Hollywoodu. Ale scé­nář fil­mu mi při­šel veli­ce dojem­ný. Ano, byl vtip­ný, byl i napí­na­vý. Ale ve své pod­sta­tě se jed­ná o veli­ce cit­li­vý pří­běh o jed­nom přá­tel­ství.“

„Jedním z fak­to­rů, díky kte­rým je tenhle film tak výji­meč­ný, je mož­nost sle­do­vat herec­ký kon­cert Lea a Brada,“ dodá­vá pro­du­cent­ka Shannon McIntosh, kte­rá s Tarantinem na růz­ných pozi­cích spo­lu­pra­cu­je již něko­lik dese­ti­le­tí. „Oba se do svých postav doko­na­le vží­va­jí a ztě­les­ňu­jí je způ­so­bem, kte­rý ve vás vyvo­lá­vá pocit, že se jed­ná o čle­ny vaší rodi­ny. Pro nás, kte­ří jsme si zami­lo­va­li natá­če­ní fil­mů, to je veli­ce důvěr­né téma, pro­to­že prá­vě tohle je ve finá­le pod­sta­tou téhle prá­ce: spo­lu­prá­ce se vše­mi těmi lid­mi a budo­vá­ní přá­tel­ství, kte­rá pře­tr­vá­va­jí po celý život.“

Filmy o tako­vých­to důvěr­ných vzta­zích a pří­le­ži­tos­ti k obsa­ze­ní postav při­po­mí­na­jí­cích Butche Cassidyho a Sundance Kida jsou v moder­ním Hollywoodu vzác­né, tak­že bylo tře­ba, aby pří­běh obou hlav­ních hrdi­nů byl sku­teč­ně veli­ce sil­ný. „Zkoušel jsem něko­lik růz­ných vari­ant pří­bě­hu a ve finá­le jsem dospěl k závě­ru, že nechci, aby se jed­na­lo o něja­ké melod­ra­ma,“ popi­su­je Tarantino. „Chtěl jsem, aby se jed­na­lo o tři pozo­ru­hod­né dny jejich živo­ta v Los Angeles, a záplet­ka v prů­bě­hu těch tří dní postup­ně gra­du­je, až dosáh­ne kri­tic­ké­ho bodu.“

Protože film smě­řu­je k pře­kva­pi­vé­mu vyvr­cho­le­ní, žáda­jí tvůr­ci fil­mu novi­ná­ře, kte­ří sní­mek na fes­ti­va­lu v Cannes již vidě­li, aby se vyhnu­li zmín­kám o kon­krét­ních detai­lech, zejmé­na co se týče vyvr­cho­le­ní jed­not­li­vých dějo­vých linií, kte­ré by moh­ly zka­zit záži­tek fil­mo­vým divá­kům před­tím, než bude film vůbec uve­den do kin. Úsilí vyhnout se pro­zra­ze­ní spe­ci­fic­kých sku­teč­nos­tí o fil­mu je před­po­kla­dem pro to, aby fil­mo­ví tvůr­ci moh­li i v budouc­nu pod­po­ro­vat fes­ti­va­lo­vé pro­jek­ce před samot­nou pre­mi­é­rou fil­mů. Děkujeme.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře