Načítám počet zobrazení...
Film The Circle (vzniklý v koprodukci USA a Spojených arabských emirátů, natočený podle stejnojmenné knižní předlohy, s Emmou Watson v hlavní roli) je dystopické drama odehrávající se v nedaleké budoucnosti (nebo možná v alternativní současnosti) a točící se kolem pozoruhodné internetové firmy.
The Circle je firma vyvíjející nové technologie, mezi něž se řadí sledovací čipy, miniaturní kamery i rozšířená sociální síť, jejímž primárním zájmem je naprostá transparentnost jejích uživatelů. Globálním cílem firmy je transparentnost všech obyvatel v USA a ve světě, včetně vysoce postavených orgánů, aby mohla být nastolena naprostá demokracie, následovaná vizí světa bez válek, nemocí, lží a bez tajemství (protože mít před někým tajemství je to samé jako lhát, což je to samé jako spáchat zločin). Toto se divák ve filmu pomaličku dozvídá v úvodních čtyřiceti minutách, čekaje na zápletku.
Mae (Emma Watson) je ambiciózní a snaživá, takže když dostane příležitost pracovat pro společnost The Circle, je to jako splněný sen (představte si, že byste měli možnost pracovat třeba pro Google nebo tak něco). Práce je dobře placená, v příjemném, kreativním a klidném prostředí, včetně mnoha zaměstnaneckých zájmových skupin, víkendových oslav, plně hrazené zdravotní péče a dalších benefitů. Všichni kolegové jsou usměvaví, přátelští, politicky korektní a otevření a zakladatel společnosti Bailey (Tom Hanks) je všemi milovaný pokrokový vizionář a pohodář.
Mae pracuje sice jen na zákaznické podpoře, ale po čase (asi v polovině filmu) se náhodou dostane do hledáčku Baileymu, který v ní objeví novátorský potenciál a udělá z ní prvního plně transparentního člověka na světě – což obnáší neustálé nošení osobní kamery, která neustále nahrává veřejně dostupný záznam všeho, co Mae ve svém životě prožije, řekne nebo udělá. Stane se díky tomu známou osobností, leč její rozhodnutí zapojit se do takového experimentu začne mít negativní důsledky na její rodiče, přátele a nakonec i na ni samotnou.
Film The Circle natočil a spolunapsal režisér James Ponsoldt (Kouzlo přítomného okamžiku), s nímž na scénáři spolupracoval autor románové předlohy Dave Eggers, ten samý spisovatel, který napsal i knižní předlohu nedávného snímku Hologram pro krále (kde také hrál Tom Hanks). The Circle je však zjevně mnohem komplexnější a složitější materiál, který v podstatě působí tak, jak by asi působil román 1984, kdyby v něm George Orwell předpovídal existenci internetu, sociálních sítí a live streamů. Je v něm představena vize dystopického světa, jenž satiricky reflektuje současný technologický boom a moderní internetové trendy, jako jsou Facebook, YouTube, Instagram, Twitch, video Vlogy a podobně (postava Baileyho je zas zjevně inspirovaná Stevem Jobsem). Zároveň je v něm popisováno, jak by mohlo lidstvo dopadnout, kdyby se tyto trendy posunuly ještě o pár kroků dál.
Mnoho technologických vychytávek sice zní prospěšně a užitečně (stovky skrytých kamer na každém rohu kvůli bezpečnosti, využívání uživatelské komunity k hledání zločinců na útěku…), leč pointa tkví v tom, že se s nimi krůček po krůčku omezuje osobní svoboda až do té míry, kdy svoboda i soukromí jednotlivce zcela zanikají a jsou nahrazeny onou úplnou transparentností, kdy všechno je veřejně přístupné pro všechny. Tuto myšlenku se film snaží sdělit divákovi a ukázat, že je to špatně, a že bychom něco takového neměli dopustit. Nicméně to dělá hrozně povrchně, manipulativně a hloupě, prostřednictvím nevěrohodných scén a podivně motivované hlavní hrdinky, s níž lze jen těžko sympatizovat.
Mae totiž není žádná silná individuální osobnost, která by se rozhodla proti firmě a jejím zvráceným praktikám vzepřít, ale naopak se nejprve stane jednou z davu (jednou ze zmanipulovaných ovcí) a nakonec se postaví do čela toho stáda a sama začne přicházet na nové inovativní způsoby, jak lidskou svobodu a právo na soukromí ještě více omezit. Jak pak má divák s takovou postavou vůbec sympatizovat? Na konci sice dojde k nějaké revoltě, ale to je opravdu dost pozdě (vyloženě tři minuty před závěrečnými titulky) a závěr filmu je mimo to strašlivě uspěchaný a v každém případě neuspokojivý.
Příliš tomu ani nepomáhá herecký projev Emmy Watson, která působí nevýrazně a jakoby neměla pořádně co hrát, což je dáno především tím, jak je její postava napsaná – jako důvěřivá a narcistní naivka, jejíž ambice a snaha o seberealizaci jí z hlavy dokonale vypudily jakékoli náznaky kritického myšlení. Když se např. dozví, že ve firmě se vyrábějí i speciální čipy na hlídání dětí, které se těm dětem implantují do kostí, tak se sice zprvu rozesměje nad tak absurdním nápadem, ale pak to okamžitě přijme a jde dál.
Podobně nemastný a neslaný je i Ellar Coltrane (Chlapectví) v roli Maeina kamaráda, který se marně snaží jejich přátelství posunout na intimnější úroveň. Za nejlepší lze nakonec ještě považovat Toma Hankse, který nepředvádí víc než očekávatelný standard, a nedávno zesnulého Billa Paxtona, jenž ztvárnil jako svou poslední filmovou roli otce hlavní hrdinky, trpícího roztroušenou sklerózou. Ani to ale není žádná sláva, což vede k pochybnostem o tom, jak vede režisér James Ponsoldt své herce.
Neuspokojivý je ostatně i děj. První hodinu se v podstatě jen seznamujete s hlavní hrdinkou, jejím zázemím a především s jejím pracovním prostředím, aniž by však došlo k čemukoli, co by šlo považovat za příběh (s výjimkou neurčitého naznačení, že šéfové firmy nemají úplně čestné záměry). K nějakým zvratům a zásadnějším událostem začne pořádně docházet až v poslední pětině filmu. Zdá se, že hlavní zápletka do té doby opravdu spočívá v tom, že si hlavní hrdinka připne na klopu videokameru…. A opět za to může to, že Mae skoro po celou dobu nepodniká nic podvratného, jen se zaslepeně veze po proudu. Film to bohužel degraduje ze společensko-technologické satiry do povážlivě mělké a fádní exkurze po high-tech kancelářích titulní firmy a přilehlých pozemcích.
Do nebe volající hloupost řady scén pak spočívá např. v tom, že máme věřit, že když se hlavní hrdinka převrátí s kajakem uprostřed noci na hustě zamlženém jezeře (nebo kde), tak ji do pěti sekund najde helikoptéra a zachrání ji před utonutím. Jen proto, že dvacet vteřin předtím projela kolem náhodné kamery, na jejíž záznam se zrovna shodou okolností díval náhodný pozorovatel tuleňů (v té mlze). Nebo že by někoho takový incident skutečně mohl inspirovat k dobrovolnému nepřetržitému nošení kamery, aby s ní mohl živě vysílat svůj každodenní všední život celému světu (kromě přestávek na toaletu). Nebo že by někoho sledování takového vysílání mohlo zajímat.
Vážně není nic špatného na tom, poukázat se vztyčeným prstem a s trochou varování na to, jak snadno lze manipulovat lidmi pod záminkou technologického pokroku a oslnit je všemožnými elektronickými a internetovými vymoženostmi do té míry, až se celí poblouznění rádi a bez námitek vzdají svých práv a vydají se do náruče Velkého bratra. Proč ne. Ale je třeba na to poukazovat chytře, a The Circle není chytrý film. Je povrchní a příběhově vyprázdněný a jen se tváří inteligentně, leč ve skutečnosti je plochý a stejně manipulativní jako to, před čím se snaží varovat.
Podívejte se na hodnocení The Circle na Kinoboxu.
