The Rolling Stones - Exile on Main St.

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Náš blog dnes při­ná­ší novou rubri­ku, ve kte­ré vám chce­me postu­pem času před­sta­vo­vat kul­tov­ní alba, pochá­ze­jí­cí vět­ši­nou z oblas­ti roc­ku nebo meta­lu. Věříme, že bude­te s naším výbě­rem spo­ko­je­ni. Své námit­ky nebo návrhy nám pro­sím piš­te do komen­tá­řů. Jako prv­ní kul­tov­ní album jsem si při­pra­vil oprav­do­vý skvost, album Exile on Main St., od jed­né z nej­lep­ších kapel všech dob, The Rolling Stones.

Toto dvojal­bum z roku 1972 je zají­ma­vé nejen svým hudeb­ním obsa­hem, ale i okol­nost­mi jeho vzni­ku. Bylo totiž nato­če­no v době, kdy kape­la muse­la opus­tit Británii a ode­jít do daňo­vé­ho „exi­lu“. Nahrávání alba tak pro­běh­lo z vět­ší čás­ti na pro­slu­ně­ném jihu Francie ve vile kyta­ris­ty Keitha Richardse. Těm, kte­ré by celý pří­běh zají­mal podrob­ně­ji, dopo­ru­ču­ji Richardsovu auto­bi­o­gra­fic­kou kni­hu: Life, kde si může­te pře­číst auten­tic­ké vzpo­nín­ky jed­no­ho z přímích akté­rů.

Zažít atmo­sfé­ru při nahráv­ní Exile on Main St. by chtěl zažít urči­tě kaž­dý hudeb­ní nad­še­nec.

Začátek sedm­de­sá­tých let byl pro kape­lu asi nej­ú­spěš­něj­ším obdo­bím v jejich dodnes trva­jí­cí kari­é­ře. Mimo „Exilu“, vyda­li totiž ješ­tě o rok dří­ve dal­ší vele­ú­spěš­né dílo Sticky Fingers. Svou for­mu však plně pro­ká­za­li prá­vě až na Exile on Main St. Z alba doslo­vá tryská ener­gie, ale i uvol­ně­nost. Skladby postrá­da­jí pře­hna­né hudeb­ní aranž­má a půso­bí syro­vě. Právě syro­vost a jed­no­du­chost začal roc­k’­n’roll v sedm­de­sá­tých letech ztrá­cet a stá­vat se pro­střed­nic­tvím artrocko­vých kapel něčím pře­hna­ně slo­ží­tým a nabubře­lým. Album obsa­hu­je vel­ké množ­ství pís­ní, kte­ré hra­jí Rolling Stones dodnes. Otevírá ho ryt­mic­ká píseň Rocks Off, se skvě­lým kyta­ro­vým rif­fem dru­hé­ho kyta­ris­ty Micka Taylora. Z dal­ších skla­deb vyber­me napří­klad Tumbling Dice nebo Shane a Light. Deska však nesto­jí jen na hitech, ale půso­bí nao­pak vel­mi kom­pakt­ně. Zajímavostí je, že ačko­li byla z počát­ku kri­ti­ky při­jí­má­na roz­pa­či­tě, je dnes pova­žo­vá­na patr­ně tím nej­lep­ším, co sku­pi­na kolem dua Jagger-Richards, kdy vytvo­ři­la. Dobové roz­pa­ky zapří­či­ni­la neob­vyk­lá smě­si­ce coun­t­ry, blu­e­su a roc­ku, kte­rá potře­bo­va­la v uchu poslu­cha­če dozrát a tepr­ve pak moh­la být plně doce­ně­na.

Já osob­ně řadím Exile on Main St. mezi nej­lep­ší hudeb­ní poči­ny všech dob.

Zdroj obráz­ků: rollingstone.com a wikipedia.org