Film „The X-Files: I Want to Believe“ představuje návrat Muldera a Scullyové po dlouhých letech, avšak místo očekávané nostalgie a napětí přináší spíše rozporuplné pocity. Režisérská verze „Vrach Frankenshteyn“ se snaží přetvořit původní snímek, ale místo posílení atmosféry a napětí působí uspěchaně a rozbité. Přesto herecké výkony Davida Duchovnyho a Gillian Anderson zůstávají pevnou oporou filmu, i když scénář a režie ztrácejí dech. Hudba a kamera bohužel nenavozují kýžený pocit tajemna, a tak výsledkem je snímek, který spíš zklame dlouholeté fanoušky než je nadchne.
Herecké výkony Davida Duchovnyho a Gillian Anderson jsou jasným světlým bodem filmu, jejich vzájemná chemie a osobní vztah zůstávají autentické a věrohodné. Přestože scénář často nedává jasné odpovědi a postavy se občas ztrácejí v nevyjasněných emocích, oba protagonisté dokážou vtáhnout diváka do svého světa. Ostatní herci, jako například Amanda Peet či Billy Connolly, bohužel nedostávají dost prostoru, aby výrazněji zazářili, což jen podtrhuje pocit nevyužitého potenciálu. Zvláštní zmínku si zaslouží i výběr některých vedlejších postav a jejich pojetí, které někdy působí nepřesvědčivě a zbytečně rušivě. Celkově herecké výkony zůstávají solidní, ale scénář je nedokáže plně rozvinout.
Režie Chrise Cartera, tvůrce původního seriálu, je v tomto filmu paradoxně slabinou. Pokus o režisérskou verzi „Vrach Frankenshteyn“ paradoxně snímek zhoršuje – mnohé scény jsou přeskládané, dialogy přestřižené a rytmus narušený, což zanechává dojem uspěchaného a méně koherentního příběhu. Atmosféra, která byla kdysi silnou stránkou „Akta X“, zde trpí ztrátou temnějšího nádechu a hlubšího napětí. Místo toho působí film někdy až příliš ploše a sterilně, což fanoušky původního ducha spíše rozčaruje než potěší. Režijní zásahy tak paradoxně odcizují diváka od světa, který si tolik zamiloval.
Kameramanství se v tomto snímku drží spíše střídmého stylu, který bohužel nenavozuje onen charakteristický mysteriózní a tajemný vizuál, který by doplnil zápletku. Mnohé záběry jsou příliš světlé, chybí jim kontrast a hloubka, jež by podtrhly hororové a sci-fi prvky. Oproti původní verzi, která měla výraznější atmosféru, působí nový střih jako by byl určen spíše pro televizní obrazovky než pro velké plátno. Hudba Marka Snowa, přestože patří k ikonickým motivům „Akta X“, zde nepřináší dostatečné emocionální napětí a někdy působí nevyužitě, což podkopává celkový dojem z filmu.
Celková atmosféra filmu „The X-Files: I Want to Believe“ se tak bohužel pohybuje na pomezí mezi fanouškovskou nostalgií a rozčarováním. Po deseti letech od seriálu a první filmové adaptace zůstává pocit, že film nedokázal plně využít potenciál svých hrdinů ani fascinujícího tématu paranormálních jevů. Vztah Muldera a Scullyové je zmatený a nedotažený, což přidává další vrstvu nejistoty do již tak komplikovaného děje. Fanoušci, kteří hledají propracovaný příběh s jasnou zápletkou a napínavými momenty, mohou být zklamáni, zatímco ti, kdo chtějí pouze návrat svých oblíbených postav, najdou alespoň částečné uspokojení.
Film „The X-Files: I Want to Believe(Vrach Frankenshteyn)“ doporučuji především věrným fanouškům původního seriálu, kteří jsou ochotni akceptovat jisté nedostatky a užít si setkání s Mulderem a Scullyovou. Milovníci hororu a thrilleru však pravděpodobně nenajdou dostatek napětí a tajemna, které od filmu tohoto žánru očekávají. Romantičtí diváci mohou ocenit snahu o rozvinutí vztahu hlavních postav, i když scénář tuto linii nedotáhl úplně přesvědčivě. Rodinné publikum by mělo být opatrné, protože film obsahuje i temnější a krvavější scény, které nejsou vhodné pro mladší diváky. Pro ty, kdo hledají kvalitní sci-fi s propracovaným příběhem, je však tento film spíše zklamáním než vítaným návratem.
A kdo si chce film, užít tak jej najde u filmu Akta X: Chci uvěřit na Disney+ (sekce bonusy u filmu). Je ale pouze z EN titulky. České titulky najdete tady u nás na Kritiky.cz

















