Toskánské dítě - příběh nenaplněné lásky

Hledáte román, kte­rý se ode­hrá­vá za vál­ky? Máte rádi dvě dějo­vé linie? Román Toskánské dítě je o nena­pl­ně­né lás­ce, o tajem­ství i zra­dě v jed­nom pří­bě­hu vás roz­hod­ně zaujme a nebu­de­te chtít pře­stat číst. 

Britský pilot Hugo Langley sesko­čí s padá­kem na posled­ní chví­li z hoří­cí­ho leta­dla kdy je celé Toskánsko oku­po­vá­no Němci a těž­ce se zra­ní. Má pora­ně­nou nohu a pře­ží­vá v roz­bom­bar­do­va­ném kláš­te­ře, kde se o něj cho­dí sta­rat míst­ní žena Sofie, kte­rá při­šla o své­ho man­že­la a vycho­vá­vá syna sama. Postupně za ním začne pra­vi­del­ně dochá­zet, nosí mu jíd­lo a poví­dá si s ním. Oba se do sebe zami­lu­jí. Jednoho dne, ale Sofie bez roz­lou­če­ní a slův­ka odjíž­dí pryč.

Píše se rok 1973 a Hugova dce­ra Joanna při­jíž­dí zaří­dit pohřeb své­ho otce, kte­rý zemřel za nevy­jas­ně­ných okol­nos­tí. Vrací se do roku 1944, doby, kdy řádi­la v těch­to mís­tech vál­ka. Postupně začne roz­plé­tat sled udá­los­tí, nalé­zá dopis, kte­rý je adre­so­va­ný Sofii, dív­ce, kte­rá o její­ho zra­ně­né­ho otce tak pečo­va­la a nako­nec zmi­ze­la. Joanna se potká­vá s mno­ha lid­mi, kte­ří o Sofii a jejím odjez­du nechtě­jí pří­liš mlu­vit. Dokáže Joanna navá­zat nit, kte­rou kdy­si někdo pře­tr­hl? Dozví se prav­du o svém otci? Jak to nako­nec vše dopad­ne? Najde Joanna sama sebe, vlast­ní identi­tu?

Román Toskánské dítě byl oprav­du nád­her­ný. Asi už postup­ně dospí­vám do věku, kdy milu­ji váleč­né romá­ny. Jsem moc ráda, že v této době nemu­sím žít a vážím si toho, co máme dnes. Ta nejis­to­ta, strach o své blíz­ké, chu­do­ba, ztrá­ta svých blíz­kých, nena­pl­ně­ná lás­ka, to vše zna­me­na­la vál­ka. V kni­ze jsem se lehce ztrá­ce­la a pro­ží­va­la s Hugem i Sofií ty nád­her­né chví­le, kdy spo­lu pro­mlou­va­li, drže­li jeden dru­hé­ho za ruku, i když je moh­li kdy­ko­li Němci obje­vit, ty spo­leč­ně strá­ve­né chví­le byly mno­hem sil­něj­ší, než ten strach z obje­ve­ní.

Tuto kni­hu k recen­zi jsem si vybra­la náho­dou. Zaujala mě ano­ta­ce a roz­hod­la jsem se si jí pře­číst.  Byla jsem zvě­da­vá, jak autor­ka zpra­co­va­la dvě dějo­vé linie. Rok 1944 a 1973. Nelituji toho­to kro­ku, jeli­kož jsem si čte­ní uži­la od začát­ku až do kon­ce. Rhys Bowen, autor­ka romá­nu Toskánské dítě mě nene­cha­la ani na chvi­lič­ku odpo­či­nout a muse­la jsem číst kaž­dou vol­nou chví­li. Chtěla jsem se dozvě­dět, jak to nako­nec vše dopad­ne.

Kniha má 384 stran a čte se veli­ce dob­ře. Na kon­ci kni­hy je uve­de­no něko­lik slov o autor­ce a podě­ko­vá­ní. Na kni­ze mě moc zau­ja­lo to, že autor­ka uved­la ves­ni­ci San Salvatore, kte­rá není na žád­né mapě, přes­to­že její popis je zalo­žen na tos­kán­ských osa­dách, kte­ré autor­ka navští­vi­la.

Několik slov o autor­ce:

Rhys Bowen je autor­kou best­selle­rů ze žeb­říč­ků New York Times: sérii detek­ti­vek Royal Spyness (Královská špi­on­ka), Molly Murphyová, Konstábl Evans, a dále best­selle­ru Panství Farleigh (2019). Získala cenu Agatha Award za nej­lep­ší román, byla nomi­no­vá­na na cenu Edgar Award tak­též za nej­lep­ší román a k tomu je drži­tel­kou mno­ha dal­ších oce­ně­ní a nomi­na­cí, její kni­hy mají vyni­ka­jí­cí recen­ze. Narodila se v ang­lic­kém Bathu, stu­do­va­la London University, vda­la se do rodi­ny s his­to­ric­ký­mi vazba­mi na krá­lov­skou rodi­nu a nyní trá­ví čas stří­da­vě v sever­ní Kalifornii a v Arizoně.

Autor: Rhys Bowen

Žánr: svě­to­vá belet­rie

Vydáno: 2019, Motto ve spo­leč­nos­ti Albatros media, Praha

Počet stran: 384

Vazba kni­hy: pev­ná s papí­ro­vým pře­ba­lem

ISBN 978-80-267-1644-0