Jméno Dannyho Boyla je zárukou přinejmenším velkého očekávání, v lepším případě potom kvalitní podívané. Ostatně to, že Boyle umí točit filmy dokázal nejenom oskarovým Milionářem z chatrče, ale i hororem 28 dní poté nebo kulturní modlou Trainspotting. Nebudu lhát, že pro Boylovy filmy mám slabost, a tak jsem taky měl od Transu značná očekávání.
Trans je film spíše Nolanovského ražení, jelikož je celý namotaný kolem schizofrenního vyprávění o Simona (James McAvoy), který pracuje jako historik umění v aukční síni. Tu poté přepadnou záhadní lupiči a nejcennější obraz ukradnou a při tom Simon přijde k úrazu hlavy, při kterém částečně ztratí paměť. Ovšem jak posléze zjistíme, Simon stihl malbu někam schovat a lupiči tedy ukradli pouze bohaprostý rám. A následuje jádro filmu, kdy si lupiči najmou psycholožku, aby pomocí hypnózy zjistila, kde je obraz ukryt.
Hlavní část filmu se tedy motáme v jednotlivých částech děje, kdy nevíme, co je skutečnost a co jen matení smyslů. To byl zjevně Boylův cíl – zmást diváka. Celé to vrhá veliký stín očekávání pro závěrečné rozuzlení, ovšem stín nedokáže skutečná pointa překročit a film jako celek působí jako bublina, která splaskla a nic po sobě nezanechala, protože podobně tolik po vás po zhlédnutí filmu zůstane.
Oproti Boylovým standardům je Trans neučesaný nevlastní synek. Třeba ve 127 hodinách dokázal milovaný Danny na minimálním ději vykouzlit úžasné emoce, ale tady se mu to zkrátka nedaří. Skoro bych stavění zápalu pro film přirovnal k Cimrmanovskému „Pěstování očekávání a následuje zklamání, pak znovu očekávání a zase zklamání“. Je tady jasně vidět, že Boyle dal větší porci času a úsilí do úvodního zahajovacího ceremoniálu olympijských her, protože v Transu zkrátka tenhle hvězdný režisér nebyl víc jak z poloviny. Což je škoda.
Na druhou stranu je Trans snímkem určitě zajímavým a říkajícím si o určitou dávku pozornosti, ale určitě měl na víc a to ví určitě i sám tvůrce
