Dvě frakce autonomních robotických organismů z planety Cybertron, hodní Autoboti a zlí Decepticoni, se snaží ziskat Prajiskru, která , která je schopna stvořit světy a zaplnit je životem. Zatímco Decepticoni s její pomocí plánují vybudovat armádu z pozemských strojů, vyhladit všechny lidi a získat tak neomezenou moc, Autoboti se jim v tom snaží zabránit a případně Prajiskru využit k obnovení Cybertronu...
Natočit velkolepou filmovou událost na motivy hraček Transformers, to se ještě 15 let nazpátek dalo brát jako odvážná bojovka srovnatelná s pokusy vystavět celovečerní filmy na motivy Bitevní lodi, LEGU či Barbie (Greta Gerwig snad příští rok zaskóruje). Přitom se ovšem zadařilo a první hraní Transformers jsou v očích mnoha bráni jako příklad jednoho z vrcholných blockbusterů 21. století (i když by se vás mnoho amerických kritiků pokusilo přesvědčit o pravém opaku). Kooperace režiséra Michaela Baye a producenta Stevena Spielberga přineslo to nejlepší možné zlaté ovoce a tahle dvojice spolu stvořila bravurní blockbusterovou záležitost, která měla díky Spielbergově přítomnosti kouzlo jeho nejlepších dobrodružných filmů, Michael Bay poté pro sebe našel tu nejvíc ideální látku. Což dokazuje i fakt, že u Transformers následně strávil dalších 10 let.
Michael Bay už byl tehdy zkušený filmař akčních bijáků, kdy měl za sebou první dva Mizery, Skálu, Armageddon i Pearl Harbor. Jeho fetiš na exploze, infantilní humor, záběry točící se kolem nádherně vystavěných ženských těl, kamerové hrátky a exploze našel ideální zabydlení, kdy se z absurdní látky spoléhající na klasický černobílý boj dobra proti zlu vyklubala záležitost stojící na perfektní řemeslné stránce, epické atmosféře i funkčně budovaných vztazích stěžejních postav. Především si ovšem Bay a spol. jasně uvědomili, že takovou látku není nutno brát naprosto vážně. První hraní Transformers tak po celou svou dobu zůstávají zábavnou podívanou, která ovšem v těch pravých momentech přesně ví, kdy se má řezat do kapoty a kdy má benzín stříkat po hektolitrech.
Existuje typ filmů, které člověka chytí ve správném věku a do jisté míry se pro ně následně mohou stát definujícím. Jednotlivé generace tak měli své původní Star Wars, Dobyvatelé ztracené archy, Blade Runnera, Barbara Conana, Návrat do budoucnosti či první Matrix, pro mnoha lidi spadající do generace Z se přitom nejspíš definující stali právě první hraní Transformers. Sam Witwicky v podání Shii LaBeoufa se stal sympatickým hrdinou, ve kterém se mohl člověk po vzoru Lukea Skywalkera či Martyho McFlye vidět, přát mu příjemné chvíle s Mikaylou v podání Megan Fox, možnost podílet se na osudovém dobrodružství a v jádru duše doufat, že i on by se mohl po vzoru Witwickyho stát frajerem, co tak trochu pomůže spasit svět. Že první hraní Transformers nejsou ten typ filmu, který stojí na postavách? To by bylo tak trochu krátkozraké.
Postav je ve filmu mnoho, zápletka pomalu houstne s dalšími přívaly nových informací, přitom všem to ovšem do sebe v průběhu vše krásně zapadne a všechny lidské stěžejní postavy si dokáží obhájit svou existenci a do osudové bitvy o planetu Zemi se též solidně zapsat. První Bayovi Transformers jsou čistá bayovina, která prezentuje tu nejčistší podobu Bayhemu, především jde ovšem o Bayhem v jeho nejkrásnější podobě. Scénář dvojice Robert Orci/Alex Kurtzman dodal spousty funkčních hlášek, už při vymýšlení akčních scén a nákresech storyboardů se nejspíš tvůrci dokázali náležitě vyblbnout a pak už jen stačí si sednout a kochat se vynikajícími kamerovými jízdami, stylovými a funkčními zpomalovačkami a celkovým nádherným vizuálem. A v průběhu se přesvědčovat o tom, že jsou první hraní Transformers pro mnohé milníkem z pochopitelných důvodů.
Autobotů i Deceptikonů je v součtu málo, přitom je každý z nich výrazný a dá se v nich snadno orientovat. Prakticky každá akční sekvence je natočená skvostně. Řádění Scorponoka v poušti, náhaněčka s Bonecrusherem na dálnici a především finální bitva dodnes patří mezi ty nejlepší akční momenty 21. století, které i přes větší megalomanství, víc Autobotů i Deceptikonů a větší atrakce nedokázalo v rámci série dodnes trumfnout (a to se Transformers 3 snažili opravdu hodně). Už samotný koncept obřích robotů, kteří se mění v auta zní tak trochu střeleně, na tomto námětu se ovšem skutečně dokázal vystavět skvělý blockbuster, kdy je v rozhodující momenty čas na krásně budovanou romanci, faktor lidství a především uvědomění si toho, že má první auto v životě člověka významnou roli.
Genialita prvních hraných Transformers tkví právě v samotných základech, kdy scénář svou inteligencí odpovídá samotné látce, humor je po vzoru Míšy Baye jednoduše brutálně infantilní, postavy jsou přitom do jisté míry tak trochu karikaturní (a přesto skvěle zahraní) a v jádru tak Transformers dokážou tak trochu připomenout i třeba Den nezávislosti Rolanda Emmericha. Autoboti a Deceptikoni byli k životu přivedeni ve výtečné formě, soundtrack Stevea Jablonskyho je přitom skvěle doprovázel. Bay se mohl tak trochu vrátit ke svým kořenům klipaře, aby natočil jednu velkolepou akční šlehu, která dokázala vyrazit dech i několikrát za minutu a tučné ukousnuté sousto bylo tehdy spolknuto s grácií. Vzpamatovat se z toho všeho ovšem bylo těžké i v moment, kdy začalo hrát „What I’ve Done´´ od Linkin Park (skvělá písnička hodna doprovodu závěru skvělého filmu).
Že už jsou z těch plecháčů z Cybertronu po letech tak trochu rachotiny? První díl z roku 2007 jim po letech dokáže vrátit lesk i v očích těch největších odpůrců série. Druzí až pátí Bayovi Transformers dokázali v letech 2009-2017 kritickou i diváckou obec rozdělit ještě o poznání silněji než v případě prvního filmu, dodnes se ovšem většina shodne na tom, že první díl zůstává tím nejlepší. Pro mnohé přitom v kontextu nejde o pochvalu, pro mnohé ovšem první Transformers zůstávají vrcholnou blockbusterovou šlehou...
Trailer:
Verdikt: 5 z 5
