Úžasňákovi

Těžko se přít o tom, kdo že je nej­lep­ším akč­ním hrdi­nou. Jistojistě je na prv­ním mís­tě žeb­říč­ku všech dob pan Úžasňák a jeho úžas­ná rodin­ka.

Jak již bylo mno­ho­krát řeče­no, dob­rý ani­mo­va­ný film nemo­hou nad vodou držet pou­ze skvě­lé ani­ma­ce, ale pře­de­vším výbor­ný nápad a smys­lu­pl­ný děj. A přes­ně tohle všech­no se setká­vá v Úžasňákových: ani­ma­ce berou dech a nápad, že super­hr­di­ny je potře­ba kvů­li uta­je­ní jejich sou­kro­mí scho­vá­vat a měnit jejich identi­tu, tu, pokud vím, ješ­tě nebyl. Příběh celé rodin­ky je str­hu­jí­cí a roz­ví­jí spous­tu dal­ších nápa­dů.

Pan Úžasňák (Mr. Incredible) je na začát­ku fil­mu slav­ný a má za sebou něko­lik vítěz­ství v anke­tách o nej­lep­ší­ho super­hr­di­nu. Jenže to mu není moc plat­né. Poté, co zachrá­ní něko­lik lidí pro­ti jejich vůli a pro­hra­je něko­lik soud­ních spo­rů, je pro­ti své vůli nucen skrý­vat se a stě­ho­vat se od měs­ta k měs­tu vždy, když něco takhle „špat­né­ho“ pro­ve­de. A pro­to­že je to od srd­ce dob­rák a pomá­há lidem rád, stě­hu­je se se svo­jí ženou Elastičkou i s celou rodin­kou vyba­ve­nou nad­při­ro­ze­ný­mi schop­nos­ti poměr­ně čas­to (Dashovo „Už se zase bude­me stě­ho­vat, tati?“). Superschopnosti je pros­tě zaká­zá­no veřej­ně uka­zo­vat.

Namísto toho, aby pan Úžasňák běhal po uli­cích a bojo­val se zlem, pro­to sedí na pojiš­ťov­ně a roz­ho­du­je, kte­rá žádost bude schvá­le­na a kte­rá ne. Jako hod­ný člo­věk to nemá jed­no­du­ché: jeho šéf ho pořád nutí, aby žád­né žádosti nepo­tvr­zo­val. Proto mají mezi sebou spo­ry a na jed­né schůz­ce Zároveň s tím však dostá­vá lukra­tiv­ní nabíd­ku od nezná­mé kra­sa­vi­ce, aby zni­čil jed­no­ho robo­ta, kte­rý se vymkl kon­t­ro­le. Po vel­kém boji pan Úžasňák vítě­zí, a pro­to dostá­vá zapla­ce­no a také dostá­vá dal­ší pří­le­ži­tost uká­zat, co umí. Ale Elastička se o ničem nesmí dově­dět.

Pan Úžasňák pro­to odjíž­dí na „firem­ní ško­le­ní“ a vydá­vá se na taju­pl­ný ost­rov, aby zne­škod­nil dal­ší­ho robo­ta. To už není tak jed­no­du­ché: jde totiž o léč­ku. Pan Úžasňák se dostá­vá do spá­rů Syndroma, klu­ka, kte­ré­ho kdy­si Úžasňák vyho­dil ze své­ho vozu a kte­rý si poté před­se­vzal, že to všem super­hr­di­nům uká­že. A sko­ro všem už taky uká­zal. Jeho život visí na vlás­ku. Hlavní akč­ní scé­ny však tepr­ve při­chá­ze­jí: Elastička se dovtí­pí, že její muž není na žád­ném firem­ním ško­le­ní, ale že se vydal bojo­vat se zlem, a jako správ­ná (super)žena se mu vydá­vá do džun­gle pomo­ci. S ní neplá­no­va­ně ces­tu­jí i dvě děti, Dash a Violet, jejichž čas má také při­jít. A konec­kon­ců ben­ja­mí­nek rodi­ny Jack-Jack, kte­rý pro­za­tím zůstá­vá doma, se také mož­ná uplat­ní.

Ještě dvě posta­vy pro­mlu­ví význam­ně do děje a je pro­to potře­ba se o nich zmí­nit: jde o Mražouna, kte­rý se svým věr­ným kama­rá­dem panem Úžasňákem zachra­ňu­je lidi a nako­nec mu pomá­há i v boji se Syndromem. A pak o Ednu Módní, kte­rá je nej­vtip­něj­ší komic­kou figur­kou celé­ho sním­ku. Všechny scé­ny, ve kte­rých figu­ru­je, pat­ří mezi nej­vtip­něj­ší.

Narozdíl od Spider-mana a jemu podob­ných super­hr­di­nů pak tvůr­ci ve vět­ší míře vyu­ží­va­jí všech nad­při­ro­ze­ných vlast­nos­tí hrdi­nů nejen pro akč­ní záplet­ku a pro vítěz­ství dob­ra nad zlem, ale taky vyu­ží­va­jí komic­kých efek­tů pro poba­ve­ní pub­li­ka. Například v jed­né scé­ně se Elastička natáh­ne přes něko­lik míst­nos­tí a něko­li­ke­ry zaví­ra­cí dve­ře a růz­ný­mi kon­če­ti­na­mi vyří­dí něko­lik pro­tiv­ní­ků.

A to vůbec nepo­chy­bu­ju o tom, že jsem na prv­ní pokus v kině neod­ha­lil zda­le­ka všech­ny vtíp­ky…

Úžasňákovi jsou ve srov­ná­ní s Hledá se Nemo ješ­tě o krok blíž k celo­ve­čer­ní­mu fil­mu pro celou rodi­nu: tím mys­lím, že si dospě­lí při­jdou čím dál víc na své. Především hlav­ní záplet­ka (pro­gram na uta­jo­vá­ní super­hr­di­nů) a vysvět­lo­vá­ní toho vše­ho, musí dát dětem zabrat, aby ji pocho­pi­ly. Zákonitosti pojiš­ťov­ny asi taky nejsou zrov­na něčím, s čím by se děti setká­va­ly den­ně. Akční honič­ky si už děti uži­jou, a to také kvů­li „moder­ní“ kame­ře.

Občas se ani nechce věřit, že jde o ani­mo­va­ný film. Všechny ty vychy­táv­ky, počí­na­je odra­zy ve skle a vla­jí­cím oble­če­ním, a kon­če skvě­le rea­lis­tic­ký­mi honič­ka­mi v džun­g­li nebo neu­vě­ři­tel­ně pře­svěd­či­vě „nama­lo­va­ným“ vlně­ním moře, dáva­jí fil­mu sto­pro­cent­ní pře­svěd­či­vost. Postavy jsou kari­ka­tur­ní, ale to je ostat­ně u fil­mů komik­so­vé­ho typu spí­še výho­dou než ztrá­tou. Kromě toho, a snad už nebu­du chvá­lit přespří­liš, je obli­čejo­vá mimi­ka hrdi­nů bez­chyb­ná: ať se kdo­ko­liv někdo ze super­li­dí radu­je, ane­bo se na něko­ho ušklí­bá. Klobouk dolů.

Závěrečné titu­ly potvr­zu­jí, že James Bond je uzná­va­ná veli­či­na, když si od něj můžou Úžasňákovi dovo­lit opi­so­vat. Ale suma sumá­rum můžu říct: Jamesi Bonde, bež se vycpat!

O filmu:

Oficiální web: Incredibles
Scénář a režie: Brad Bird
V hlav­ních rolích: Pan Úžasňák, jeho žena Elastička, jejich děti Dash, Violet a Jack-Jack, dále Mražoun, Edna Módní, Syndrom

USA 2004, 121 minut