Režiséři Barbora Chalupová a Vít Klusák nám i díky penězům od veřejnosti a diváků přináší nový celovečerní dokument jménem V síti. Každý, kdo se o novinky zajímá určitě neměl šanci se vyhnout tomuto fenoménu. A to je dobře. Dokument se totiž zaměřuje na poměrně málo rozebírané téma zneužívání dětí na internetu. A už dopředu předesílám, že je dobře, že takové dokumenty vznikají a mluví se veřejně i takových nepěkných tématech.
Režiséři se tak s pomocí mladých dívek (ale dospělých), dalších členů štábu a hlavně i psychologů, právníků a policie snaží divákovi představit, jak to dost možná vypadá v pokojích dětí na začátku puberty.
A jak to vlastně vypadá, jaké nástrahy v tomto směru na děti čeká v síti? To máte možnost zjistit již nyní v kinech. Ale pozor! Kleště a nože raději nechte doma a vemte si blicí pytlíky.
Nejprve se zaměřím na samotnou řemeslnou stránku dokumentu. Tvůrci nám servírují poměrně jasně strukturovaný dokument. Nejen, že se to samo nabízí, ale vzhledem k tomu, že je určen hlavně pro mladé publikum, je to i nutnost. Začátek se tak nese v duchu vysvětlení proč toto téma a jaké byly požadavky a herečky. O použité technice, či vysvětlování pojmů a dalších psychologických aspektů přípravy se také moc neděje, aby z toho nakonec nebylo nudný „dospělácký“ dílko.
Poté, co se seznámíme se třemi hlavními představitelkami se vrhneme na práci. Divákům se tak ukazuje ta mravenčí práce ukrytá za kamerou. Ale i tak je v tomto směru dokument stále dost minimalistický, aby pozornost diváka neodvedla od toho hlavního.
To hlavní je totiž samotné téma dokumentu a jeho využití. Obrovský kus práce zde odvedla již zmíněná trojice dívek, které nasadili dětské výrazy a čekali na reakce uživatelů na druhé straně klávesnic.
A co asi nikdo nečekal byla rychlost. Nejen rychlost, jakou si takoví predátoři dokáží vyhlédnout svou oběť, ale i rychlost s jakou přejdou „k věci“. Natáčení samotné v pokojích, které byly uměle vytvořené v ateliéru pro účely natáčení, trvalo 10 dní. A jsem přesvědčen, že během nich byly dívky v přímém kontaktu minimálně s desítkami až stovkami uživatelů (celkem projevilo zájem cca 2,5 tisíce). Výsledek na plátně je pak lehce zkreslen dostupnou stopáží, ale vše tomu nasvědčuje.
Mluvím-li o dívkách herečkách, je nutné je řádně představit. Hlavními představitelkami dívek za počítači byly Tereza Těžká, Anežka Pithartová a Sabina Dlouhá. Musel jsem je zde zmínit jmenovitě, protože si zaslouží veškerou naši úctu a respekt. Musely se pro výsledek dost obětovat a hodně pracovat se svým vnitřním odporem k danému tématu. Nejednou je ze záběrů kamer poznat opravdová emoční reakce, která chytí za srdce snad každého diváka.
Dívky nejen, že podaly excelentní výkon na poli emočním a hereckém, ale i na poli čistě profesionální. Žádná z nich o sobě nemluví jako o herečkách, takže musím ocenit i příkladnou spolupráci se štábem. Ten musím ocenit za přístup naopak směrem k dívkám a cením zázemí včetně veškeré psychologické, sexuologické a právní podpoře.
A to je další vrstva dokumentu, kterou má divák možnost objevit. Každý, kdo se dostane do střetu s tématem zneužívání dětí, občas potřebuje pomocnou ruku. Nejen k řešení výsledných problémů, ale už jen z hlediska konzultace. A ta je zde také nastíněna, takže si divák může udělat komplexní představu o tom, jak asi natáčení probíhalo. Štáb se navíc ještě pěkně zapotil při přípravách a průběhu osobních setkání dívek s predátory ze sítě.
Celkově na mě tak dokument působí zcela jasně a má lineární strukturu. Jeho úkolem je mířit na mladší publikum, které nechce zatěžovat se zbytečnostmi. Rozhodně nechce někoho obviňovat, ale chce prostě jen otevřít diskuzi na dané téma. Téma, které drtivou většinu lidí do značné míry šokuje. Musím uznat, že tolik penisů najednou (i přesto, že rozostřených) jsem doteď v životě asi neviděl.
Ale je to nutné. Je nutné ukázat daný problém ve své čiré podobě. Je nutné říct, co se děje v dětské mysli, která s tím přijde do styku. Dívky i členové natáčecího štábu nechali v tomto dokumentu kus svých duší a dost možná i zbytky své naivity. Je obdivuhodné, jak se se vším tím hnusem poprali, a za to jim patří dík. Samozřejmě může dokument někomu připadat až příliš jednosměrný, jednoduchý a stigmatizující, ale nejde se zavděčit každému. Jsem nicméně přesvědčen, že hodnocení bude mít výtvor Víta Klusáka a Barbory Chalupové výborná hodnocení.
Ano tento dokument je šokující, ano je jednoduchý na pochopení, ale o to šlo. Najdou se drobné nedokonalosti včetně většího akcentu na stejnou tématiku týkající se chlapců (to ale kvůli nemožnosti sehnat mužského, co vypadá na 12). Nicméně dokument V síti bude dostatečným základem pro další systematickou činnost tvůrců a dívek na bázi preventivní. Každému tedy doporučuji se na tento dokument podívat, i když slabším povahám doporučuji opakovaně blicí pytlíky s sebou. Zaslouženě si tento dokument ode mě zaslouží 90% a jsem rád, že se konečně objevilo v kině něco českého, co válcuje zahraniční tvorbu. Škoda, že jde zrovna o tohle nehezké téma.
Nejnovější komentáře