Karel

Photo © Karel Gott Agency

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 2,00 z 5)

Loading...

Celovečerní doku­men­tár­ní film “KAREL” potě­ší všech­ny pří­z­niv­ce a fanouš­ky zpě­vá­ka Karla Gotta a nechá je nahléd­nout do jeho sou­kro­mí, pod ono “zla­té pozlát­ko vel­ké­ho Mistra“.

Tohoto neleh­ké­ho úko­lu se bra­vur­ně zhos­ti­la reži­sér­ka Olga Malířová Špátová, kte­rá tak vytvo­ři­la uni­kát­ní a dojem­ný por­trét k jeho 80. naro­ze­ni­nám.

KAREL je vel­mi osob­ní doku­ment, jež se natá­čel posled­ní rok před uměl­co­vou smr­tí, a při­bli­žu­je nám Karla Gotta coby spo­řá­da­né­ho, sluš­né­ho člo­vě­ka s vel­mi sil­ným empa­tic­kým cítě­ní. Skoro dvou­ho­di­no­vý film pěvec­kou legen­du doslo­va polidš­ťu­je a uka­zu­je jako oby­čej­né­ho člo­vě­ka s běž­ný­mi sta­rost­mi a pro­blémy.

O svém pro­fes­ním a osob­ním živo­tě hovo­ří Karel  vel­mi upřím­ně, ote­vře­ně a s humor­ným nad­hle­dem, a my tak máme jedi­neč­nou pří­le­ži­tost ho vní­mat v sou­kro­mí jako napří­klad váš­ni­vé­ho malí­ře, pozor­né­ho man­že­la či milu­jí­cí­ho otce svých dcer.

Samozřejmě tu nechy­bí ani zábě­ry z rodin­né­ho živo­ta, vzpo­mín­ky z minu­los­ti, nestár­nou­cí hity, roz­ho­vo­ry se s Svobodou a dal­ší­mi zná­mý­mi osob­nost­mi, jež se výraz­ně podí­le­li a měli vliv na kari­é­ru Zlatého sla­ví­ka.

Rovněž tu nechy­bí nahléd­nu­tí do jeho domá­cí­ho pro­stře­dí, kdy se záhy oci­tá­me v jeho praž­ském domě, v milo­va­né cha­lu­pě ane­bo ve ves­nič­ce, kde strá­vil své dět­ství.

Toto vše zahr­nu­je jakousi son­du do jeho osob­ní­ho živo­ta, tako­vé drob­né a milé medai­lon­ky, jež samot­ný doku­ment oži­vu­jí pro­střed­nic­tvím změ­ny růz­ných pro­stře­dí, tako­vé to drob­né sezná­me­ní se s mís­ty, kte­rá sehrá­la v živo­tě pěvec­ké legen­dy vel­mi důle­ži­tou roli.

Zpěváka Karla Gotta jsem měla vždyc­ky moc ráda a váži­la si ho nejen jako uměl­ce, ale i jako skrom­né­ho člo­vě­ka a ze vše­ho nej­ví­ce jsem obdi­vo­va­la jeho „bož­ský“ hlas.

Děkuji všem tvůr­cům za nato­če­ní toho­to sil­né­ho doku­men­tu, kte­rý mi posky­tl mož­nost pří­jem­né­ho ohléd­nu­tí se nejen za pro­fes­ním, ale i osob­ním živo­tem Karla Gotta, a to pohle­dem na jedi­neč­né­ho, nena­hra­di­tel­né­ho a vel­mi lid­ské­ho člo­vě­ka, kte­ré­mu se ne nadar­mo říka­lo „bož­ský Kája“.

Ano, ten vel­ký a bož­ský Kája, vždy s úsmě­vem na tvá­ři, měl vel­kou lás­ku a úctu ke své­mu pub­li­ku, což také před­ve­dl ve svém závě­reč­ném debu­tu “KAREL”.