V zajetí mysli: John Malkovich hraje ve schlocky ripoffu Mlčení jehňátek

Dvojice detektivů pátrá po vrahovi, který své oběti vyřezává do podoby zdobených andělů, ve filmu V zajetí mysli, který je bezostyšnou napodobeninou Mlčení jehňátek a který se nyní (z nepochopitelných důvodů) hraje v pražských kinech. Očividně špatně natočený a přesto bezvadně řemeslně zvládnutý snímek překračuje hranice tak špatného, až je to dobré, a možná je to právě The Room mezi filmy o sériových vrazích.

V zajetí mysli hraje Martin Lawrence jako Jake Doyle, ostřílený detektiv, který před lety usmrtil zvrhlého sériového vraha jménem The Artist, aby se pak po městě začaly objevovat nové oběti vražd převlečené za zdobené anděly. Sekce zajímavostí na IMDb nás informuje, že Lawrence, známý spíše svými komediálními výstupy, při přípravě na svou roli „pracoval s hereckým koučem“. Neuvěřitelné.

Umělec zabil Jakeova starého parťáka během jejich předchozího setkání, a tak ho poručík J. P. Owings (Robert Knepper) spojí s tolik nechtěným nováčkem v podobě Mary Kellyové (Melissa Roxburghová), aby vypátrali nového vraha. Když vyjde najevo, že napodobované vraždy obsahují detaily, které mohl znát jen Umělec, mají detektivové jedinou možnost, kam se obrátit.

Umělce hraje John Malkovich, držený zcela sám ve vězeňské cele na volném prostranství uprostřed jinak nevýrazných kulis. Vyžádá si vlastní umělecké potřeby, aby mohl Kellymu vyklopit vše, co se mu hodí, a zanedlouho se v jeho uměleckém ateliéru rozjede pořádná mela. Ale ví skutečně, kdo za vraždami stojí?“

V zajetí mysli je sbírkou thrillerových klišé z Mlčení jehňátek a dalších filmů z 90. let, jimiž se inspiroval, o detektivech pátrajících po sériových vrazích: a mnoho, mnoho dalších. Takové filmy se už netočí, a pravděpodobně z dobrého důvodu: díky popularitě dokumentárních filmů o skutečných zločinech a filmů jako Zodiac a Dívka s dračím tetováním nyní diváci očekávají od zábavy o sériových vrazích více realismu.

Tento film přitom působí, jako by pocházel ze scénáře z poloviny devadesátých let: všechna klišé Thomase Harrise jsou tu odškrtávána jedno po druhém, a to až do bláznivého závěru, který se vyhýbá několika červeným stopám ve prospěch rozuzlení, které přichází odnikud nikam.

Kromě toho, že je V zajetí mysli banální a zastaralá, je také nepochopitelně špatně natočená. Má skromný rozpočet a zjevné ambice, ale režisér Mauro Borrelli, ilustrátor, který dělal concept art pro filmy jako Poslední Jediové nebo The Hateful Eight, jako by se v každé scéně rozhodoval špatně.

Obzvlášť vyniká projekce na zadní plátno během jízdních sekvencí, kde nesourodá barevná gradace vede k prezentaci jako z parodické komedie; vzhledem k tomu, že ostatní VFX jsou podobně mizerné, je dost možné, že produkci došly peníze dřív, než byla pořádně dokončena. Roxburgh i Lawrence jsou jako policejní detektivové naprosto nepřesvědčiví, a zatímco Malkovich předvídatelně přežvykuje kulisy, po většinu druhé poloviny zůstává v bezvědomí a v křečích.

Více herců má celé své výkony špatně ADR, včetně chorvatského herce Neba Chupina, který hraje postavu Fredericka Chiltona z V zajetí mysli a zdá se, že ho daboval Chris Parnell. Ten se objevuje v závěrečné (z filmařského hlediska) hlavu drásající sekvenci filmu, rozsáhlém záběru jeřábu, který se odehrává jako sledování NPC, které se potuluje po obrazovce poté, co postava hráče opustí hru.

V zajetí mysli si pohrává s klišé filmů o sériových vrazích, která byla zastaralá už v době uvedení filmů Copycat a Se7en v roce 1995, a diváci, kteří v roce 2023 očekávají psychologický realismus na úrovni V zajetí mysli, budou u obrazovky vyjukaní.

Pro ty, kteří jsou správně naladěni, je tu však očividně zábava. V blízké budoucnosti se těšte, že V zajetí mysli bude obcházet podcasty o špatných filmech a rozbory na YouTube.

---

---

Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový

---