STANISLAV MAJER (1978), jeden z bratrů Čermákových
Uznávaný divadelní, filmový a televizní herec. Narodil se v Lounech a vyučil se truhlářem. Působí v Divadle Na zábradlí a Činoherním studiu Ústí nad Labem. V minulosti byl členem Divadla Komedie. Tento charismatický a talentovaný herec započal svou filmovou kariéru ve filmech režiséra Jana Hřebejka v dramatech Odpad město smrt (2012) a Líbánky (2013). Dále ho diváci mohli vidět, např.: v krimi Gangster Ka (dvě pokračování, 2015), v pohádce Anděl Páně 2 (2016) či v dramatech Zlatý podraz (2018) a Toman (2018). Objevil se také v televizních seriálech, např.: Zdivočelá země (1997 – 2012), Zázraky života (2010 – 2012), První republika (2014 – 2018).
Zahrál jste si jednoho z bratrů Čermákových, kdo jsou tito bratři?
Bratři Čermákovi jsou dvojčata. Nedávno jim zemřel otec, po kterém zdědili byt. Jsou tedy novými tvářemi našeho SVJ a seznamují se s jeho členy, pravidly a stanovami. Alespoň tomu všechno nasvědčuje.
Co se Vás fascinovalo na scénáři filmu Vlastníci, že jste se roli kývl?
Nebylo o čem se rozhodovat, práci Jiřího Havelky sleduji dlouhodobě a vždycky jsem si přál s ním pracovat. Když mne oslovil na tento projekt, nebylo co řešit.
Film je mistrnou sondou do života současné české společnosti, jak vnímáte atmosféru schůze a zejména náladu ve společnosti, je zachycena ve filmu přesvědčivě?
Ano. Nálada v současné české společnosti na mě působí velmi autenticky. (smích)
Ve filmu samotném je to možná maličko vyhrocené a s velkou dávkou jisté nadsázky. I když nemohu soudit, osobní zkušenost s SVJ, kterou Jiří má a to údajně dost traumatickou, já nemám a možná bych se divil. Nicméně myslím, že atmosféru ve společnosti Jiří vystihl dost přesně.
Jak probíhala spolupráce s ostatními herci?
Spolupráce s herci probíhala naprosto fantasticky. Já jsem se na všechny dost těšil a už od první čtené zkoušky bylo jasné, že to bude jízda. Měl jsem dojem, že to všichni cítí stejně a jsme na jedné vlně. Vždycky když jsem si tu partičku u stolu projel očima zleva doprava, musel jsem se smát.
Natáčení se uskutečnilo v pražských Holešovicích v jedné místnosti se skupinou přes sebe mluvících herců. Jak jste to vše zvládli v tak rekordní době?
Jednoduché to nebylo. Bylo potřeba natočit celovečerní film za osm dnů. Natáčely se dlouhé až pětadvaceti stránkové pasáže v kuse na jeden záběr, aby to mělo tah a energii. Je v tom hodně postav, tedy bylo nutné všechny „protočit“. Navíc stále v jedné malé místnosti, byl tam vydýchaný vzduch. Myslím, že hodně náročné to bylo především pro Terezu Voříškovou, která to celé táhne. Na konci natáčecího dne už byli všichni dost vyčerpaní, ale jak říkám: odhodlání bylo veliké, takže to vlastně šlo jako po másle.
Vlastníci jsou debutem Jiřího Havelky, popište jeho způsob režijní práce.
Spolupráce s Jiřím je RADOST. Sen každého herce, myslím si. Je analytický, dost sečtělý, ví přesně, co chce a má smysl pro humor. Naprosto přirozeně budí respekt čehož, ale nezneužívá. Nikdy jsem neviděl, že by vypustil ze řetězu svoje ego. Já ho miluju.
Film s humorem líčí peripetie jedné schůze, mapuje mezilidské vztahy a ukazuje, jak obtížné je domluvit se, vzájemně si naslouchat mezi sousedy. Máte tip, jak se bez úhony zúčastnit takové schůze vlastníků bytů v reálném životě?
Osobní recept asi nemám, obávám se, že já bych na takovéto schůzi nevydržel ani pět minut. Ale asi abychom obstáli, je třeba pilovat nadhled, humor a zbavit se pohrdání. Snažit se chápat a pochopit.
Co byste vzkázal divákům, na co se mohou v kině těšit v případě Vlastníků?
Chcete-li horor, absurdní drama a crazy komedii v jednom balení, pojďte do kina na VLASTNÍKY!
Jaké máte další herecké plány, co chystáte?
Čeká mě zkoušení ve Studiu hrdinů s režisérem Miroslavem Bambuškem. Míra chce nahlédnout na život a dílo Jana Patočky, konkrétně na jeho Kacířské eseje. Těším se na to.
Nejnovější komentáře