Vlastníci

(zatím nehodnoceno)

Loading...

DAGMAR HAVLOVÁ (1953), role paní Horvátové

Oceňovaná fil­mo­vá, diva­del­ní, tele­viz­ní hereč­ka, kte­rá se v roce 1997 sta­la man­žel­kou teh­dej­ší­ho čes­ké­ho pre­zi­den­ta Václava Havla a byla prv­ní dámou České repub­li­ky. Pochází z diva­del­nic­ké rodi­ny, naro­di­la se v Brně Židenicích jako Dagmar Veškrnová. Po vystu­do­vá­ní brněn­ské stát­ní kon­zer­va­to­ře násle­do­va­lo stu­di­um herec­tví na JAMU. Začínala v Brně v Divadle na pro­váz­ku. Po pří­cho­du do Prahy hrá­la na něko­li­ka scé­nách včet­ně Semaforu a od roku 1979 vystu­po­va­la v Divadle na Vinohradech, kde půso­bi­la čty­ři­cet let. Ve fil­mu si popr­vé zahrá­la v roce 1974 v kome­dii Juraje Herze Holky z por­ce­lá­nu a násle­do­va­la řada kome­di­ál­ních i dra­ma­tic­kých rolí, výběr z fil­mo­gra­fie: Zítra to roz­to­čí­me, dra­houš­ku…! (1976), Upír z Feratu (1981), Křtiny (1981), Chobotnice z II. pat­ra (dvě pokra­čo­vá­ní, 1986), Lepší je být boha­tý a zdra­vý než chudý a nemoc­ný (1992), Dědictví aneb Kurvahošigutntág (1992), Normal (2009) a Odcházení (2011). V roz­sáh­lé fil­mo­gra­fii Dagmar Havlové najde­me i tele­viz­ní role, např. půvab­nou mamin­ku v Poláčkově adap­ta­ci v tele­viz­ním seri­á­lu Bylo nás pět (1994).

Jak bys­te popsa­la posta­vu paní Horvátové, kte­rou hra­je­te ve fil­mu?

Iniciativní. To je přes­né. Jirka Havelka mi nabí­zel jinou roli, ale já jsem měla chuť si v leh­ké kari­ka­tu­ře vyhrát s paní Horvátovou, kte­rá mi při­po­mí­na­la jed­nu osůb­ku. Lehce nic nechá­pa­jí­cí a při­tom do vše­ho str­ka­jí­cí nos.

Jaká byla Vaše reak­ce po pře­čte­ní scé­ná­ře a necha­la jste se pro tuto roli Jiřím Havelkou pře­mlou­vat?

Poprvé po hod­ně dlou­hé době jsem se smá­la od začát­ku do kon­ce. A popr­vé po dlou­hé době jsem se roz­hod­la oka­mži­tě nabíd­ku při­jmout.

Znala jste diva­del­ní hru Jiřího Havelky Společenství vlast­ní­ků a v čem Vás fas­ci­no­va­la?

Poté, co jsme se domlu­vi­li, že spo­lu bude­me spo­lu­pra­co­vat, jsem před­sta­ve­ní vidě­la a celou dobu jsem se vel­mi bavi­la. Paní Horvátová v mém podá­ní je ovšem jiná.

Máte osob­ní zku­še­nost se schůze­mi vlast­ní­ků byto­vých jed­no­tek?

Osobní zku­še­nost nemám. Škoda, moh­la jsem mou Horvátovou obo­ha­tit, ale i tak byl scé­nář Jirky Havelky vel­mi auten­tic­ký.

Vaše posta­va ve fil­mu vše aktiv­ně komen­tu­je, vtip­ně glo­su­je a doha­du­je se s ostat­ní­mi včet­ně své­ho býva­lé­ho man­že­la v podá­ní Jiřího Lábuse, jak se spo­lu­pra­co­va­lo s ním a ostat­ní­mi her­ci?

S Jirkou Lábusem, jsem jis­tý čas tvo­ři­la vše­mož­né dvo­ji­ce v mno­ha fil­mech. Z ostat­ních jsem zna­la jen mou kama­rád­ku Terezku, nyní Ramba, kte­rá vyzrá­la ve skvě­lou vše­stran­nou hereč­ku. S Pavlou Tomicovou, jsem se potka­la v Morávkově Višňovém sadu na jeviš­ti Divadla na Vinohradech, kde jsem hrá­la Ljubu Raněvskou a ona mou ado­p­to­va­nou dce­ru Varju. S ostat­ní­mi jsem se osob­ně či pro­fes­ně tepr­ve potká­va­la. Cítila jsem z jejich stra­ny jis­tý ostych, kte­rý rych­le vyva­nul, pro­to­že ho pře­kle­nu­la sran­da, kte­rá při natá­če­ní vzni­ka­la. Musím, se při­znat, že jsem na své mla­dé kole­gy byla hrdá. Jsou moc dob­ří. Všichni.

Film se rea­li­zo­val v ome­ze­ném pro­sto­ru jed­né míst­nos­ti, zavzpo­mí­nej­te na samot­né natá­če­ní, jak pro­bí­ha­ly zkouš­ky a prá­ce na pla­ce?

Měli jsme něko­lik zkou­šek, abychom ale­spoň z čás­ti pozna­li cha­rak­te­ry svých postav a sezná­mi­li se. Celý film jsme nato­či­ly za osm dnů! Málokterý záběr se jel více­krát než dva­krát. Režisér a celý štáb byl napros­to při­pra­ve­ný a fun­go­val jako hodin­ky. Byla to nád­her­ná sou­hra všech slo­žek od rekvi­zi­tá­ře, kos­tým­ní výtvar­ni­ce, mas­ké­ry, kame­ra­ma­na až po her­ce. Měli jsme k sobě důvě­ru a na pla­ce bylo cítit souzně­ní, kte­ré se málo­kdy vidí. S mno­hý­mi jsme se sta­li přá­te­li.

Jak se pra­co­va­lo s debu­tu­jí­cím Jiřím Havelkou, jaký je to fil­mo­vý reži­sér?

Jirka je nesmír­ně vzdě­la­ný, cit­li­vý a vše­stran­ně talen­to­va­ný intro­vert. Jeho roz­hled mě fas­ci­nu­je. Neexistuje snad téma, o kte­rém by se s ním neda­lo hovo­řit. Navíc je i dob­rý herec a diva­del­ní reži­sér, jsem jeho vel­ký fan­da.

Na co bys­te divá­ky v lis­to­pa­du nalá­ka­la do kina, na co se můžou těšit?

Na Vlastníky. Myslím, že to bude záži­tek a vel­ká sran­da. Těším se i já.

Jaké máte dal­ší herec­ké plá­ny?

Po 40 letech jsem opus­ti­la trva­lé angaž­má v Divadle na Vinohradech a chci tam být jen jako host. V před­sta­ve­ní Lev v zimě v režii Jana Buriana hra­ji krá­lov­nu Eleonoru po boku Tomáše Töpfera jako krá­le Jindřicha. A v před­sta­ve­ní Návštěva sta­ré dámy ztvár­ňu­ji mili­ar­dář­ku Kláru Zachanassianovou, kte­rá se při­jde pomstít muži, kte­rý ji zra­dil. Kostelničku v Její pas­tor­ky­ni hra­ju už čty­ři sezo­ny. Na příští rok při­pra­vu­ji na jiné scé­ně roli, o kte­ré léta pře­mýš­lím, že bych si ji ješ­tě zahrá­la. Nebudu však, o ní mlu­vit, dokud nejsou pode­psa­né smlou­vy. Jinak se mé herec­ké plá­ny budou odví­jet pod­le nabí­dek, kte­ré dostá­vám.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře