Kritiky.cz > Speciály > Vlastníci

Vlastníci

word image
word image
1 hvězda2 hvězdy3 hvězdy4 hvězdy5 hvězd (zatím nehodnoceno)
Loading...

JIŘÍ LÁBUS (1950), role pana Kubáta


Oceňovaný fil­mo­vý, diva­del­ní, tele­viz­ní herec a dabér, kte­rý tou­žil být her­cem již od malič­ka. Narodil se v Praze v rodi­ně archi­tek­ta a jeho bra­tr Ladislav Lábus je rov­něž zná­mým čes­kým archi­tek­tem. Po absol­vo­vá­ní praž­ské DAMU byl při­jat do angaž­má libe­rec­ké­ho diva­dla Studio Ypsilon, kte­ré v roce 1978 pře­síd­li­lo do Prahy a kde hra­je dodnes a hos­tu­je i v něko­li­ka dal­ších praž­ských diva­dlech. Vytvořil řadu kome­di­ál­ních, ale i dra­ma­tic­kých rolí. V 70. letech zapo­čal svou fil­mo­vou kari­é­ru, během níž vytvo­řil desít­ky rolí, výběr z fil­mo­gra­fie: Hra o jabl­ko (1976), Andělské oči (1994), Zapomenuté svět­lo (1996), Spiklenci slas­ti (1996), Všichni moji blíz­cí (1999), Tmavomodrý svět (2001), Babí léto (2001), Hmyz (2018), Hastrman (2018). Od roku 1975 spo­lu­pra­co­val s Oldřichem Kaiserem (např. Možná při­jde i kou­zel­ník). Dětské pub­li­kum ho milu­je za Rumburaka v tele­viz­ním seri­á­lu Arabela (1980, pokra­čo­vá­ní 1993) či díky hla­su, kte­rý pro­půj­čil ply­šo­vé figur­ce v tele­viz­ním pořa­du Studia Kamarád. Je nosi­te­lem dvou pres­tiž­ních fil­mo­vých cen Český lev za nej­lep­ší herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli za posta­vu boha­té­ho strý­ce v Kafkově adap­ta­ci Amerika (1994) reži­sé­ra Vladimíra Michálka a za roli zestár­lé­ho klau­na v tragi­ko­me­dii reži­sé­ra Viktora Tauše Klauni (2013).

Představte Vaši posta­vu Kubáta.

Jedním slo­vem je to „zmrd“. Takových lidí po repub­li­ce běhá ješ­tě hod­ně, zahořk­lých býva­lých bol­še­vi­ků, kte­ří kdy­si měli moc a už ji najed­nou nema­jí, pro­to jsou msti­ví a zlí. Stojí ved­le vás v tram­va­ji, vypa­da­jí zdán­li­vě mile a sluš­ně, pak při­jdou domů a na inter­net píšou šíle­né a hnus­né věci.

Co Vás zau­ja­lo na scé­ná­ři fil­mu, že jste se roz­ho­dl roli při­jmout?

Z tex­tu je cítit, že Jiří Havelka tyto situ­a­ce zažil, byd­lel v domě v praž­ských Holešovicích. Já nao­pak tyto situ­a­ce neznám, žiju léta v domě se sou­kro­mou maji­tel­kou.

Vaše posta­va nerud­ný a věč­ně pesi­mis­tic­ký Kubát říká: „Já budu rád, když už sem nebu­du muset nikdy.“ I když nejste čle­nem žád­né­ho druž­stva, čer­pal jste někte­ré momen­ty pro film z reál­né­ho živo­ta - z naše­ho oko­lí?

Za komu­nis­mu jsem byl v diva­dle před­se­dou ROH a Oldřich Kaiser byl mým mís­to­před­se­dou, tak­že všech­ny vánoč­ní kolek­ce jsme si s Oldou necha­li a niko­mu nic slad­ké­ho neda­li a dokon­ce jsme jez­di­li sami na rekre­a­ce do Bulharska… (smích)

Působí na Vás schůze a pře­de­vším nála­da v sou­čas­né čes­ké spo­leč­nos­ti zachy­ce­ná ve fil­mu (doha­dy a lid­ská hloupost) auten­tic­ky?

Film se ode­hrá­vá v sou­čas­nos­ti, ale lid­ská hloupost zde byla vždy, cha­rak­ter člo­vě­ka se nemě­ní. Lidé jsou stá­le ješit­ní, tupí, zasle­pe­ní. Velká část náro­da tako­vá je a to vše scé­nář skvě­le zachy­cu­je. Na schůzi je uká­zán vzo­rek čes­ké­ho náro­da, lidé růz­né­ho vzdě­lá­ní, nejsou to úpl­ní hlu­páci, ale v prů­bě­hu schůze se z nich hlu­páci stá­va­jí.

Režisér Havelka o Vaší roli pro­hlá­sil: „Jirka Lábus má jež­ka. Na hla­vě i v roli.“ Jak to mys­lel?

Jiří Havelka je pro mě feno­me­nál­ní oso­ba, vel­mi si ho vážím pro jeho vše­stran­nost a mám ho moc rád. Ježek byl nápad Jirky a ježek mi sku­teč­ně v této roli pomohl, hod­ně mě pozmě­nil, i když něko­lik lidí mi řeklo, že mi slu­ší a jak jsem omlá­dl. Moje posta­va má jež­ka uvnitř. Je to nešťast­ný a zakom­ple­xo­va­ný jedi­nec, kte­rý se trá­pí a ško­dí své­mu oko­lí.

Jak pro­bí­ha­la spo­lu­prá­ce s Vaší fil­mo­vou ženou Dagmar Havlovou?

S Dášou Havlovou jsem točil prv­ní film v roce 1979. Během let mi hrá­la mojí ženu, kama­rád­ku i sest­ru. Prošli jsme za ty roky vel­kým vývo­jem a zná­me se vel­mi dob­ře. Byl jsem u zro­du, když jsme s Jirkou Havelkou Dáše roli nabíd­li. Já ji oslo­vil a ona to s rados­tí schvá­li­la, pro­to­že scé­nář ji zau­jal. Byl jsem šťast­ný, že dosta­la po dlou­hé době roli ve fil­mu a navíc kome­di­ál­ní, pro­to­že v této kome­di­ál­ní polo­ze začí­na­la, moc ji slu­ší a divá­ci ji za to mají rádi. Komediálních here­ček je cel­ko­vě straš­ně málo. A u Vlastníků byla vel­mi kre­a­tiv­ní, vymýš­le­la si růz­né nápa­dy při zkou­še­ní i na pla­ce, bylo vidět, že ji to baví.

Natáčení se usku­teč­ni­lo v ome­ze­ném pro­sto­ru, kde divák sle­du­je sku­pi­nu přes sebe mlu­ví­cích lidí. Jak jste pra­co­va­li s tak nároč­ným tex­tem?

Problém byl v tom, že na natá­če­ní sedě­lo deset lidí u sto­lu a mlu­vi­lo se na přeskáč­ku. Narážky se vel­mi rych­le stří­da­ly a toči­lo se po vel­kých cel­cích. Proto jsme měli na papí­ře napsá­ny naráž­ky, abychom vědě­li, kdy danou větu říct. Nejtěžší bylo chy­tit správ­ný oka­mžik, kdy máte začít mlu­vit.

Zazní zde mno­ho vtip­ných hlá­šek, vzni­ka­ly někte­ré i pří­mo na natá­če­ní?

Některé ano, šet­řil jsem si je až na ostrou klap­ku a někte­ré z nich jsou ve fil­mu pou­ži­ty. Například věta k Andrejovi Polákovi, kte­rý hra­je homose­xu­á­la, když jsem kolem něj pro­šel a řekl mu: „Co chceš, brouč­ku?“ Tak tato moje věta všech­ny roze­smá­la a ve fil­mu zůsta­la.

Jaká byla spo­lu­prá­ce s Jiřím Havelkou, jaký je to typ reži­sé­ra?

Jiří Havelka je rene­sanč­ní umě­lec, umí psát, hrát a hlav­ně báječ­ně reží­ro­vat. Neustrne na jed­nom žán­ru, zkou­ší si vše mož­né. A daří se mu zpra­co­vat pal­či­vé téma doby i tře­ba vel­mi zábav­nou for­mou, což je nesmír­ně cen­né. Má smy­sl pro humor a jeho věci mají lid­ský roz­měr a to je i pří­pad hoř­ké kome­die Vlastníci.

Ve fil­mu z vašich úst zazní absurd­ní výrok: „Já jsem vlast­ník a nemu­sím nic.“ Máte osob­ní recept, jak se cho­vat na tako­vé schůzi vlast­ní­ků bytů, jak na to?

Já jsem nekon­flikt­ní člo­věk, nikdy bych se s nikým nechtěl dostat do žád­né­ho spo­ru. Dokonce kdy­si mi jed­na gra­fo­lož­ka řek­la, že kdy­bych nebyl herec, byl bych dob­rý uči­tel či diplo­mat. Já se vše sna­žím řešit smír­nou ces­tou, ne ces­tou kon­flik­tů. Ovšem pak když něco nasta­ne, tak se roz­čí­lím, ale to se stá­vá zříd­ka. Já jsem abso­lut­ně jiný než moje posta­va ve fil­mu.

Pokud bys­te měl divá­ky pozvat jed­nou větou do kina, co bys­te jim vzká­zal?

Pozval bych divá­ky jed­nou větou od N. V. Gogola: „Nenadávej na zrca­dlo, když máš kři­vou hubu!“

Jaké máte dal­ší plá­ny, co chys­tá­te?

Teď při­pra­vu­ji šes­ti­díl­ný pro­jekt pro Českou tele­vi­zi s reži­sé­rem Janem Hřebejkem Boží mlý­ny, kte­rý napsal inves­ti­ga­tiv­ní novi­nář Jan Kroupa, je to kri­mi a hra­ji zde opět zápor­nou posta­vu.


Jak bude rekla­ma vypa­dat?
-
Nechceš zde rekla­mu napo­řád jen za 50 Kč?
Zobrazit for­mu­lář pro nákup
Odebírat
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
  • Hořící keř - Autentická minisérie o normalizaci v Československu18. ledna 2024 Hořící keř - Autentická minisérie o normalizaci v Československu Polská režisérka Agnieszka Hollandová má k Praze jistě vřelý vztah, přibližně v době o které pojednává minisérie Hořící keř studovala na pražské FAMU, což v člověku jistě určité zážitky […] Posted in TV Recenze
  • Kryštof19. října 2021 Kryštof Kryštof mezi mnichy uprchl nejen pro víru k Bohu, ale i před konflikty s otcem a politickými poměry po únorovém puči. Vedle mnišského života je také jedním z posledních článků řetězu, […] Posted in Filmové recenze
  • Rafťáci - Mádl a Kotek balí holky na raftech.16. dubna 2021 Rafťáci - Mádl a Kotek balí holky na raftech. Možná Vám přijde divné, proč píšu o filmu, který tu už má napsanou slušnou recenzi, ale mám potřebu se pár slovy k němu také vyjádřit, tak mě prosím pochopte. :) Úvodní scéna dostane […] Posted in Retro filmové recenze
  • Božena - Seriál o nejslavnější české spisovatelce.25. ledna 2021 Božena - Seriál o nejslavnější české spisovatelce. Sedmnáctiletá Barbora (Anna Kameníková) je odbojná, dychtivá a svobodomyslná dívka. Raději čte, než peče. Navíc přitahuje zájem mužů. Rodiče už ji nezvládají, a tak se hledá ženich, který […] Posted in TV Recenze
  • Božena útočí na city14. ledna 2021 Božena útočí na city Čtyři lednové nedělní večery programu České televize patří minisérii „Božena“. Příběh inspirovaný životem spisovatelky národního obrození Boženy Němcové vzbuzuje emoce stejně, jako se to […] Posted in TV Recenze
  • Krajina ve stínu10. září 2020 Krajina ve stínu Krajina ve stínu je kronikou lidí a jedné malé vesnice v pohraničí vláčené dějinami třicátých, čtyřicátých a padesátých let minulého století. Hrdinové filmu čelí nacismu i komunismu, každý […] Posted in Filmové recenze
  • Padesátka - režisérský debut Vojtěcha Kotka2. března 2020 Padesátka - režisérský debut Vojtěcha Kotka Magická číslovka, která může způsobit parádní životní kotrmelce.  Jak jinak si vysvětlit fakt, že se scénárista Petr Kolečko nechal tímto číslem zlákat a napsal divadelní hru. A světe div […] Posted in Retro filmové recenze
  • Tmavomodrý svět - největší velkofilm Jana Švěráka7. května 2019 Tmavomodrý svět - největší velkofilm Jana Švěráka Ptám se sám sebe, zda-li to není nějaká náhoda, že jsem se v poslední době uchýlil k recenzování výhradně českých filmů. Kolikrát jsem dal v nedaleké minulosti přednost filmům s česky […] Posted in Retro filmové recenze
  • Toman – Recenze – 60%3. října 2018 Toman – Recenze – 60% Čtvrtý film v režijní filmografii Ondřeje Trojana (po snímcích Pějme píseň dokola, Želarya Občanský průkaz) se odehrává v letech 1945-1948 a věnuje se poněkud zapomenuté postavě […] Posted in Filmové recenze
  • Neviditelní (TV seriál)1. října 2018 Neviditelní (TV seriál) Vypadají jako my, mluví jako my, ale mají něco navíc – gen, který jim umožňuje dýchat vodu. Aniž to tušíme, žijí mezi námi. Vodní lidé. Není to pohádka – je to realita a čistá […] Posted in Galerie

Tiskové informace. Většinou od distributorů, ale občas i z televizí a festivalů.

Opravdu si myslíte, že umíte psát lépe, častěji a čtiveji?  Tak své komentáře, články, recenze… pište pro nás!

|

0
Budeme rádi za vaše názory, zanechte prosím komentář.x
Stránka načtena za 3,78478 s | počet dotazů: 266 | paměť: 72282 KB. | 25.04.2024 - 12:01:44