Vzpomínky na Itálii (Made in Italy) - Recenze - 65%

Život se poma­lu vra­cí k nor­má­lu a je na čase vyra­zit zase do kina! A to tře­ba na roman­tic­kou kome­dii Vzpomínky na Itálii. Hlavní role zde před­sta­vu­jí otec se synem. Jack (Micheál Richardson) potře­bu­je poměr­ně rych­le sehnat hod­ně peněz. A volí snad­no vypa­da­jí­cí ces­tu. Se svým otcem Robertem (Liam Neeson), kte­ré­ho k tomu pře­mlu­vil, pro­da­jí své sta­ré síd­lo v Itálii, kde neby­li takřka 20 let. Před tou dobou bohu­žel zemře­la Jackova mat­ka, žena Roberta, a stej­ně jako chát­ra­la od té doby vila v Itálii, zchát­ral i vztah mezi otcem a synem.
Vracejí se tak po letech do Itálie a mys­lí si, jak snad­nou prá­ci budou s pro­de­jem domu mít. Bohužel to tak není. Brzy zjis­tí, že na domu bude spous­ta prá­ce. Dostávají se mezi míst­ní komu­ni­tu své­ráz­ných ital­ských ves­ni­ča­nů a děl­ní­ků. Jack v té době nara­zí na sym­pa­tic­kou Natalii (Valeria Bilello), maji­tel­ku a šéf­ku­chař­ku míst­ní restau­ra­ce, a rekon­struk­ce je rázem o to pří­jem­něj­ší. A není to pou­ze dům, kte­rý se tak dává do pořád­ku. Vztahy otce se synem se po letech mohou koneč­ně taky dát do kupy. Ale žád­ná opra­va se neu­sku­teč­ní bez pro­blé­mů. Dají tedy vše Jack a Robert dohro­ma­dy? To máte již brzy mož­nost zjis­tit v našich kinech!

Je ten­to film pří­jem­nou let­ní jed­no­hub­kou, nebo těž­ko­pád­ný pokus o klišé roman­ci? Nejdřív je potře­ba říct pár zají­ma­vos­tí, kte­ré se pojí s tím­to sním­kem. Režisér James D’Arcy, kte­ré­ho divá­ci zna­jí spíš jako her­ce ve fil­mech jako Dunkerk, Atlas Mraků a Avengers: Endgame, use­dl na křes­lo scé­náris­ty a chtěl v tom­to sním­ku hrát samot­né­ho Roberta. To samo nazna­ču­je, že roli a samot­ný scé­nář bral vel­mi váž­ně. Poté se nicmé­ně naskyt­la mož­nost celý film reží­ro­vat, James neod­mí­tl a dostal tak šan­ci řídit celý pro­ce tvor­by pod­le své­ho úsud­ku.
Další zají­ma­vos­tí je obsa­ze­ní. Na prv­ní pohled to pod­le jmen divák nepo­zná, ale Liam Neeson a Micheál Richardson jsou otec a syn i ve sku­teč­nos­ti. A dal­ší věc, kte­rá je (bohu­žel) spo­ju­je se záplet­kou fil­mu, je úmr­tí man­žel­ky Liama Neesona. Micheál si své rod­né jmé­no Neeson před poměr­ně krát­kou dobou změ­nil na Richardson, což bylo jmé­no jeho mat­ky.

Obě zají­ma­vos­ti mají sku­teč­ný vliv na samot­ný film. A pokud tato fak­ta divák zná, tak mají i vliv na jeho vní­má­ní někte­rých scén, kte­ré díky tomu zís­ká­va­jí roz­měr navíc.
Scénář je oči­vid­ně psa­ný brit­skou rukou. Film se nato­čil v Itálii, ale postrá­dá tu ztřeš­tě­nou radost a poho­du, kte­rou ital­ské fil­my čas­to míva­jí. Spousta scén má mno­hem vět­ší hloub­ku a na váž­nos­ti tomu neu­bí­rá ani obsa­ze­ní her­ce jako je Liam Neeson, kte­ré­ho si posled­ní dobou pama­tu­je­me spíš jen jako taj­né­ho agen­ta, kte­rý se mstí celé­mu svě­tu. Samozřejmě se ve scé­ná­ři nevy­hne­me kla­sic­ké­mu roman­tic­ké­mu klišé - jak oby­čej­ný chlap mají­cí potí­že potká sym­pa­tic­kou Italku, kte­rá má své potí­že a pad­nou si do náru­če. Úplně tak doslov­né to neby­lo, ale scé­nář je v někte­rých čás­tech dost zkrat­ko­vi­tý, tak­že to tak na něko­ho může půso­bit.
Co ale půso­bi­lo vel­mi pove­de­ně a při­ro­ze­ně, tak to byl samot­ný vztah her­ců a jejich dia­lo­gy. Neeson je obrov­ský pro­fe­si­o­nál a kva­lit­ní herec. A to, že jeho syna hrál jeho sku­teč­ný syn, situ­a­ci jen vylep­šu­je. Dialogy jsou tak nenu­ce­né, kon­ver­za­ce je ply­nu­lá a ostat­ní posta­vy jako napří­klad Kate (Lindsy Duncan), tro­chu své­rázná rea­lit­ní mak­léř­ka, vstu­pu­jí do pří­bě­hu také tak nějak nenu­ce­ně a jsou jeho při­ro­ze­nou sou­čás­tí. Několik scén otce se synem pak divá­ka oprav­du vez­mou za srd­ce, pro­to­že je vidět, že oba her­ci pro­šli dost mož­ná podob­ný­mi věc­mi v reál­ném živo­tě.

Film pak nabí­zí také něko­lik skvost­ných pohle­dů na maleb­nou Itálii a život­ní styl tam­ních oby­va­tel. Všude slun­ce, spous­ta dob­ré­ho jíd­la a pití, tem­pe­ra­ment­ní ves­ni­ča­né a mezi tím dva Britové sna­ží­cí se opra­vit jejich dům a vzá­jem­né vzta­hy. Hudebního pod­kre­su jsem si pří­liš nevší­mal, ital­ská téma­ti­ka my pří­liš „nevo­ní“, ale k tomu­to sním­ku to roz­hod­ně sedě­lo. Osobně mě pak tro­chu trklo do nosu něko­lik nelo­gic­kých věcí. Například urči­té zkrat­ky v pří­bě­hu (mož­ná ústu­pek dél­ce sním­ku) a tře­ba poměr­ně zna­tel­ný roz­díl ve sta­vu tráv­ní­ku u domu (tráv­ník v poměr­ně solid­ním sta­vu a dům na spad­nu­tí). Ale to jsou jen drob­né vady na krá­se.
Vzpomínky na Itálii je nako­nec oprav­du tou let­ní jed­no­hub­kou, na kte­rou se sleč­ny a ženy nemu­sí bát vzít své chlap­ce a muže do kina. Nikam dale­ko pří­běh neod­bo­ču­je a ply­ne solid­ním tem­pem ke kon­ci, kte­rý při­chá­zí cca po hodi­ně a půl. James D’Arcy tak nako­nec nato­čil film, kte­rý je sice straš­ně jed­no­du­chý, ale záro­veň svě­ží svý­mi humor­ný­mi prv­ky. Já jsem si ho užil přes­ně pod­le toho, co jsem oče­ká­val, tak­že spo­ko­je­nost a 65%.

---