Zack a Miri jsou hodně dobří kamarádi ze střední. On je kluk, ona holka (pro jistotu takhle) a už nějaký pátek spolu bydlí. A přestože bydlí, tak spolu nespí. Zack a Miri jsou totiž (pokud jsem to neřekl jasně) hodně dobří kamarádi. Pracují v tomtéž podniku, chodívají spolu na pivo a v žertu se nazývají „ku*vami“. Když však dojde na peníze, ne že se chleba láme - přímo se drolí. Účty za elektřinu (eventuálně vodu) splácejí s několikaměsíčním zpožděním. O nájemném nemluvě. Zack a Miri jsou sice dobří kamarádi, ale do kapsy mají zatraceně hluboko. Jejich situace je natolik tristní, že se myjí vodou ze záchodu a že si vytápějí bejvák hořící popelnicí.Na jejich místě by každý jednal jinak. Ten by si hodil mašli, ten by vypálil domovníka. Ne tak jako Zack a Miri. Tahle dvojka si dobře spočítá situaci na trhu a upřednostní snadné, leč výdělečné řešení. Rozhodnou se natočit vlastní soulož, jinými slovy: porno.
To je to, co dneska letí. To je to, co dneska sype prašule. Tam a dovnitř, tam a dovnitř… K čertu s důstojností. Nájem se platit musí a voda do záchodu věčně nepoteče
Ačkoliv jsem Smithe dlouhá léta odmítal a činil vše pro to, abych nemusel absolvovat další dávku „dogmat“, nakonec si mě „všivák jeden“ našel. Nutno podotknout, injektáž to byla ryze dobrovolná. Venku padaly obří sněhové vločky, v televizi běžely spoty o zvláčňujících krémech - když tu mi spadla do klína „jedna údajně velice dobrá komedie o tom, jak se spolu dva vyspí… před kamerou“. Žíly byly naběhlé, očekávání na výši. Vždyť si tento titul nahrabal na Československé filmové databázi osmasedmdesát procent. V případě žánru, který překypuje těmi nejprovařenějšími typologickými vzorečky, schématy a postupy, to byla docela slušná porcička bodů.
Nejnovější Smithův počin však klame. Nikoliv tělem, ale mocně propagovanou kombinací porna a prověřené slaďárny. Přestože se Zack a Miri tváří jako „mírně odlišná romantická komedie“, nemusíme se doprošovat skalpelu a zručného filmového patologa, abychom pod tou „přisprostlou porno slupkou“ zahlédli pravý opak, čili jen další tuctovou taškařici. A jak už jsem avizoval výše – se všemi notoricky známými neduhy. Smith sice blafuje, nemazlí se s úzkoprsým americkým ratingem, avšak při trasování využívá ty nejvyšlapanější cestičky. Nenabízí tak nic, co by rozmetalo v prach základní osnovu (škádlení – láska – krize – láska). Máme tady dvě figurky. Dvě naoko rozdílné figurky, které by to spolu „nikdy“ netáhly. Očividná pluska a mínuska, která se v podstatě – jak už kážou zákony fyziky - přitahují. Klasické figurky, klasický vztah a klasický vývoj. Je-li něco kuriózní, pak je to právě okolnost, při níž se znaménková konvence projeví. Lidé se jen výjimečně zamilovávají ve chvílích předstírané sexuální rozkoše. Když se zrovna pokoušejí o zásun před kamerou. Navíc za účelem prvoplánového zisku.
Bohužel, zůstalo u dobrého nápadu. O dobrého, leč nerozvinutého nápadu. Pominu-li několik záblesků (několikaminutová parodie Hvězdných válek, která jako jediná využívá potenciálu romantického porna), zbývá mi jen výčet toho, co bych doprovodil slovy: křečovité, samoúčelné, primitivní... Postavy fuckují o sto šest (aby byly „in“) a vyžívají se v (nekonečných) rozhovorech na téma „Jak to dělávají homosexuálové“, popř. „Jak ti to zítra udělám před kamerou“. Snímek postrádá kloudně plozený vtip – jednoduchý, ale účinný. Místo toho si hoví v pokleslé artikulační rovině. Což nijak nezachraňují ani občasné citace toho „nejlepšího“ z teenagerských komedií. Eskapády s penisem a tolik oblíbené… ehm… výkaly na ksichtě.
Omlouvám se za kadenci výše uvedeného. Pravděpodobně jsem očekával něco chytrého, něco, co by korespondovalo s červených čísly ve Smithově filmografii. Takhle jsem se pouze zúčastnil, aniž bych jakkoliv prověřil bránici… Aniž bych to celé uzavřel slovy: „Ale jo, tohle bylo dobrý.“
Film skončil a já se zděsil. Došlo mi, že už jsem na podobné ujetiny příliš starý.
Ve čtyřiadvaceti letech…
